Pane docente, jste pamětníkem listopadu 1989. Snad vás to konstatování neurazí. Jaké osobní vzpomínky na dané události máte?

Já byl v epicentru. Byl jsem u svolání akce na Albertov a pak jsem hlavně vysílal v rozhlase. Asi jsme byli napojeni na lidi, kteří to celé „spískali“– každopádně nás nechali svobodně vysílat na stanici Elán – Mikrofórum federálně jako jediné. V ČST říkali, že je pár lidí na Václaváku, my vysílali přenos. První jsme pustili Václava Havla do éteru.

Pár hodin před vítězstvím nás zamkli ve studiu a hrozili kriminálem a pak se vyhrálo! Začali jsme lobbovat za přechod ke svobodě proti návratu k roku 1968.

Během každých oslav výročí 17. listopadu slýcháme od organizátorů akcí pro mládež heslo „Díky, že můžem“. Co z toho, co si Češi slibovali od pádu vlády KSČ, dnes „můžem“ a co už „nemůžem“?

Zejména v devadesátých letech byla velká svoboda a kdo se jí chopil, zažil skvělé roky, a pokud nepolevil, má se dobře i teď. Každý je svého štěstí strůjce, pokud nemluvím o tělesně postižených, nemocných atd. Ale svobodu musíme dnes a denně bránit. Spousta komunistů se přerodila v mladé aktivisty, kteří chtějí vše řešit „politicky“ a zasahovat do ekonomiky. Chtějí nás kontrolovat a špehovat. Mají pocit, že když nadávají na KSČM a Rusko, že nepoznáme, že jsou to komunisté. Ale to se mýlí.

Oslavy daného výročí jsme v roce 2020 prožili v lockdownu. Po třech letech: Jsou ty projevy nesvobody a zásahů státu, které jsme za covidu zažili, již vstřebány a zahlazeny?

Já jsem slavil svobodně zejména rok 2020, nepustili mě bez roušky přímo na Národní. OK. Byl jsem kousek vedle, ale chápal jsem, že boj o svobodu začal. Musíme být u viróz ohleduplní, ale také nás nesmí ovládat samovládci bez opory v zákonech. Měl dnes každý z těch tehdejších politiků roušku? Asi ne. Viry a covid jsou tu přece pořád, nebo ne? Udělejte si obrázek…

Občané si stěžují na přemrštěné ceny potravin či energií a na klesající kupní sílu. Dané ukazatele klesají víc než ve většině zemí Evropy. Je to nějakými českými „specifiky“?

Češi se zavřeli do češtiny díky Masarykovi a jeho týmu. Odmítli kdysi němčinu a jen bohatí si mohou dovolit hluboké studium v angličtině. Z toho plyne, že nakupují draze v Česku, málo používají e-shopy, málo tlačí na srovnatelné podmínky se sousedními zeměmi, neb je neznají. Politikům je v tom dobře – zahníváme za našimi „velehorami“ a stačí jen v televizi si vzájemně vynadat do kriminálníků a pak zas mohou spolu v hospodě obchodovat. Systémové věci se neřeší. Potřebujeme plán pro Česko na 10 let – změny jak po roce 1989. Ale volby budou Babiš – Antibabiš. To vůbec nedává smysl.

Při svých cestách vyslovujete respekt k dynamice Spojených států a Asie. Znamená to, že v USA či Asii mají nějaký lepší „kapitalismus“, než je ten náš?

V USA mají kapitalismus, ale socialistům se daří probojovávat některé změny jako v EU. Ale lidé hodně hlasují nohama. Z jihu jsou Mexičané, kteří chtějí kapitalismus a povznést se a je vnitřní konkurence. Ze socializující Kalifornie lidi utíkají do ultra- businessového Texasu. Indie má brutální kapitalismus a tlačí se na Čínu. Pak je tu jihovýchodní dravá Asie. Větší kapitalismus, než v EU byl i na Ukrajině a v Rusku – leč tam vázne klíčová podmínka – právní stát.