V médiích se hovoří o přelomovém či osudovém sjezdu ČSSD, který se bude konat v Hradci Králové. Novinky.cz píší i o tom, že výsledek sjezdu ČSSD může rozpoutat uvnitř strany ještě větší bouři, než jaká panuje od zpackaných voleb. Straníci se vymezují proti kandidátům na předsedu, a pokud sjezd nedopadne, jak by si představovali, hrozí i odchodem z partaje. „Na mne to dělá dojem, že ten přelom a naplněný osud již nastaly. Od okamžiku historického zhroucení ČSSD v parlamentních volbách a od chvíle, kdy hlavní viníci začali „hrát o čas“, se sice ve straně hodně mluví, ale pokud jde o myšlenky a vize, je uvnitř strany ticho jako na hřbitově,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil. „Zřejmě mnozí, kteří jsou nejen označováni, ale ve skutečnosti jsou hlavními viníky ústupu ze slávy, se domnívají, že budoucnost ČSSD lze ‚vyležet‘ v dobře krytých zákopech. Vypadá to tak vždy, když se někdo odvolává na starobylost této politické strany a mluví o tom tak, že to uráží ty, kteří dějiny ČSSD a dělnického hnutí alespoň trochu znají,“ dodal.

Prezident Zeman se netajil tím, že by rád viděl menšinovou vládu ANO podporovanou ČSSD a KSČM nebo SPD. Andrej Babiš nechce evidentně více spolupracovat s Milanem Chovancem a ten mu v podstatě sděluje totéž. Naopak Jan Hamáček neodmítá ani působení ČSSD ve vládě s obviněným premiérem a má i nejvíc nominací z krajů. Je tedy o předsedovi už rozhodnuto? „Prezident Zeman se v souvislosti se svými starostmi o osud ČSSD nominoval do úlohy hlavního technologa moci. To pro něho může být vzrušující, dokonce i po celé jeho nastávající období, ale kdo by této straně, ve které jsou všichni přátelé a přítelkyně nepřáteli a nepřítelkyněmi, uvěřil,“ reaguje Zbořil. „Milan Chovanec, jak víme od jeho cesty do Lán a podání zprávy o tom, co se tam dělo do Lidového domu a Strakovy akademie, je schopen jakéhokoli veletoče. Jeho problémem však je, že takovému obratu nebo půlobratu velká část členů strany s hlasovacím právem věří. Jan Hamáček bez ohledu na svůj věk a své vzdělání se o něco podobného pokouší také, a tak zbývá jen Jiří Zimola, který sice vyhrál ve všech volbách, jichž se zúčastnil, všechno, co se dalo, ale to se v ČSSD, dokonce ještě dnes, považuje za nebezpečné. A tak to vypadá, že na sjezdu zvítězí opět politické zákulisí a že k nalezení „vize“, o které se tam teď hodně mluví, vlastně nikdo nemá odvahu.

Redakce ParlamentníchListů.cz dostala informace o tom, jak by se situace v ČSSD mohla vyvíjet, pokud bude předsedou Jan Hamáček. Pro Bohuslava Sobotku prý bude muset Babiš vyjednat „důstojné místo v EU“ a v souvislosti s různými posty pak údajně padala i jména jako Jiří Dienstbier, Michaela Marksová nebo Petr Dolínek. „Myslím, že toto ‚snění o budoucnosti ČSSD‘ není ničím jiným než snem. Pan prezident, ačkoli nechce ‚prstem ukazovat‘ na nikoho, by něco podobného mohl navrhnout. Ale proč by Andrej Babiš na tento ‚handl‘ přistupoval? Svoje už má jisté a kupovat opotřebované zboží také nepotřebuje. 15–16 poslaneckých hlasů je sice lákavá nabídka, ale stále se to ještě zdá být zboží bez záruky. A jak víme z dávné i nedávné historie, v ČSSD se názory mění někdy za rok, někdy za měsíce a někdy i dokonce v řádu dnů,“ uvedl Zbořil.

Kdo dnes mezi českými politiky není zatížen postkomunistickými duchy?

