Slušná politika, havlovská politika, „dáme zemi do pořádku“, stop rozkrádání, být spolehlivým partnerem pro EU a USA, stop zadlužování, stop rozkrádání, moderní budoucnost a inovace, modernizace a digitalizace státu. To byla základní hesla, se kterými vládní strany vyhrály volby. Jak vláda nyní nakládá s těmito svými sliby?

No, vláda se v podstatě zaměřila na úplně jiné priority, protože Vladimír Putin i současná ekonomická situace přepsali vládnoucí koalici volební program. Nyní se ta hlavní témata týkají nejvíce našich peněženek.

Tu důležitou domácí agendu, ty domácí priority vláda ale opustila, což je velká škoda a také zásadní chyba, jelikož mnozí voliči očekávají, že politici se budou věnovat těm tématům, která většinu veřejnosti nejvíce trápí. Že stát se začne chovat k lidem daleko přátelštěji, bude jim ulehčovat nynější nesnadný ekonomický vývoj a pomůže hlavně rychle těm, kteří to v sociální oblasti nutně potřebují. Ta pomoc by měla být srozumitelná, průběžná, a jak jsem už řekl, dost rychlá. A to se jistě dá dělat i v době ekonomické recese.  

Velkým tématem pro veřejnost jsou nyní energetická krize a horentní inflace. K tomu, jak pomoci lidem zvládnout energetickou drahotu, se vláda už konečně rozhoupala. Nicméně podle ohlasů ze sociálních sítí řada lidí stanovení úsporného energetického tarifu moc nerozumí. Vláda chce na něj vyčlenit přibližně 31 mld. Kč ze státního rozpočtu, tedy z peněz daňových poplatníků. Proč raději nestanoví energetickým firmám, které nyní střádají horentní zisky, sektorovou daň či se s nimi nedomluví na zastropování cen energií? Proč nyní chrání zbohatlé majitele energetických firem? Na horentním zdražení těchto zdrojů budou tratit nejen domácnosti, ale i všechny ostatní české firmy, které mohou tak ztratit svoji konkurenceschopnost. Jak si myslíte, že přijme úsporný tarif česká veřejnost včetně skupiny významných podnikatelů?

Myslím si, že veřejnost přijme úsporný tarif s velkou skepsí a frustrací. Ten nápad, se kterým vláda přišla, se totiž zdá být extremně byrokraticky náročný a pomalý. Místo toho, aby to vláda řešila systémově jednoduše, tedy zdaněním či přehledně cestou určitých daňových stropů, což lze v praxi aplikovat celkem bezproblémově, zvolila cestu hodně roztříštěnou a byrokraticky náročnou, která zabere nemálo času, a to ještě s nejistým konečným výsledkem. Vláda také dostane občany i podnikatelský sektor do vazalského vztahu vůči státní byrokracii.

Já mám z toho dojem, že cílem vlády je tak „zabavit“ veřejnost a zvýšit počty státních úředníků, kteří se zas budou více zabývat jen touto novou agendou, tedy vyplňováním a kontrolováním různých žádostí. Přitom řada evropských zemí prokázala opakovaně, že se zvýšenými cenami za energie se lze vypořádat jednodušeji, rychleji a v praxi to funguje. Mohu jmenovat Slovensko, Francii, Velkou Británii, a tak bych mohl ještě pokračovat. Všechny tyto země se vydaly cestou systémového zdanění, kontroly a zastropování, což je jednoduchá cesta pomoci občanům i podnikatelskému prostředí. Jen my zase „objevujeme Ameriku“ postavenou na složitosti, byrokracii, celkové roztříštěnosti a vazalství vůči státu.      

Téměř nikdo také nerozumí tomu, že lidé v naší republice, která je druhým největším výrobcem el. energie v Evropě, tuto energii nyní nakupují za přemrštěné ceny (několikanásobně dráž než na Slovensku), protože se nejprve prodává do zahraničí a potom nakupuje zpět z německé burzy za daleko vyšší ceny. Nebylo by rozumné prodávat jen přebytky el. energie, jak to dělají jiné země? Domníváte se, že vláda se bude snažit něco udělat s tímto paradoxem?

Bylo by to od naší vlády rozumné, logické a očekávatelné, protože to dělají i ostatní evropské státy. A i když jsou s tím už dobré zkušenosti z ciziny, tak já se obávám, že naše vláda k tomu přikročí, až bude pozdě, tedy až začnou firmy kolabovat v přímém přenosu, až se zvýší neúměrně nezaměstnanost. Je to jasné ignorování současné složité situace ze strany vlády i dobré praxe našich zahraničních sousedů. Naše vláda prostě do toho jde zbytečně ideologicky, zbytečně složitě a mám z tohoto pocit, že čím je to komplikovanější a kostrbatější, tím je to naší vládou více vítáno.