Jaká je pozice Číny v současném světě z pohledu rozvoje?

Čína má skoro jednu a půl miliardy obyvatel a velký nedostatek surovin, a proto logicky hledá ve světě zdroje a sféry vlivu. Setkal jsem se s tím dost výrazně v Africe, v Jihoafrické republice, Rwandě nebo Etiopii. Pokud mohu soudit, je čínská strategie poměrně jednoduchá a situaci jí usnadňuje to, že si na rozdíl od evropských zemí nedělá problém s lidskými právy nebo s ohledy na životní prostředí. Otevírají se jí tak i režimy jako Súdán, Zimbabwe a další, které nejsou zrovna ukázkově demokratické. Čína přislíbí masové investice a vedle toho, že vytěží zdroje, vybuduje i silnice nebo postaví školy. Afričané ale už podle mne procházejí fází vystřízlivění a uvědomují si, že to, že Čína nemá koloniální minulost, ještě neznamená, že se tak dnes nebude chovat.

Je to skutečně srovnatelné s klasickým kolonialismem?

To se těžko posuzuje, i když podobnosti zde určitě jsou. Evropský kolonialismus byl ale vedle toho, co se tam udělalo špatně, také spojen s tím, že v kolonizovaných zemích Evropané v počtu tisíců v 19. století nadšeně pomáhali vybudovat dopravní a jinou infrastrukturu, státní správu apod. Myslím, že něčím takovým se Číňané příliš nezatěžují.

Jaká je obecně perspektiva Afriky?

Jaromír Štětina už před dvaceti lety říkal, že Afrika je kontinent, který přepadl přes okraj planety, a chtěl tím naznačit, že si s Afrikou nikdo neví rady. Pokud jde o rozvojovou spolupráci a pomoc, už se desítky let čeká na nějaký skutečný úspěch, ale zatím vidět není. Afrika jde v posledních letech poměrně rychle ekonomicky kupředu. Růst ale vychází z poměrně nízkého základu, proto bude ještě dlouho trvat, než se Afrika hospodářsky opravdu významně pozvedne. Myslím, že Afrika je kontinent, kde lidé budou ještě hodně trpět. Doufám ale, že jednou najde takovou formu správy věcí veřejných, která jí dá lepší budoucnost.

Čína se v minulém století počítala k „zemím třetího světa“. Jaká byla její cesta od kategorie rozvojové země k velmoci, která dnes mimo jiné i může „kolonizovat“ jiné, jak jste naznačil?

Je to dáno jednak prostým počtem obyvatel Číny, to je jedna z možných cest, jak se stát velmocí. A pak je čínský vzestup postaven na velkém utrpení vlastních obyvatel, už Stalin říkal, že „když se kácí les, lítají třísky“. Čína příliš nehleděla na utrpení lidí, ani dnes životní podmínky dělníků v továrnách nejsou dobré. Také vliv ekonomiky na kvalitu životního prostředí ji příliš nezajímá, což je mimochodem budoucí časovaná bomba. Z dvaceti měst světa s nejvíce znečištěným ovzduším je šestnáct v Číně. Nejde ale jen o ovzduší.

Nepodepisuje se na tom i Západ, který sám uplatňuje oficiálně přísná ekologická pravidla, ale masový obchod s Čínou a nákup produkce vznikající bez ohledu na environmentální škody mu nevadí?

Nemám jiné zdůvodnění, než že je za tím naše chamtivost. Už Lenin říkal, že kapitalista prodá dělníkovi i provaz, na kterém ho pak ten proletář oběsí. Ta situace se opakuje a chtivost mít levné zboží nás vede k tomu, že zavíráme oči nad tím, co se v Číně děje ať už v sociální, environmentální nebo lidskoprávní oblasti.

Čína už své environmentální problémy ale vnímá a přinejmenším o nich už mluví. Je reálná šance, že se situace začne měnit k lepšímu?

To je asi jedna z nejtěžších a nejsložitějších otázek. Posledních deset let se zdá, že je tam snaha se stavem životního prostředí něco udělat. Obecně platí, že pokud určitý stát zbohatne, začne více brát ohled i na životní prostředí, ale v Číně je to stále příběh s otevřeným koncem. Půjde totiž o obrovské investice, navíc je ta země přelidněná a má na svém území k dispozici jen 15 % obdělávatelné půdy. Vládcové by chtěli Čínu ozelenit, ale jestli na to bude dost peněz a odhodlání, to není vůbec jisté.

