V minulém rozhovoru před parlamentními volbami jste udělal malou předpověď, která se ukázala jako přesná. Řekl jste, že „Andrej Babiš potřebuje, aby po volbách byla v Poslanecké sněmovně většina hnutí ANO, komunistů a Okamury. Tím znemožní vznik koalice proti Babišovi a on sám si vybere, jak sestaví vládu, protože bez něj to nepůjde. Ostatní se s Okamurou a KSČM nemohou spojit. Čím více hlasů propadne a roztříští se, tím větší výhoda pro ANO“. Babiš nyní vyjednává koalici s ČSSD tolerovanou komunisty. Sociální demokracie ho ujistila, že klub ČSSD bude jednotný. Jak výhodná je pozice Andreje Babiše?
Já myslím, že jeho pozice je velmi výhodná v tom ohledu, že v současné chvíli disponuje pohodlnou většinou, kterou ve všech důležitých věcech využil. Součet hlasů hnutí ANO, SPD a KSČM mu dává velký manévrovací prostor k tomu, aby přitlačil ČSSD k vytvoření koalice víceméně podle svých podmínek. Ta jednání, která probíhají mezi ANO a ČSSD s podporou komunistů, jsou připravenou parlamentní stopatnáctkou.
SPD tedy na tomto hřišti nebude hrát?
Domnívám se, že nebude, pokud se sociální demokracii podaří udržet jednotu poslaneckého klubu, což je jediná překážka ke koalici s KSČM. Protože někteří poslanci ČSSD nejsou z takové koalice nadšení, znamená to, že Babiš si nechává na střídačce SPD. Jestliže by odpůrců koalice v ČSSD bylo více a neměla pohodlnou většinu, mohl by sáhnout po SPD, ale zejména vzhledem ke vztahům s Evropskou unií to není Babišova první volba, proto má zatím SPD v zásobě.
Je to pro ČSSD špatná možnost? Nebo je ještě horší tiše tolerovat menšinovou vládu, nebo jít do opozice, kde by straně – například podle prezidenta Miloše Zemana – hrozilo zapomenutí a pokles voličů pod pětiprocentní hranici?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová