Jakými hlavními měřítky se dá letošní rok z pohledu života lidí v České republice hodnotit? Co pro něj bylo nejpříznačnější a jak na něj budeme nejspíš vzpomínat?

Jsou tu důsledky trvající únavné války na Ukrajině, které pociťujeme, je to konflikt ve Svaté zemi, dále pak tlak na redefinici manželství a zákona o rodině u nás, nebo bezradnost nad důchodovou reformou, či vzrůstající ekoterorismus. Vše, co jsem jmenoval ale vymazal v naší historii bezprecedentní krvavý útok studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který nám ukázal, co je nejdůležitější v životě a na co klást důraz především: bezpečí, mladí lidé, vzdělání, kultivace atmosféry ve společnosti, kdy demokracie neznamená stejný názor všech na vše, ale stejnou úctu k druhému, i když má názory odlišné od mých. Tomu se musíme učit všichni.

Útočník z Filozofické fakulty byl identifikován také jako vrah z Klánovického lesa. Jak tyto dvě obrovské tragédie těsně před Vánocemi dolehnou na českou společnost?

Těžko nacházet lidská slova, která se ztrácejí v slzách, úzkosti, zlosti a bolesti zejména u pozůstalých a svědků, kterými se vlastně nakonec stala celá naše společnost. V oné chvíli jsem si uvědomil, jak lidské ticho může udělat prostor pro modlitbu a solidaritu. Modlitba je láskou, která může obejmout i naše zemřelé, na dálku pozůstalé, a že tedy nejsme úplně bezradní, bezmocní a zoufalí. Do toho lidského ticha, ale mohou zaznít slova Boží. Všemohoucí Bůh a Pán života a smrti, Vševládce a Stvořitel všeho a všech, nepřichází k nám lidem o Vánocích, aby terorizoval a násilně podmaňoval, ale aby byl s lidmi, sloužil a dal za ně svůj život.

Už takhle to byl pro Česko nelehký rok. Máme nejvyšší ceny energií z celé Evropské unie, teď už i inflaci. Trochu to připomíná období transformace začátkem 90. let, kdy jsme si měli utahovat opasky s výhledem, že bude lépe. Ale máme se tak, že v bohatším Německu mají levnější potraviny, což těm, kteří to do té doby nevěděli, sdělil premiér Petr Fiala. Když přihlédneme k úspornému balíčku, jehož opatření dolehnou především na střední a nižší třídu, jaký je pro ty ne nejbohatší důvod k optimismu pro rok 2024?

Máte pravdu, ale celkově se domnívám, že se v celosvětovém srovnání máme stále dobře a jsme velmi solidární. A to je cesta, kterou musíme kráčet a která dává cítit, že jako národ jsme také rodinnou pospolitostí. To, že se při jediném večeru Star Dance vybralo 25 milionů korun na charitu, přece není malá věc a potvrzuje to, o čem mluvím.

Je to také především rodina, vícečetné rodiny, které si přece poskytují zdarma mnoho pomoci, které by jinak stát musel draze poskytovat. Gender politika některých ministerstev a politiků i státníků by měla nahradit silná prorodinná politika. Divím se, že nikdo touto kartou nehraje. Všimněme si rovněž vlny občanské solidarity v předvánočních dnech právě v souvislosti s útokem na univerzitě!

Předseda Senátu Miloš Vystrčil kritizoval ve svém adventním poselství nebezpečný trend eskalace politické a společenské nesmiřitelnosti na úkor hledání kompromisů a rozumných dlouhodobě funkčních řešení. V čem se liší pohled kněze od pohledu vysokého ústavního činitele na nesmiřitelnost až nepřátelství v zemi, nebo je podobný?

S panem předsedou naprosto souhlasím a doufám, že si také jeho kolegové a kolegyně z toho vezmou ponaučení, nejen opozice. Tak jako Babišova vláda nepočítala s covidem, tak ani Fialova vláda nepočítala s konfliktem na Ukrajině nebo v Izraeli. To vzájemné vyčítání, které politici předvádí, už lidi unavuje. V čem se liší pohled kněze? Každý kněz slouží Bohu a lidem. Má se připravovat tak, aby bohoslužba vždy lidem „chutnala“, byla solí a světlem, přivedla k zamyšlení, dala naději a radost, a to každý den, každý týden! Společné dobro všech občanů v České republice by mělo být vždy hlavním kritériem a cílem našich politiků a státníků. Bohužel, dnes vidíme jen stranické šarvátky, kdy občané jsou v hledáčku možná tak těsně před volbami.