Senátor Jiří Dienstbier na novinkách uvedl: „Aby práce měla smysl, je potřeba zvolit rozumné vedení, věrohodné lidi, kteří se budou jako sociální demokraté chovat, a ne jako nacionální populisté. To je pro řadu lidí důležité i v otázce, zda vůbec v socdem zůstanou. Já bych zatím nepředjímal, co se stane,“ řekl Právu senátor. Skutečně se ale ČSSD rozhodla jít cestou „národního socialismu“ a je neschopná zbavit se postkomunistického ducha, jak zaznívá? A chovají se v ČSSD jako nacionální populisté? „Čeští politici rádi ‚předjímají‘, ale někdy by mohli také ‚ujímat‘. A pánové komentátoři by mohli vzpomenout spor o první a druhou internacionálu. Mezi sociálními demokraty byl tento spor dlouholetý a konflikt ‚národního‘ a ‚internacionálního‘ tuto stranu provázel od jejího vzniku. Dokonce i mezi členy vedení KSČ byli po roce 1948 významní a dlouholetí sociální demokrati (Fierlinger, Jankovcová, Erban aj.), a to i v době, kdy jejich soudruzi byli ve vězení a kde dokonce i umírali,“ uvedl Zbořil. „Poznámka o ‚národním socialismu‘ je zajímavá, zvláště když víme, že mnozí dnešní SD jsou bývalí národní socialisté (jen namátkou Zaorálek, Paroubek aj.), ale odvolávat se v této souvislosti na ‚postkomunistického ducha‘ není nejvhodnější. Kdo dnes mezi českými politiky není zatížen postkomunistickými duchy? Snad jedině Piráti, ale to jen tehdy, když je posuzujeme podle jejich slov. Podle skutků, jak říká lidová moudrost, jsou to jen digitalizovaní anarchisté. A vynadat někomu do ‚národních populistů‘, to je podle mého názoru jen pokleslá žurnalistika,“ dodal.

A jaká budoucnost čeká ČSSD, když vezmeme v úvahu tři nejpravděpodobnější varianty obsazení postu předsedy strany, tedy Hamáček, Chovanec, Zimola? A měla by ČSSD usilovat o angažmá ve vládě? „Možná vás překvapím, ale myslím si, že by ČSSD měla usilovat o účast ve vládě. Ale kdo by to dokázal v zájmu této strany zvládnout? Snad jen Jiří Zimola, ale tomu, byť má pro něj určité sympatie i Miloš Zeman, se bude v této společnosti těžce dýchat,“ reagoval Zbořil.

Referendum o Czexitu? „Dovolil bych si doporučit obezřetnost.“

Píše se o tom, že SPD spolu s ANO a KSČM pokročilo při jednání o zákonu o obecném referendu. ANO nechce, aby referendum připouštělo hlasování o Czexitu, nicméně i tak to vyvolává zděšení. „Nevím, jak tito tři ‚pokročili‘. Myslím si, že jde spíše o rozdělování křesel a obročí, a to nejen ve vládě.  Pokud jde o instituci referenda, dovolil bych si doporučit obezřetnost. Jsou země, a dokonce nejen v Evropě,  kde ‚zásada všeobecného souhlasu a spolupráce‘ se propaguje a uplatňuje po staletí, ale ne vždy to vede k předpokládané všelidové účasti na dobrém vládnutí. Při referendu nejde o politickou gramotnost, jak tvrdí nebo popírají obhájci či odpůrci referenda, ale o vědomí soudržnosti a odpovědnosti v obci nebo ve státě a ta je snadno zneužitelná demagogy a populisty s latinsko-americkými nebo jihoevropskými zkušenostmi,“ říká politolog.

Novinářka Petra Procházková se na sociální síti Facebook rozepsala: „Doufám, že nepřipustí, aby o složitých a odborných věcech rozhodovali lidé, které to vlastně ani nezajímá a dokážou jen opakovat tupá laciná hesla o tom, jak nám EU zakazuje to či ono. Piráti! Vzpamatujte se! Tohle není transparentní svoboda, co předvádíte, ale totální hazard a nezodpovědnost.“  Procházková nechce, aby o ní „rozhodovali nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky.“ Zbořil k tomu uvedl: „Máme zkušenost, že Federální shromáždění ČSFR se také domnívalo, že stát nemohou rozdělit občané, ale jen osvícení politici. Mohli mít opravdu, ale jak změříme, že univerzitní profesor, jak říkal Václav Havel ‚egyptolog‘, rozuměl rozdělení Československa v lednu 1993 lépe než velitel dobrovolných hasičů ve vesnici Středočeského kraje. Znám ze své osobní zkušenosti případ, kdy tomu bylo právě naopak.“

„Dokonce si nejsem ani jistý, zda i sebevědomý novinář či novinářka se dokážou ubránit ‚opakování tupých a laciných hesel‘ a že mezi nimi nejsou nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky,“ doplnil.