„Český volič stejně jako volič většiny států světa je ve své většině snadno manipulovatelný a věci budou muset být ještě mnohem horší, otevřenější, aby mu došlo, že naletěl.“ To jste nám řekl loni. Teď máme eurovolby. Budou se naši občané teď rozhodovat svobodněji, nebo jsou pořád „manipulovatelní“?

Vždy bude většina lidí manipulovatelná. Bez schopnosti politiky a médií manipulovat veřejným míněním a bez vypnutého kritického myšlení většiny voličů by dnešní politický a společenský systém nebyl udržitelný. Jak narůstá vnější tlak (inflace, drahé energie, krachy firem, pokles reálných příjmů), procitají mnozí, pro které největším problémem před čtyřmi lety bylo financování Čapího hnízda Andreje Babiše a nechápali, že jsou jen manipulované figurky ve hře. Čekali, co bylo nesplnitelné, a nyní mají pocit, že naletěli. Většina z nich naletí znovu každé čtyři roky. Většina voličů má bohužel paměť akvarijní rybky Cory z filmu Hledá se Nemo. Rychle zapomínají na minulost daného politika či strany a naletí znovu. Viz Kalouskův projekt TOP 09. 

Čeští liberálové, příznivci Green Dealu a zastánci EU používají rétoriku, že „Evropa jsme my“, že oni „tvoří a budují Evropu“, zatímco „populisté a extremisté“ jen „boří“ a „rozeštvávají“. Jak se vám podobná rétorika poslouchá?

Dobře si pamatuju komunistická hesla typu strana jsme my, budovatelské fráze o lepších zítřcích, dohnání a předehnání rivalitních režimů i varování před všudypřítomným vnějším nepřítelem, tehdy to byli imperialisté, sionisté a jejich domácí pátá kolona. Na tom se nic nemění, mimikry RVHP přebírá EU v tomto směru a liberální eurofilové ve stále větší míře používají slovník Rudého práva padesátých let. Když nemáte lidem co pozitivního nabídnout, chcete je omezovat a ukrást jim budoucnost, musíte je ovládat strachem a rozptylovat ptákovinami typu SuperStar, StarDance, Ulice nebo i MS v hokeji. Chléb a hry, cukr a bič. Ironií osudu liberálové a demokraté deklamují, že jen oni brání demokracii a svobodu, přičemž v praxi činí pravý opak. Využívají mediální liberální klastr, bezpečnostní aparát, rádoby nezávislé soudnictví k omezování svobod, zastrašování, vydírání, vyhazovům ze škol a zaměstnání. Současná doba tak připomíná normalizaci sedmdesátých let, kdy se vás ptali na váš názor na vstup vojsk. Dnes je podobným dělicím kritériem např. názor na konflikt na Ukrajině, covidismus, Green Deal a další témata. 

Když hovoříme s podnikatelem a investorem, tak kam tihle „budovatelé“ Evropu vedou? A jak si Evropa vede v konkurenci zejména USA a Asie?

Evropa už dekády díky EU ztrácí konkurenceschopnost. Dnes už si nikdo nepamatuje cíle EU ze začátku milénia dohnat a předehnat USA. Přestože USA hospodářsky a vlivově ztrácejí, EU se propadá ještě mnohem více. Komunistické myšlení vedení EU si vzaly za své i banky, a dokonce korporace, ba i celá odvětví nyní poroučejí větru, dešti. Automotive jako bývalá výkladní skříň evropského průmyslu ztrácí konkurenceschopnost, další průmyslová odvětví zabíjí Green Deal drahou energií i zhýčkanou a předraženou pracovní silou. Čína, Indie a další velké země globálního jihu svou příležitost růst na náš úkor naplno využívají. Evropa si vybudovala sociální stát a vážně řeší čtyřdenní, ba i třídenní pracovní týden a nepodmíněný příjem. Lidé vážně přijali myšlenku, že za jejich blahobyt je zodpovědný stát a že na něj mají nárok. Podle toho taky dopadneme.

