Tarotové a obyčejné karty, koule z křišťálu, číselné hrátky, runy, lidská a zvířecí média, postavení hvězd a planet, let ptáků, panem Cibulkou oslavované siderické kyvadélko… Dost může být pomocníků k hádání vývoje. Také ještě profesionální prognostici, jenže ti se často mýlí. Jako když Miloš Zeman hádal pozvolné odumření tuzemské odrůdy komunistů. Spíš to vypadá, že si jednoho bývalého komunistu zvolíme na Hrad. Ať už reformátorského, nebo normalizačního.

Moderní magii a šamanismus, co nám ze všech nejčastěji, flašinetově a bez ostychu, předkládají stále titíž „nezávislí bankéři“ v mediálních vstupech, necháme pak spát úplně.

Dovolte, abych jádro textu začal štědroodpolední vzpomínkou z právě pohřbeného roku. S přáteli jsme si vyšli na Slavín, abychom nad hroby národních buditelů i jiných pamětihodných předků rozumovali o nerealistických nesmyslech. Kamarád se mne pojednou zeptal, co všechno má pražský „podnikatel“ Janoušek společného se založením Věcí veřejných a jejich skrytými úkoly. Když tu náhle, kde se vzal, tu se vzal, stojí metr od nás Vít Bárta.

Jeho vysoká sošná postava a tvář snad vyřezaná z okolního mramoru. Stojí úplně zpříma, jako svíce. Bez hnutí, bez mrknutí oka. Minutu za minutou před pomníkem Bedřicha Smetany. Dlouho se po něm ohlížíme, ale on stále stojí zcepenělý. Úplná hradní stráž. Přemýšlím, přišel-li se tam nechat vidět, nebo je-li v kataleptickém stavu, v sokratovském vytržení z reality, duševně nemocen… To poslední se vrací nejčastěji, ježto stávající znalosti mi opepřil jeden solidní kolega sdělením, že Bárta během oficiálního jednání z ničeho nic mířil do stropu samopalem…

Možná si ten výtečník přeje, aby „Věci výdělečné“ měly na Vyšehradě svůj památník a jako Adolf Hitler v obleženém Berlíně strnule hledí na portrét Bedřicha II. Velikého. Hledá inspiraci z bezvýchodné situace. Snad definitivně unikne z obklíčení žalob. Z „alpských pevností“ potom zahájí útok na vyčerpaný kabinet i zlé renegáty, díky jejichž odchodu jsou přece VV čistoskvoucí. Vyprané v Persilu.

Asi zase vytáhne veteš o morálce v politice a stejnou levicově-liberální slibotechnu jako před dvěma a půl lety. 

Zřejmě o dost přímější bude protivládní rétorika určitých občanských sdružení, která se hrozí úpadku právní a demokratické kultury nebo ekonomiky České republiky. Nápadně se tím budou blížit odborům, ale nyní již i nejrůznějším průmyslovým, stavařským, energetickým a jiným sdružením! Od jejich kapitánů jsem pro změnu na Mikuláše zvěděl, že taková bída v péči o jejich odvětví přišla na českou zem až s Miroslavem Kalouskem. Netuším, zda „pouze“ od Listopadu, či snad daleko dál.