Čína byla historicky vnímána jako „říše středu“, která se chce spíš izolovat než expandovat. Dnes se zdá, že ji expanze zajímá…

Myslím, že nehrozí nebezpečí, že by Čína chtěla expandovat vojensky, snad kromě možných incidentů ohledně sporných ostrovů v Čínském moři. Nepodceňoval bych ale ekonomickou expanzi ani aktivity v Africe, které směřují k získání surovinových zdrojů.

Může se cílem expanze stát i Evropa a Česká republika? Při návštěvě čínského prezidenta se mluvilo o vytvoření předpolí v EU, což je vojenský termín, i když jde o ekonomiku…

Číňané nebudou mít v Evropě asi zájem o zdroje, protože těch už zde existuje jen omezené množství Je však velmi reálné, že se Čína bude snažit upevnit svůj ekonomický vliv v rámci EU. Česká republika je pro to velmi dobré předpolí. A je velmi zásadní rozdíl mezi kulturou Západu a Číny, zejména co se týče postavení jednotlivce ve společnosti. Český novinář a spisovatel Bohuslav Šnajder kdysi přišel s trochu provokativním rozdělením národů na „národy kultury pšenice“ a „národy kultury rýže“. Ke „kultuře pšenice“ patří Severní Amerika a Evropa. Farmář se v potenciálně nepřátelském prostředí musel postarat o sebe a své nejbližší a to podporovalo individualismus. Ke „kultuře rýže“ patří Čína a další státy východní a jihovýchodní Asie. Zde byli lidé nuceni pracovat společně v početných komunitách (např. při setí a sklizni rýže, nebo při budování zavlažovacích kanálů). To znamenalo nezbytnost podvolit se zájmům celku, jedinec až tak moc neznamená. Nyní jde o to, zda Čína bude tyto způsoby jednání vnášet i k nám. Byl bych nerad, kdyby taková kultura začala masově pronikat do našeho kulturně-civilizačního okruhu.

Někteří lidé tvrdí, že v Číně funguje kapitalismus, ale není to pravda. Jde jen o prvky tržního hospodářství, navíc pod bedlivou centrální kontrolou. Čína je dnes vlastně firma, něco jako China Corporation, která má 1,4 miliardy zaměstnanců. Té vládne představenstvo, tedy komunistická strana, která má, tuším, asi 74 milionu členů. A ti udělají vše pro to, aby zůstali „v představenstvu“, tedy u moci, i nadále. To ale žádný kapitalismus není. Přinejmenším v našem pojetí ne, kde k sobě neodmyslitelně patří tržní hospodářství a demokratický způsob vládnutí.

Jak na vás působila návštěva čínského prezidenta v České republice?

Zarazilo mě hlavně to, jak lidé kolem prezidenta Zemana nepřiměřeným způsobem čínskému prezidentovi podlézali. Nechci prezidenta Zemana osočovat z návratu ke starým pořádkům, ale překvapilo mne, stejně jako asi všechny spoluobčany, kolik tady bylo pročínských demonstrantů a nakolik arogantní mohli být, aniž by to pro ně mělo nějaké důsledky.  To, co se stalo, určitě Číňané se svou mentalitou nepochopí jako vstřícnost, ale jako slabost, které je třeba využít. Tím samozřejmě netvrdím, že nemáme čínského prezidenta ve vší slušnosti přijmout a jednat s ním. Ale jako rovný s rovným, nikoliv jako poddaný se svým budoucím pánem.

Argumentem pro spolupráci s Čínou jsou investice a byznys. Jak to může vypadat?

Jistě sem začnou proudit investice, ale netuším, nakolik budou tyto investice rizikové. Jednou z možných, která mě děsí, je financování kanálu Dunaj-Odra-Labe. Ten projekt fascinuje Miloše Zemana, možná chce dokázat, co nedokázal Baťa. Celých dvacet pět let po ‚sametové revoluci‘ jsem byl celkem v klidu, protože jsem si byl jist, že na investici za 400 miliard Kč se peníze neseženou, ale teď mi zatrnulo.

Co je na tom projektu podle vás špatné?

Kanál nedává ekonomicky smysl, a to nezmiňuji environmentální škody a rizika. Na druhou stranu pro Evropskou unii to není vyloženě nebezpečný projekt, takže nás mohou nechat, ať si na svém území děláme, co chceme. Takové to brežňevovské „eto vaše dělo“, je to vaše věc. Jestliže si budou Číňané chtít upevnit pozici ve střední Evropě a posílit svůj vliv, mohli by se rozhodnout zainvestovat i do nesmyslného projektu, bez ekonomické návratnosti. Mohou mít své důvody, proč v tom panu prezidentovi vyjít vstříc.