Na veřejnost stále vyplouvají některé skutečnosti týkající se zásahu Policie ČR při loňském útoku střelce v budově pražské filozofické fakulty. Rodiny obětí stále častěji vystupují v médiích a vyjadřují nespokojenost nad tím, jak policie postupovala a jak není ochotna uznat údajná pochybení. Nejprve, jak vnímáte celou tuto věc ohledně následné komunikace policie a vnitra?

S mediálním obrazem této tragédie jsem velmi nespokojen. Je hrozné, jak snadno lidé směšují pojmy s dojmy, jak emoce zaměňují s argumenty, jak laické pohledy staví na roveň odborným stanoviskům, atd. Myslím, že největší chybou je nerozlišovat mezi tím, co se stalo, a tím, co o tom zveřejnila média. To jsou dvě rozdílné věci s rozdílnými důsledky. Služební zákroky policie mohou mít fatální důsledky, kdežto škaredý mediální obraz policie může být leda tak ke vzteku, ale nic víc. 

Při bližším pohledu totiž zjistíme, že média – a jejich prostřednictvím pozůstalí – neviní policii z toho, jak konala, ale z toho, jak to prezentovala. To jsou ale dvě podstatou zcela odlišné věci, které by měly být, to je pravda, v souladu. Nicméně – při vší úctě k pozůstalým – podstatné je to, jak policie konala, proč tak činila a jaké poučení by z toho měla vyvodit.

Mediální obraz je pak věcí policejních a ministerských mluvčích a představitelů. Jejich kritiku bych skutečně oddělil, protože případné dopady jejich chyb nemají fatální následky. Mám za to, že rozhořčení příbuzných obětí, které je pochopitelné, je zveličováno médii a některými politiky, což se zpětně neblaze projevuje, a tak se spirála emocionálního společenského diskursu stále divočeji roztáčí, i když už s realitou přestává mít mnoho společného.

Ministr Rakušan, policejní prezident a i šéf pražské policie čelí dlouhodobě výzvám k rezignaci. Židle se ovšem možná trochu kýve pouze pod pražským šéfem Policie ČR. Lze vidět důvody, proč by měl někdo z nich odejít z funkce?

Ministr Rakušan by měl rezignovat z mnoha velmi vážných důvodů. On vlastně ministrem vůbec neměl být jmenován, protože ještě před svým nástupem do funkce destabilizoval policii tím, že policejnímu prezidentovi sdělil svůj záměr ho odvolat. Z čeho tak usoudil? Na základě jakých informací se tak rozhodl, když k interním informacím o skutečném fungování policie ani nemohl mít přístup? Je jasné, že se rozhodl apriori, protože nabyl přesvědčení, že policejní prezident není na prodej. Po něm začal čistku, zbavoval funkcí všechny policisty, o nichž mu bonzáci nahlásili, že to jsou „lidé policejního prezidenta“. A šlo nejen o Policejní prezidium. Ta destruktivní Rakušanova role začala tedy ještě před jeho nástupem do funkce ministra.

Mediální vystupování policejního prezidenta není příliš přesvědčivé. Nicméně kvůli dobrému mediálnímu působení tam policejní prezident není. Může sice ztrácet body za „umělecký dojem“, to je ale asi tak všechno, co může o něm soudit veřejnost. Důležitá je jeho činnost profesní.

Pokud jde o pražského policejního ředitele, nevidím důvod, proč by měl odstupovat kvůli nějaké mediální nešikovnosti či topornosti. Jediným kritériem je jeho odborný výkon. Ani na jeho zhodnocení se necítím, přestože jsem v resortu sloužil, a to na rozdíl od mnoha jeho razantních, ale laických hodnotitelů.

Pokud jde o konkrétní události a policejní sdělení, policisté prý těsně před masakrem hledali Davida Kozáka s tím, že chce někde v Praze spáchat sebevraždu. Přitom vyšlo najevo, že už v té době měli nalezeného jeho zastřeleného otce, věděli, že drží větší množství zbraní atd. Jak to tedy chápat?

Není důležité, jak přesně se policejní mluvčí a resortní představitelé vyjádřili. Není mi jasné, proč se tak zmateně vyjadřovali. Někdo by mohl říci, že ani lhát neumějí.

Nicméně jediné, na čem záleží, je skutečnost, že pátrající policisté měli správné informace o potenciální nebezpečnosti hledané osoby, což je přimělo pátrat s maximálním nasazením a ostražitostí.