„Myslím, že se pan Ovčáček trochu unáhlil, anebo se neporadil s panem prezidentem.“ Doktor Zdeněk Zbořil nemůže uvěřit tomu, že by si pan prezident přál, aby se jeho kancelář prezentovala na veřejnosti slovy, která použil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček v reakci na ohlášenou kandidaturu profesora Jiřího Drahoše. Připomeňme, že zaznělo vyjádření o tom, že Češi chtějí aktivního prezidenta, a ne nějaký produkt PR agentur, a Drahoše nazval fikusem. „Podobně se před nějakou dobou vyjádřil Tomáš Halík, když označil kardinála Duku za okrasnou pokojovou květinu v kanceláři prezidenta republiky, a jedna jediná věta způsobila, že ztratil podstatnou část své vážnosti,“ doplňuje Zbořil. Situaci nebere politolog vůbec na lehkou váhu: „Pan profesor Drahoš je osobnost, a i když můžeme mít názory na jeho kandidaturu jakékoli, neměli bychom se vůči němu dopouštět takového nezdvořáctví. Nevím, jaká je atmosféra v hradních kuloárech, ale ať už pan Ovčáček mluvil ústy svými nebo svého prezidenta, předpokládám, že oba najdou vhodnou příležitost, aby se omluvili. Těch střel do vlastní branky nemusí být mnoho, ale někdy může stačit jen jedna a mohla by být rozhodující.“

Drahošův program by Zbořil nepodceňoval

Z prudkých reakcí, které zazněly na sociálních sítích v souvislosti s kandidaturou Jiřího Drahoše, publicista Ondřej Neff dovozuje, že jak Miloš Zeman, tak Michal Horáček cítí Drahošovu šanci na vítězství. „Jeho dosavadní veřejné vystupování nemělo s politikou nic společného, takže politicky vzato se tu zjevil jako Botticelliho Venuše zrozená z vln,“ podotýká Neff. Zároveň také v úvaze pro Lidové noviny píše: „V poněkud ošemetné situaci se teď nacházejí především politické strany, protože všichni tří zmínění kandidáti dávají najevo, že o ně nestojí.“ Neffovi dává za pravdu i politolog Zdeněk Zbořil. „Jistě Michal Horáček a možná dnes už i Miloš Zeman si uvědomili, že Jiří Drahoš, jakkoli nemá velké zkušenosti s tím, jak se u nás dělá politika na jevišti a v zákulisí, dal hned ve svých prvních dvou velkých interview najevo, že se nebude snažit, dokonce i kdyby jej novináři a profesionální politici nutili, řečeno slovy Bohumila Hrabala, ‚zaklesnout se s někým parožím rozhovorů‘. Má své jasné a ucelené postoje a názory a nemusí hašteřivě reagovat na kdejakou individuální nebo stranickou exhibici,“ říká politolog a dodává: „Dokonce se ani nebude muset, podobně jako pan prezident, účastnit předvolebních debat a objíždět celou republiku s nějakým autobusem. Je na jiné společenské úrovni než ostatní kandidáti, a jak někde napsal, myslím Bohumil Pečinka, pan Drahoš by se mohl ke svému volebnímu vítězství dokonce i promlčet.“

K situaci také uvádí: „Ve skutečnosti podceňovaní občané by alespoň byli osvobozeni od intrik a komplotů stranických sekretariátů. Pan exprezident ČAV je typologicky někdo jiný než Donald Trump, ale k vypuštění pražské politicko-stranické bažiny může také trochu přispět. Nepodceňoval bych ani dosud jeho stručný politický program: Karel IV., Komenský, Masaryk. Jsou to sice jen symboly, ale symboly české vzdělanosti a odkazy nikoli na ‚třídní boj‘ jako spíše na panharmonii a ‚cestu od vševědění k všenápravě‘.“