„Nelze nezmínit až archetypální ‚vraždění neviňátek‘ v Gaze a na území státu Izrael od severu k jihu. Toto biblické slovní spojení používám záměně proto, že chci poukázat na zejména v Evropě pravzor chování národů odvolávajících se na ‚západní hodnoty‘,“ začal svůj dnešní komentář politolog. „Dnes k tomu můžeme přidat výraz genocidní chování různých civilizací, mezi kterými ta ‚západní‘ nezaujímá místo poslední. Historici mají ve svém popisu činů dehumanizovaných kultur a civilizací data už od roku 387 n.l. Od let pozdního a rozpadajícího se imperiálního Říma až po konec druhé světové války. Nesměle k tomu připomínají i vraždění Židů v roce 1946 v polských Kielcích,“ dodal.

Nemůžeme se ale orientovat jen na dějiny. „Nejde jen o historická data a konstatování, zda první organizované vraždění, později nazývané pogromy, bylo v 11. stol. v západní Evropě nebo v téměř stejné době na Kyjevské Rusi, ale o to, že je to nekonečný řetěz krutostí a nenávistí, se kterými si nedokázalo poradit křesťanství, humanismus, renesance a osvícenství stejně jako liberalismus a demokracie s jakýmikoliv přívlastky. Evropa a ‚západní arogance‘ nejsou jediným místem na světě a v dějinách lidstva, ale přece jenom obrazy malované v dobách našeho nedotknutelného Otce vlasti Karla IV., křesťanských panovníků Ferdinanda a Isabely španělských, přes monumentální obrazy hrůzy Williama Shakespeara a ‚obrázky‘ Francisca Goyi, jsou mementem, které bychom i v současné době mohli mít na paměti,“ říká politolog. „Nejsou o nic méně hrůzostrašné než pohledy na vrahy a jejich oběti v Gaze a o nic méně otřesné než obrazy likvidačních táborů za druhé světové války na území Velkoněmecké říše, ve vietnamském Son-my (My-lai) nebo kobercovými nálety pokrytém a ‚humanizovaném‘ Iráku,“ doplnil.

„Dnes už víme nebo alespoň tušíme, jak to začalo, hledáme trestněprávní odpovědnost těch, kteří to způsobili, nejsme si jistí odpovědností politickou a snažíme se nemyslet na vinu morální. A když už jsme si dovolili vypůjčit ‚otázku viny‘ z dnes už zase připomínané přednášky Karla Jasperse roku 1946, neměli bychom zapomenout na jeho upozornění na vinu metafyzickou, kterou bychom i dnes se měli naučit definovat, soudit a odsuzovat. Je jím myšlena vina existenciální a tu musíme, chceme-li existovat, zvládnout. Wir schafenn das, jak by mohla říct Angela Merkelová, kdyby uvažovala nikoliv v politických heslech, ale i v tezích nedehumanizovaných,“ uvedl.

Sčítání výsledků voleb v Polsku

Samozřejmě že si ještě nějakou dobu počkáme na výsledky hlasování v Polsku. „Volební kampaň v Polsku byla temperamentní až neurvalá, alespoň podle mediálního zpravodajství v Evropě, Velké Británii, Kanadě a ve Spojených státech. Tak jako už skoro tradičně, pokud si na ‚Západě‘ všímají střední a východní Evropy, většina analýz, která měla své autory a jejich přání produkována za hranicemi Rzeczy pospolite Polskej, vše bylo zjednodušeno na pro a proti těm, kteří byli považováni za hlavní reprezentanty onoho tak dnes oblíbeného ‚buď, anebo‘. Nesmíme zapomínat ani na to, jak jsme se poučili při odhadech výsledků voleb na Slovensku, že se výzkumníci, pokud nevycházejí z širšího sociálního kontextu, také často mýlí. Odhadnout ale samozřejmě už můžeme, že těmito volbami se bude celá polská společnost zabývat i po volbách a že ani jeden z předpokládaných výsledků neznamená, že po volbách nastane spolupráce celé obce k jejímu prospěchu. Ačkoli slibů, že tomu tak bude, jsme slyšeli před volbami nepočítaně,“ dodal.