Dnes si připomínáme tři roky od úmrtí Václava Havla. Myslíte si, že se za ty tři roky nějak proměnilo vnímání Havla? Jak hodnotíte význam Václava Havla, jeho činy a myšlenky, politickou ideologii a i chyby, které udělal?

Bohužel jsme svědky tendence si Václava Havla privatizovat. Stoupenci z něj dělají boha, odpůrci ďábla. Ztrácíme schopnost jej racionálně analyzovat. Přitom neexistuje v naší minulosti barvitější osobnost. Havel byl originální ve schopnosti naslouchat lidem, vciťovat se do nich i do dění ve společnosti. Citlivě rozpoznal znělé i falešné struny. Díky tomu dokázal být dirigentem orchestru Charty 77 i tím, kdo opanoval prostor v listopadu 1989. Zakládal si na slušnosti, neokázalosti, zároveň ale uměl skloubit role stratéga, taktika, dramatika a politika.

Havlova potíž se vyjevila až poté, co se stal prezidentem. Byl odkázaný na kontakt s lidmi, svými přáteli, oponenty i lidmi zcela obyčejnými. Na Hradě byl najednou odstřižený od reality a podléhal ne vždy poctivým rádcům a ne vždy rozumným ideologiím. Dokázal například odhadnout nebezpečí Klausova pojetí politiky a ekonomiky, v zahraniční politice ale slepě naskakoval na neokonzervativní propagandu. Od humanistického pacifismu dospěl až k humanitárnímu bombardování. Přesto bychom měli více společně kultivovat jeho odkaz, než o jeho osobu či dědictví válčit.

Prezident Miloš Zeman v tomto roce proslul postoji a výroky k zahraničně politickým událostem, které se ne vždy všem líbily, a část společnosti pobouřil i svými vulgarismy. Myslíte si, že kvůli tomu by měl odejít do politického důchodu, nebo zatím na „smetiště“ historie české politiky nepatří? Má ještě vlastně Zeman společnosti co říci?

Miloš Zeman by se stejně na smetiště dějin uklidit nenechal. Je výraznou a vícerozměrnou osobností. Kdyby chtěl, měl by co říci. Bojím se ale, že si zvolil snadnější cestu politické celebrity, jež svými výroky jen hloubí příkopy ve společnosti a magnetizuje fanklub svých nejvěrnějších. Hodně se o něm mluví, ale zemi nijak neprospívá.

V souvislosti s debatou nad Milošem Zemanem se začíná hovořit o tom, který „havlistický" kandidát by měl být vygenerován v příští prezidentské volbě. Padají jména jako Šimon Pánek či Tomáš Halík. Koho očekáváte vy? Anebo může být dle vás Zeman prezidentem i v příštím volebním období, tedy v roce 2018, kdy si budeme dokonce připomínat sto let od založení československého státu?

Nevím, zda by chtěl, ale svým chováním dělá Zeman vše pro to, aby jej podpořila jen menší část společnosti, které nevadí ani jeho nešvary, ani deformování obrazu České republiky za hranicemi. Potíž je v tom, že osobností, které by byly přirozenými kandidáty na prezidentský post, se nám nedostává. Jsme zemí bez silné autority. Přitom hlavu státu, která integruje, nikoli rozděluje, potřebujeme jako sůl. Obecně se domnívám, že by mělo jít o člověka disciplinovanějšího, spíše mladšího než staršího, a se sociálním cítěním, které by odpovídalo převažujícímu profilu tuzemské společnosti.

Co podle vás dobrého přinesl tento rok českým občanům? A jaká byla tady pro ně politická situace? Co pro českého občana znamenal příchod vlády Bohuslava Sobotky?

Když pomineme estetické kiksy a střet politiků s údajnými nepolitiky, tak myslím, že v domácí politice došlo ke zklidnění. Hlavní zásluhu na tom má Sobotkova vláda a schopnost koaličních partnerů najít přes různosti společnou řeč. Občané pocítili zejména otočení kormidla v sociální politice – mimo jiné poznatelné na důchodech, minimální mzdě, platech ve veřejném sektoru... Na Sobotkově vládě oceňuji zejména důraz na funkční veřejné služby, snahu o soudržnou společnost a tendenci občany neobtěžovat interními politickými spory, kterých jsme si zejména za Nečasova kabinetu užili víc než dost.

Vydrží vláda i příští rok, nebo si myslíte, že nás čekají předčasné volby?

Skleněnou kouli nemám, ale předpokládám, že vláda vydrží. Nic ji neštěpí tak moc, aby padla, a nevidím jinou životaschopnou alternativu. Ani kdyby byly předčasné volby, nevygenerují nejspíš jinou vládní sestavu. Jen ČSSD by vůdčí roli předala ANO. Přetahování mezi těmito subjekty bude podle mne sílit, ale pád vlády nepřivodí.

Kteří politici a ministři podle vašeho mínění udělali něco dobrého pro lidi? A kteří neudělali vůbec nic? Respektive, kdo je z politologického hlediska politický vítěz a kdo politický lůzr roku? Kdo nejvíc získal a kdo nejvíc ztratil?

Nedá se říct, že vítězem je vždy ten, kdo udělal nejvíc pro lidí. Žijeme v době, kdy je ještě důležitější umět se prodat. Potom může dojít k tomu, že výsledky Andreje Babiše coby ministra financí nejsou bůhvíjaké, ovšem lidé mu zobou z ruky, protože působí autenticky. Jeho hvězda stoupá nejrychleji, to je fakt. Souvisí to ale s tím, že Bohuslav Sobotka víc než na popularitu svou či ČSSD, myslí na popularitu vlády. A opozice se stále jen hledá. Dokonce ani mezi tvářemi, které vynesly nahoru senátní nebo komunální volby, žádnou novou tvář, schopnou podmanit si veřejné mínění, nevidím. Ale soudím, že je to dobře. V našem ústavním a politickém systému nepotřebujeme rychlokvašené hvězdy, nýbrž zpátky si důvěru získávající strany.

