Žijeme aférou, kterou novinář Janek Kroupa trápí vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) a v jejímž důsledku je Hamáček titulován jako „vlastizrádce“, „ruský šváb“ a podobně. Ten Hamáček, který je členem Aspen Institutu, vždy hájil evropskou integraci a v roce 2014 ještě jako předseda Poslanecké sněmovny při jednání ve Washingtonu pronesl, že „Rusko rozumí jen síle“. Jak to celé vidíte? Ani člověk, který se takto aktivně angažuje, neunikne nálepkám „Putinova kolaboranta“?

Vidíme na tom, že žádný příslušník té vrstvy si nemůže připadat bezpečně. Ať se snažíte, jak se snažíte, pořád žijete ve strachu. Agresivní dav sestávající z byrokratů a intelektuálů se může v příští minutě otočit proti vám. Dnes je to Hamáček, zítra to může být Fiala, Pekarová nebo Bartoš. Každý žije ve strachu. Nikdo si nemůže dovolit ukázat nedostatek horlivosti. Svým způsobem je to varování podobné tomu, jako když byl v 50. letech občas popraven nějaký příslušník politbyra. Všichni to vidí a nikdo si nemůže být jistý. Nekřičíš dost hlasitě? Neurážíš prezidenta vlastní země dost agresivně? V příští minutě můžeš být označen za zrádce ty.

Jiného aspektu si všimnul bloger Vidlák: „Všimněte si, jak málo platné bylo Hamáčkovi, že se pokusil působit jako rusobijec. Uběhlo čtrnáct dní a místo pochvaly se dozvěděl, že je vlastizrádce. A všimněte si, že Starý Ještěr z Hradu je stále stejný proruský šváb jako byl, ale je mu to úplně jedno, nijak ho to neohrožuje a naopak den ode dne se ukazuje jeho politická velikost…“ Jakmile člověk na tu hru přistoupí, nikdy se nezastaví. Nikdy nebude dost protiruský. Nikdy nebude dost antisexistický. Nikdy nebude dost velký odpůrce rasismu. Co je dnes naprosto korektní, za to se bude muset zítra omlouvat. Jediná možnost je ukázat celému tomu systému vztyčený prostředníček. Ale na to Hamáček nemá a nikdy mít nebude.

Obecně, role médií v celé kauze Vrbětice byla a je zásadní. Spekuluje se, že s verzí, že za výbuchy ve Vrběticích stojí ruští agenti, přišli premiér Andrej Babiš (ANO) s Hamáčkem až poté, co zjistili, že unikla do médií. Jmenovitě do týdeníku Respekt a zřejmě i do Seznam Zpráv. Šlo by o příklady dobrého fungování „hlídacích psů demokracie“?

Odjakživa tomu přece bylo tak, že novináři se snažili hlídat tajné služby a být svým způsobem jejich protiváhou. Předpokládali, že tajné služby zneužívají moc, nedůvěřovali jim a snažili se vést svá vlastní vyšetřování. V tom spočívala etika novinářské práce. To, co dnes vidíme, je vlastně popřením skutečné žurnalistiky. Novinář dává horlivě na stránku, co mu tajná služba předložila, a neodváží se klást otázky. Ani takové, které se úplně jasně nabízejí.

Možná, že za pár generací budou existovat pojmy jako „respektová žurnalistika“ nebo „kundrovská žurnalistika“. Všichni budou rozumět tomu, že se jedná o zkorumpovanou propagandu. A jen občas se někdo zvídavý zeptá: Kdo to byl, ten Kundra? Co to bylo, ten Respekt?

Z čistě mediálně-zpravodajského hlediska: Co zatím Janek Kroupa nabídl? Lze se obávat, že v některých médiích jakožto utajený zdroj projde cokoliv; a může se za to odstupovat z funkce?

To je důsledek té kundrovštiny. Někdo chce namydlit schody Hamáčkovi, tak pustí drb a velké médium to dá na stránku. Zítra vypustí Hamáčkovi lidé něco na jeho konkurenta, a média to opět vezmou. Celý ten obor se stává směšným. Jenže tu je dav politiků a aktivistů připravený lynčovat kohokoliv, na koho bude ukázáno, i třeba náhodně. Nedivme se, že každý z členů tohoto aristokratického davu žije ve strachu, že právě on bude další obětí. Mimochodem, někdy v polovině 90. let jsem pracoval v Respektu. Tehdy bylo absolutně nepřijatelné založit článek na jednom anonymním zdroji. Buď si to redaktor dokázal ověřit třeba tím, že našel protokoly z porad, nebo to prostě nesmělo na stránku.

Co si ale myslíte o záměru ministra vnitra vyměnit utajení ruské akce ve Vrběticích za milion dávek Sputniku V a za zorganizování setkání Joea Bidena s Vladimirem Putinem v Praze?

Pokud by to byla pravda, tak by to bylo to nejlepší za celou Hamáčkovu kariéru. Takhle by měl jednat státník, kterému leží na srdci situace obyvatel vlastní země. Pokud by opravdu zjistil, že představitelé Ruské federace mají máslo na hlavě, měl by toho využít pro své lidi. Nemylme se, obyvatelé České republiky potřebují očkovací vakcíny, potřebují levné energie, potřebují přístup na ruský trh a potřebují celkově dobré vztahy. Zkuste se ale zeptat nějaké prodavačky z Nového Města pod Smrkem, jak jí zlepšilo život, že tu má Rusko méně diplomatů.

Obávám se, že to obvinění je nepravdivé a že Hamáček ve skutečnosti nic takového nechystal. Neměl by na něco takového odvahu. Nicméně přesto je ta kauza velmi zajímavá. Z čeho byl Hamáček obviňován a co ho téměř stálo kariéru? Nevadí, že podporuje islamizaci vlastní země. Nevadí jeho fašistický postoj k občanským svobodám, který jde tak daleko, že policie dokonce začala stíhat trestný čin, který není zapsán v žádném zákoně – takzvanou předsudečnou nenávist. Nevadí jeho podpora nadnárodních politických neziskovek. Za normálních poměrů by takový ministr musel už dávno rezignovat. Ale nic z toho nevadí. On je šikanován za podezření, že poprvé v životě jednal v zájmu občanů České republiky!