Profesorka Nerudová, velká osobnost kampaně, tvrdí, že ti čeští podnikatelé, kteří si stěžují na Green Deal, mají neefektivní podniky a „nejsou schopni inovací“. Co za tím vidět?

Rentgen by viděl dutou lebku. Filip Turek je jediný český politik, který měl odvahu otevřeně popsat dojem většiny národa z Danuše Nerudové. Nevěřícně sleduju její videa. Lepší stavbu vět, logiku i argumenty by nabídl i generátor náhodných slov. Znám mnoho špičkových evropských výrobců složitých strojních celků, kteří léta těžili z vysoké kvality a životnosti své produkce, dobrého servisu, a ještě akceptovatelné ceny. V kvalitě a technologiích nás v mnoha oborech dobíhá nejen Čína, ale skutečným problémem je právě Green Deal: drahé energie se promítají do výrobních cen i u produkce s vysokou přidanou hodnotou, úvěrující banky vám kecají do toho, od koho berete suroviny, komu prodáváte hotové výrobky, čím topíte, jakou energii vyrábíte, koho zaměstnáváte, jak pracujete s genderem a sexuálními menšinami, a už léta banky řeší i vaše názory a postoje. Jak chcete být v takovém systému konkurenční se světem? Vždyť tu budujeme orwellovsko-huxleyovskou utopii.

Když to vezmeme prakticky a volebně. Které volební subjekty vás v rámci volební kampaně oslovily a které naopak vůbec?

Pětikoalice je obrovský podvod na voliče, využívající posthavlistický sentiment a strašení Babišem a pomíjející skutečné problémy a výzvy České republiky. Uskupení, za něhož se ve vysoké i velké komunální politice krade po miliardách, aniž by to média zajímalo. Kde se kolem jedné ze stran koalice – ovládající Ministerstvo vnitra – vytvořil mafiánský systém italského typu, zřejmě spojený s jedním z největších českých odsouzených gangsterů, a kolem něhož umírají důležití svědci za podezřelých okolností. Takto vypadá ta „slušná alternativa k Babišovi“, jak byla a je prezentována médii zdebilizovaným voličům. 

ANO přetáhlo část živnostníků a podnikatelů, kteří pochopili, že Andrej Babiš není onen arcilotr, jak ho líčila hysterická média a spindoktoři typu Milionu chvilek pro demagogii, zároveň taky není svatý. Nicméně jeho holding má v Čechách zásadní zájmy i postavení a jeho profit je spojen s hospodářskou situací ČR. V osobním zájmu Babiše je prosperující ČR. Nadto, myslím, že se v dobrém zhlédl v Baťově vizi „Stavíme Československo pro patnáct milionů“, která přikládala zásadní význam rozvoji zejména dopravní infrastruktury, podpory vědy a výzkumu a technického školství. Babiš představuje racionální šanci soustředit zdroje a energii na rozvoj ČR. Umí se dohodnout, je naprostý pragmatik, v dobrém i ve zlém. Havlíček bude příštím premiérem, a to o parník lepším než Petr Fiala, který dobře reprezentuje americké, německé, bruselské a ukrajinské zájmy a cíle, ale na ty české už mu asi nezbývá čas a energie. 

SPD je důležitá opoziční strana, ve které byla i je celá řada perspektivních osobností typu Marka Černocha, Radima Fialy, Jiřího Kobzy. Z mého pohledu ale vše zabíjí podnikatelský koncept Tomia Okamury, který nenechá své kolegy vyrůst a převzít kus odpovědnosti za budoucnost hnutí, jak to správně dělá Babiš se Schillerovou, Havlíčkem, Nacherem a dalšími. Tomio Okamura dosáhl pozoruhodného úspěchu, zároveň je ale překážkou pro jakýkoliv koaliční potenciál SPD, a to je obrovská chyba. Deklarované vystoupení z EU je navíc naprostá chiméra, Okamura to ví a tohle beru jako klamání voličů. Na straně druhé, to, že je nositelem opozičního hlasu v zahraniční politice, je pro demokracii důležité.