Více než dva a půl roku jste vedl rezort, s nímž se potýká nynější ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Vy jste do té funkce šel sice také bez průpravy, ale nepřipadá vám, že dnešnímu šéfovi rezortu chybí vhled do systému, že dělá neuvážené kroky typu pětistovka k důchodu za každé vychované dítě a pak to chce už po dvou měsících měnit, že se diví, jak v lednu vylétla inflace a s ní i zákonem daná valorizace, takže je pak třeba dodatečně měnit valorizační vzorec? Nebo máte pro lidoveckého předsedu, jehož parketou je mnohem více zemědělství, pochopení?

Rozhodně nelze říci, že pan Jurečka v rámci pětikoaličního kuchhandlu spadl do stávající funkce bez průpravy. V politice je již slušnou řádkou let, a protože je zasloužilý lidovec, a ti historicky jsou vždy v pravý čas na správném místě, tak nějakou průpravou prošel. Ale se mnou to bylo jinak. V době, kdy jsem byl vhozen na ministerstvo, mně bylo téměř 50 let, a jediné, co jsem měl za sebou bylo pár životních facek, 30 let působení v průmyslu a cca 10 dní aktivní účasti na dění v roce 1989, čímž jsem se dostal do vrcholové politiky. Na rozdíl od Jurečky žádná politická strana, žádné sekretariáty, jen vlastní rozum. Najednou jsem stál na prahu zrodu nového státu a současně se podílel na tvorbě nové koncepce sociální politiky a politiky trhu práce – radikální sociální reformy. V té době pan Jurečka ještě vodil kačera po dvorku, tím nemyslím žádné zlehčování jeho ega, jen tím chci říci, že je důležité umět se s pokorou podívat těch 33 let zpět a trochu se zamyslet, než začnu bagatelizovat, co museli moji předchůdci vybudovat.

Alespoň trochu pokory by ministru Jurečkovi slušelo obzvlášť proto, že jde o rezort, s nímž příliš zkušeností neměl. Jak náročné na řízení je jeho ministerstvo?

Řídit ministerstvo práce a sociálních věcí není nic jednoduchého a dokonce tvrdím, že je to nejtěžší ministerstvo. Už jen proto, že cokoli uděláte, se prakticky hned projeví ve společnosti. Ministra z vás neudělá, že to máte na dveřích nebo na vizitce, to si musíte tvrdě odpracovat, a hlavně nemít maximalistické představy o své velikosti. Já se obávám, že většina dnešních tzv. politiků jsou tímto sebeklamem postiženi. Ne každému je dáno umět sdělovat věci tak, aby jejich obsah byl pro většinu občanů srozumitelný a přijatelný. To pan Jurečka neumí, a pokud jeho charisma spíše připomíná kostelníka z malého vesnického kostela, a zkouší vyprávět nepříjemné věci a jde tak říkajíc „s kůží na trh“, je na „úspěch“ zaděláno. Mně v těch prohlášeních a „nezbytných“ opatřeních chybí, a to nejen od Jurečky, ale od celé vlády, co všechno zvážili, jaká rizika, komplexní studie a analýzy vzali v úvahu, než něco položili na stůl. Místo toho lidu servírují pohádky o válce, opozici, která za všechno špatné může, a to vše zabalené do politického balastu.