V pondělí maďarská vláda přebírá předsednictví EU. Může něčeho docílit? Lze očekávat nějaké výraznější kroky?

Předsednictví není potřeba jakkoli přeceňovat, protože řada důležitých orgánů má své stálé předsedy, jako třeba právě Evropská rada, představitele pro zahraniční politiku apod. Co však může předsednická země udělat je to, že určité věci může urychlovat a jiné naopak zpomalovat. Zrovna teď jsme ve fázi, kdy se instituce mění a většina politické činnosti se věnuje obsazování oněch institucí než záležitostem legislativním. 

Nemyslím si zkrátka, že by maďarské předsednictví mohlo výrazným způsobem Evropskou unii změnit. Záležitosti kolem migračních pravidel a Green Dealu byly prozatím uzavřené, ale možná se nějaké drobnosti najdou. Problém je, že bruselská mašinérie je tak rozjetá, že předsednická země nemá mnoho možností, jak to ovlivňovat. Zejména když se jedná o „nepřátelské“ předsednictví, tedy předsednictví země, která stojí právě proti bruselské mašinérii.

Takže to trumpovské heslo maďarského předsednictví „Make Europe Great Again“ je spíše jakýmsi vymezením či provokací?

Tím se v podstatě hlásí k Trumpovi, který má s Orbánem blízký vztah, a chtějí nám ukázat, že jsou trumpovci a rádi by se jím inspirovali. Pokud se někdo hlásí k evropskému patriotismu, tohle heslo to jistě vystihuje. Mít mocnou a významnou Evropu, na kterou můžeme být hrdí, to ano. Je to ale „jen“ heslo.

Pokud jde o obsazování vrcholných funkcí v institucích EU, vše zatím nasvědčuje tomu, že bude v čele Komise pokračovat Ursula von der Leyenová. Může to ještě nabourat chystaná nová frakce, kterou připravuje hnutí ANO, Orbán, rakouská FPÖ, francouzská strana Le Penové a další? Může se jim povést do něčeho promluvit?

Hlasování o tom, kdo bude předsedat Evropské komisi, lze považovat za první test. Pokud se nakonec podaří zbavit se von der Leyenové a najít někoho, kdo bude rozumnější, v té chvíli si můžeme říct, že evropské volby k něčemu byly. Jsem sám zvědav, jak ta nová frakce bude vypadat a kdo v ní bude. Je nicméně dobře, že taková silná frakce vzniká. Mohla by v evropské politice hrát důležitou roli. 

Z mého pohledu je podstatné, aby ta nová frakce nebyla tolik atlantistická jako ECR, kteří se sice vymezují vůči Green Dealu a možná i vůči migraci, ale jsou neskutečně atlantičtí. Přitom jedním z největších problémů Evropy je naše vazalství vůči USA. Je proto důležité, aby novou frakci tvořily strany, které se na svět dívají evropsky, a ne americky. U strany Marine Le Penové to platí, u Orbána určitě také, u Babiše si to představit dovedu. Složení frakce neznáme, ale je skvělé, že se o ní vyjednává.

Francii čekají předčasné parlamentníj volby, které vyhlásil prezident Macron po drtivé porážce jeho strany ve volbách do Evropského parlamentu. Průzkumy favorizují v obou kolech Národní sdružení Marine Le Penové. Proč Macron k takovému riziku přistoupil a volby vyhlásil?

Dešifrovat Macronovy motivy je velmi složité, ale když se díváme na efekty, tak se mu tím naprosto podařilo odvrátit pozornost od svého vlastního debaklu v evropských volbách. Dostali ohromný výprask, ale teď už to nikdo neřeší. Teď je tématem tažení proti fašismu. Francouzští „lepšolidé“ se snaží přesvědčit zbytek země, že vítězství Národního sdružení by bylo vítězstvím fašistů a že všichni musí vstoupit do nějaké protifašistické fronty. Macron zcela změnil hlavní politické téma. Kdyby volby nevypsal, všichni by řešili jeho prohru a úpadek.

Volby jsou pro Macrona pochopitelně neuvěřitelně riskantní, protože s největší pravděpodobností vznikne situace, kdy se ve Francii nebude moci úplně vládnout. I když bude Národní sdružení úspěšné, rozhodně nebude mít nadpoloviční většinu a nejspíš nebude schopno ani postavit koalici, která by většinu mohla získat. K nadpoloviční většině může mít našlápnuto levice, která by ale stejně nevládla sama. Potřebovala by podporu macronistů, a kdyby náhodou sama byla, což není pravděpodobné, bude vládnout s Macronem jako prezidentem. Levice sama nebude moct sama předvést svůj program a Macron bude schopen věci blokovat. 

V paralýze těchto tří velkých bloků, kdy ani jeden nemůže pořádně vládnout, může nastat chaos a Macron si může na základě ústavy převzít výrazné pravomoci, které jsou vlastně pravomocemi diktátorskými. Po dobu, kdy Francie je paralyzovaná, je schopen dle ústavy převzít kompetence za úplně všechno. Jistě i s tímto scénářem Macron pracuje. 

Kdyby ale Národní sdružení Le Penové na nadpoloviční většinu skutečně dosáhlo? Nemohlo by to skončit Macronovou abdikací a novými prezidentskými volbami?

Ne, to určitě ne. Zisk nadpoloviční většiny pro Národní sdružení by v mých očích byla naopak pro Macrona ještě větší nahrávka. On by takovou vládu patrně jmenoval, nicméně státní správa by proti nim začala vést takovou lehkou občanskou válku. Už teď se ozývá, že takové vládě by úřady vypovídaly poslušnost, že by s vládou nespolupracovaly. Pak tam máme instituce jako Ústavní soud a Státní rada, které by to dokonale mohly paralyzovat. Přesně takový chaos by Macronovi umožnil převzít mimořádné pravomoci. To by byla úplně nejkratší cesta, ještě rychlejší než ta předchozí zmiňovaná možnost.