Vzpomenete si na nejdůležitější politický počin tohoto roku?

Nejzásadnější byl nástup nové vlády. Země už po kabinetech Topolánka a Nečase a po kontroverzním Rusnokově provizoriu potřebovala stabilní a spolupracující vládu. Významné byly i troje volby – do Evropského parlamentu, Senátu a komunálu. Jinak jsem ale rád, že mezi nejdůležitějšími událostmi nemusím jmenovat žádnou kauzu, žádný skandál.

Kdo z politiků podle vás přinesl nejskandálnější a nejvtipnější politický výrok roku?

Neumím se vžít do role porotce SuperStar, na politicích mne nezajímají jednotlivé výroky, ale dlouhodobé působení a výsledky. Tradičně skandální je Miloš Zeman, vtipný Miroslav Kalousek, ale za sebe musím zmínit Andreje Babiše, u kterého stále nevím, jestli jej brát vážně a plakat, nebo se jenom smát, a potom Pavla Bělobrádka, kterého si vážím pro jeho politický minimalismus a smysl pro suchý anglický humor.

Jaký je podle vás stav politického spektra? Pořád se mluví o rozpadu tradičních stran a o neupevněnosti nových hnutí. Má třeba ODS podle vás našlápnuto se zvednout z bláta? A jak je na tom strana TOP 09? Bude podle vás posilovat nějak významně levice? A co KSČM? Mají komunisté své lepší časy už dávno za sebou?

Vnímám snahu stran se rehabilitovat, ale moc jim to nejde. ODS stále tmelí a čistí své řady, ovšem její programové poselství je nevýrazné. TOP 09 doplácí na to, že rychle vznikla a vylétla vzhůru, aniž měla pevné kořeny, ČSSD se snaží o 101. reformu a modernizaci... Cením si snahy politiků se svými stranami něco dělat, ale stále je to v konkurenci antipolitických a populistických hnutí málo. Zajímavým úkazem pak jsou komunisté. Stárne jejich elektorát, mezi členy zaznamenáváme spory a KSČM se vnitřním životem i působením navenek stále více podobá ostatním partajím. Dávno není revoluční, nýbrž unavená, bezzubá, tápající.

Vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš (ANO) před rokem sliboval přípravu zákonů na odhalení daňových úniků, chtěl zlepšit provoz státní pokladny, zavést fungující cash flow a zprůchodnit elektronickou evidenci tržeb... Byla to podle vás od něj jen prázdná slova, lživé proklamace, nebo máte pocit, že to, co říkal, nyní také plní? Je podle vás Babiš tahounem české politiky? Co si vlastně o jeho působení v politice myslíte?

Dodnes mám tendenci věřit Andreji Babišovi dobré úmysly. Ovšem kazí politickou hru, slibuje nesplnitelné a v praxi za svými závazky zaostává. Daně vybírá zřejmě lépe než Kalousek, dbá i na pořádek ve veřejných financích. V řadě otázek ale přešlapuje. Za jeho dluh například považuji absenci přísných majetkových přiznání nebo ochabující podporu aktivit iniciativy Rekonstrukce státu. Už dávno nebojuje za smlouvy na internetu tak vehementně jako kdysi a nese také spoluodpovědnost za špatný služební zákon, který zdaleka nezavádí nezávislou veřejnou správu. Protože ale má dar nekonvenční komunikace a nese si s sebou zajímavý životní příběh, je Babiš tahounem české politiky, ačkoli se za politika - on předseda ANO a místopředseda vlády - stále nepovažuje.

Jak lze hodnotit mezinárodní situaci v roce 2014? Je podle vás v něčem svět jiný než na začátku roku? A co lze očekávat v příštím roce z hlediska politicko ekonomického?

Svět je v krizi – politické a bezpečnostní, ty však mohou vmžiku přerůst v novou krizi ekonomickou. Za klíčové pokládám uklidnění vztahu Západu s Ruskem. Na jedné straně by měly být zohledňovány pocity zjitřené ruské společnosti, na straně druhé musí Putin pochopit, že jsou témata, o nichž demokratické mezinárodní společenství nelicituje. Elementární shoda s Ruskem je pak předpokladem společného efektivního postupu proti islámské hrozbě bující na Blízkém a Středním východě i proti mezinárodnímu terorismu.

Jaké vyhlídky mají podle vás Češi do budoucna, co se týče jejich životní úrovně? A jak na tom bude český stát?

Výhled životní úrovně ponechám ekonomům. Pouze chci upozornit, že na ní mají podíl i politické veličiny – občanská participace, stav veřejných služeb, stabilita vlády a stranického spektra apod. Pro rozvoj společnosti a potažmo i životní úrovně je důležité pochopit, které spory stojí za hádky a které naopak veřejnost neproduktivně štěpí. Možná bychom také měli myslet na naši zahraniční pověst, která je tradičně solidní, ale leckdy s ní naši politici hazardují. Sám si ale občas s nadsázkou říkám, že pokud je naším největším problémem, vyhánějícím lidi do ulic, neotesaný prezident s minimálními pravomocemi a bez významnějšího politického zázemí, jsme na tom ještě stále dobře...