Má první otázka směřuje k posunu od sociální demokracie k hnutí ANO – plánovala jste to dlouho? Kdy jste si řekla, že u ČSSD to již není to nejlepší?

Nikdy jsem si neřekla, že to v sociální demokracii není nejlepší. U mě nenastal ten posun, že by mně v ČSSD něco vadilo, nebo že by mi někdo ubližoval, nebo že bych se bála o ztrátu pozic a šla jako politický turista do jiné strany. To vůbec takto nebylo. Mnoha sociálních demokratů i předsedy si velmi vážím, za to, co dělali a dělají. Můj posun byl v tom, že já jsem šla pouze a výhradně za panem Babišem. S panem Babišem spolupracuji léta, znám ho, znám jeho pohnutky, proč to hnutí založil. On se se mnou o tom několikrát bavil, radil se se mnou. Věděla jsem, že chce něco udělat s poměry v České republice. On, který to neměl vůbec zapotřebí. Když jsem mu tehdy vysvětlovala, co ho všechno čeká, aby ty své ideály uhájil, řekl mi jednu větu, kterou si dodnes pamatuji: „Ale, doktorko, kdo to má udělat, když ne já. Přeci proti korupci, která se tu děje, se nemůže postavit nějaký úředník z ministerstva. Toho vyhodí a rodina bude bez živitele. To přeci musí udělat člověk, který má prostředky. A to jsem já. A já to prostě musím udělat. Já chci, aby tady žily moje děti. Já tady žiju, já nemám žádné offshorové firmy, já tady platím daně.“

Ačkoliv je tvrdý byznysmen, je to člověk i neobyčejně sociální. Peníze posílá žadatelům cíleně, dával mi přečíst dopisy od lidí, které měl schované. Bylo mi z toho až zle, jaké mohou mít někteří problémy – a i on z toho byl špatný a těm lidem pomáhal. Viděla jsem ho na těch všech mítincích, co byl – on je mezi obyčejnými lidmi šťastný, má je moc rád, baví se s nimi, chce jim pomoct. Není to žádná póza. Znám ho 13 let, vím, že to není posun mediální, on zkrátka takový je. A já jsem šla za ním, šla jsem mu pomoct. Právě proto, že jsem věděla, že on je natolik vytížený, že nemůže odfiltrovat některé ty lidi, kteří do politiky nejdou s čistými úmysly.