„Karl Kraus už po první světové válce napsal, pokud si to ještě dobře pamatuji: Válka je nejdříve nadějí, že se nám povede lépe. Potom je očekáváním,  že se druhému povede hůře. Potom je zadostiučiněním, že se nám i těm druhým nevede lépe, a konečně překvapením, že se nám oběma vede hůře,“ říká v souvislosti s útokem spojenců na Sýrii v reakci na údajný chemický útok ve městě Dúma politolog Zdeněk Zbořil. Asi stovkou střel Tomahawk potrestaly společnou operací USA, Francie a Anglie syrský režim. Rusko i Sýrie obvinění odmítají, útok považují za porušení mezinárodního práva.

Ještě před zahájením úderu se řada lidí obávala hrozby globálního konfliktu. „Bál jsem se až do té doby, než jsem pochopil, že jde zase jen o vyvolávání strachu, abychom byli poslušní a báli se těch a platili těm, kteří nás opět jen trochu jiným způsobem vydírají. Ale v tom jsem vzhledem ke svým životním zkušenostem ještě méně důvěryhodný než ČT. Blízkost smrti jsem několikrát v životě zažil, a tak mám k současnému dění trochu jiný vztah, než jsem míval, když mi bylo patnáct nebo dvacet. Tak ať se tentokrát místo mě bojí někdo jiný,“ komentuje politolog.

„Spojenci schválili postup a také český premiér bezprostředně po útoku úder označil za nevyhnutelný. I na české politické scéně se i v této věci ukázaly názorové rozdíly. ANO, ODS, TOP 09, lidovci vyjádřili souhlas, odvetu odsoudila KSČM; SPD, Piráti a ČSSD byli zdrženlivější. Jistě, někteří měli ráznější postoj, například nový místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna, který v rozhovoru pro ČRo Plus zmínil, že Česká republika by měla usilovat o to, aby se věci řešily diplomatickou cestou, nikoliv válečnými dobrodružstvími. ‚Několik hlavounů si myslí, že ovládá svět, a my tady zíráme,‘ řekl na adresu amerického prezidenta Donalda Trumpa i na adresu britské premiérky Theresy Mayové. Vzápětí dodal, že nejde o oficiální postoj ČSSD, ale o jeho osobní názor. Je docela pozoruhodné, že se u nás doma nezajímáme o americké války proto, že někde zhoršují, někde snad zlepšují politické poměry (i když se v poslední době to druhé hledá obtížně), ale okamžitě propadáme vulgární, stranické geopolitice. Politické strany si jejím prostřednictvím vyřizují svá nedorozumění a dnes svou neschopnost sestavit vládu,“ reagoval Zbořil. „Jaroslav Foldyna je radikální, ale realistický politik, a tak se snad jeho slova mohou zdát politickým salonům až příliš kritická, ale neříká nic jiného, než si myslím já i řada mých přátel,“ dodal. 

Možná překvapila poslankyně Jana Černochová, jejíž názor na Twitteru svědčil minimálně o jistých rozpacích. „Použití chem. zbraní v jakémkoli konfliktu je nepřijatelné. Chci věřit spojencům, že mají důkazy o tom, kdo je použil, a pokud to byla syrská vládní vojska, pak je odveta namístě. Jen vojenský zásah ale nestabilitu regionu nevyřeší, musí se urychleně nalézt diplomatické řešení,“ uvedla. „Paní Černochová je mnohem blíž svým voličům než mnozí jiní její kolegové. A také na ně umí stranicky myslet v době před krajskými a obecními volbami. Na druhé straně si přiznejme, že doporučovat diplomatická jednání nic nestojí. O nich občas mluví i Donald Trump, který se po letech strategické nenávisti dokonce rozhodl pro diplomacii na Korejském poloostrově,“ komentuje politolog.

„Kde je evropský pacifismus a snahy o zachování míru?“

Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček v souvislosti s úderem na Sýrii a celkovou atmosférou psal na Facebooku hned několikrát: „Ve 30. letech 20. století byla paralyzována Společnost národů. Jak to dopadlo, víme. Teď byla paralyzována OSN. Jak to dopadne, víme.“ Zmínil i to, že návrat do situace před druhou, anebo dokonce před první světovou válkou se sférami vlivu a imperiální politikou bezpečnost negarantuje. „Dva světové konflikty to ukazují jasně. Brzdit by tak měli všichni.“ Také zmínil: „Všichni, kdo ideově podpořili útok na Sýrii, se zesměšnili. Stafáž divadélka domluveného Washingtonem, Moskvou, Paříží, Londýnem a Damaškem.“ Doktor Zbořil k tomu dodává: „Nevím, zda se opravdu všichni výše zmínění domlouvají nebo už domluvili,“ podotýká Zbořil, který mluví o postupné „velkoloupeži materiálních a lidských zdrojů“. „Kde je evropský pacifismus a snahy o zachování míru? Dnes se tomu smějí už na základních školách. Ve Spojených státech se už na nich dávno střílí a u nás se zatím jen vychovávají děti k revoluci,“ dodal.

S reakcí si počkal prezident Miloš Zeman. Vyjádřil se podrobně v nedělním Pressklubu na F1. „Zastávám názor, že jakýkoli útok může být proveden jen s mandátem OSN. Jediná výjimka, kterou uznávám, je, když se bojuje proti islámským teroristům, což není případ Sýrie.“ Upozornil, že nedošlo k poučení z minulosti. A v souvislosti s vystupováním českých politiků zmínil: „Andrej Babiš říkal, že se chtěl solidarizovat se svými dvěma ministry, kteří málem pořádali tiskové konference o tom, jak milují útoky na Sýrii. Tak já bych těmto ministrům prostřednictvím vašeho rádia vzkázal: Jste stále ještě ministry České republiky, a nikoli Spojených států amerických.“ Tím, že nespěchal se svým vyjádřením, byl podle Zbořila ve výhodě oproti oběma představitelům silových ministerstev, „kteří byli spíše loajální než rozumní. „Zejména pana Stropnického varoval, ačkoli vzhledem k jeho rodinné anamnéze nemusel, že český MZV by neměl podceňovat úlohu RB OSN, protože se to některým z našich dnes spřátelených politiků opakovaně nevyplatilo. Ať už šlo o britského premiéra Tony Blaira nebo francouzského Nicholase Sarkozyho, kteří jen tak tak unikli ve svých zemích vězení. Ale ani ti dnes verbálně nejodvážnější nemají předplacenou cestu do ráje. Možná právě naopak. Možná skončí tam, kde jim to ještě dnes nepřejeme,“ uvedl Zbořil.