O svém pohledu na výsledky prezidentských voleb se rozepsal na Facebooku neúspěšný prezidentský kandidát Michal Horáček. Tentokrát měl vzkaz k voličům Miloše Zemana i Jiřího Drahoše, jejich rozhodování přirovnal k nákupu v obchodě, kde jsou k mání dva nápoje: krabicové víno a destilovaná voda. „Máte tři možnosti: vybrat si ten alkoholický sajrajt, nebo destilku, anebo si nekoupit ani jedno. A přesně to se ve volbách stalo: třetina lidí si ‚koupila‘ MZ, třetina JD, třetina nic,“ poznamenal. Zeman tak vyhrál podle něj proto, že ve víně, i když je mizerné, je nějaká opojnost a příběh, ale argumentace, že konzumace destilované vody je zdravější, prý moc nefunguje. Na tomto příměru staví i apel: „Už žádnou destilovanou vodu, jinak prohrajeme zas.“ Popsal Horáček dobře situaci a jak se vám tyto příměry poslouchají?

Podle mě Michal Horáček popsal svůj názor výstižně, s grácií básníka i textaře jemu vlastní. Já osobně si nemyslím, že by to víno bylo tak mizerné. Je vyzrálé, nezkyslo a vykazuje už mnoho let stejné a přímé chuťové vlastnosti. A hlavně je české, moravské a slezské. A myslím, že už když si Michal vařil kafe z destilované vody, věděl, že to nebude ono. Ale co vám zbývá, když jiná voda není? Mimochodem, pili jste už někdy kávu z destilované vody? Fakt není dobrá!

Hovoří o tom analýzy a komentátoři přidávají své názory na to, proč volili prezidenta Zemana spíš lidé starší nebo z chudších regionů. Drahoše prý naopak lidé vzdělanější a mladší. Svůj náhled přidal i komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk, který se nedomnívá, že v sociodemografii je skutečné vysvětlení: „Možná je tak pravdě nejblíž publicistka Alexandra Alvarová, která napsala, že nejhlubší dělicí linie vede mezi strachem z budoucnosti a nadějí. Zdroje strachu: stáří, nemoci, dluhy, technologie, propaganda, změny ve světě, nedůvěra v lidi. Zdroje naděje: víra, děti, vzdělání, zdraví, důvěra ve vlastní síly, v technologie, schopnost domluvit se cizím jazykem, ekonomická jistota, důvěra v lidi.“ Je to podle vás tak, že lidé, kteří volili Zemana, mají strach z budoucnosti a chybí jim naděje?

Myslím si, že právě lidé, kteří mají naději v budoucnost naší země jako svébytného státního útvaru, volili prezidenta Zemana – zejména jako jednu ze dvou možných variant ve druhém kole. A když se podívám na mapy obou kol prezidentských voleb, tak to na mě nepůsobí dojmem, že by tak velká část republiky patřila mezi chudé regiony s větším počtem seniorů.

Server Echo24 přinesl komentář šéfredaktora slovenského týdeníku Týždeň Štefana Hríba s pohledem na české prezidentské volby. „Rozhodla též plebejskost mimopražského Česka. Mýtus o prozápadním a reformním Česku, který v prospěch rozdělení Československa živil Václav Klaus, je v troskách. Česko je – a to dlouhodobě – spíš ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe. A je i překvapivě primitivní,“ píše Hríb. Jsme skutečně sobečtí, ustrašení a překvapivě primitivní?

To si rozhodně nemyslím!

Průzkum Lidových novin od agentury Median ukazuje, že část voličů Jiřího Drahoše a nevoličů přijala vítězství Miloše Zemana. Podle průzkumu totiž 54 procent lidí je s tím, že Zeman vyhrál, spokojeno a pouze 37 procent spokojeno není. Ve světle těchto čísel, jak vážné je to se slovy, že je národ rozdělený, půl pro Zemana a půl pro Drahoše? Jak výsledek číst, jaká atmosféra vlastně panuje?

Připomíná mi to otázku moderátora ve veřejnoprávní televizi, kterou položil jednomu z mnoha politologů a komentátorů, kterými se to tam teď jen hemží. Zněla: „Jak si máme vyložit výsledek prezidentských voleb?“ Na to je přece jediná odpověď – Zeman vyhrál. Teorii o rozdělení společnosti považuji za podsouvání toho, co si o tom lidé mají myslet. Já bych to nechal na nich. Vím, o čem mluvím. I když to není plošný výzkum, pohybuji se mezi normálními lidmi všech sociodemografických cílových skupin po celé republice. V každém spolku dobrovolných hasičů, v každé knihovně ve vesničce, která má 148 obyvatel, v každé hospodě, v každém pneuservisu – tam všude jsem potkal velmi rozdílné názory na všechny prezidentské kandidáty. Ale žádná z těchto komunit nebyla kvůli tomu rozdělená ani před volbami, ani po nich. Ani v Praze mi nepřipadá, že by lidé byli rozděleni. Ovšem v Poslanecké sněmovně a hlavně v jejích vyjádřeních pro média je to pochopitelně jiné.

Do jaké míry rozhodlo volby téma migrace? Zařadili jsme se skutečně mezi národy, které nechtějí multikulturní vstřícnou politiku? Je to definitivní? Nebo se v republice, jak tvrdí například Jiří Pehe, za několik let změní atmosféra, protože je spojená s demografickým vývojem? Tedy, že starší, tvrdě levicová generace už později nebude tolik ovlivňovat volby?

Jde o to, jak si vykládáte pojem „multikulturní vstřícná politika“? Určitě to není bezhlavé přijímání tisíců neznámých lidí, u kterých nejsme schopni kvalifikovaně zjistit totožnost, původ a aktuální zdravotní stav i jejich historii. Myslím, že naše nedávná historie je důkazem toho, že opravdu nejsme národ s xenofobní nenávistí. (Dovolím si citovat z Wikipedie: Xenofobie je projev chování, který spočívá v nedůvěře, odporu a nepřátelství ke všemu cizímu.) Jsou statisíce lidí, o které jsme se postarali v době naprosto nesmyslné a účelové jugoslávské války, i tisíce studentů z celého světa – absolventů našich vysokých i středních škol – kteří by o tom mohli říci své. Mnozí z nich tu žijí, poctivě pracují a podnikají, a nikomu to nevadí. (Všimněte si, prosím, zejména dvou slov v předchozí větě – pracují a podnikají.)

Jaká byla role médií v předvolební kampani? Co byl opravdu klíčový moment? A jakou váhu přisoudit vystupování obou kandidátů v televizních debatách na Primě a v České televizi?

Poldy Sulovského, bezvadného ostravského borce a prvního horolezce, který vystoupil v barvách ČR na Everest, se jednou ptali: „Jak jste trénoval v posledních dvou měsících?“ Odpověděl: „Everest se neptá, cos dělal poslední dva měsíce. Everest se ptá, cos dělal celý život!“

Skládání nové vlády bude jistě ovlivněno sjezdem ČSSD a volbou jejího předsedy. Andrej Babiš má dle veřejných vyjádření i zdrojů PL jako favorita Jana Hamáčka, který již připustil, že by s ním klidně do vlády šel. Jak v této souvislosti hodnotíte účast Milana Chovance ve vítězném štábu Miloše Zemana? Bývalý ministr vnitra také ohlásil předsednickou kandidaturu na sjezdu ČSSD. Má šanci uspět, když Andrej Babiš prohlásil, že s ním v jedné vládě sedět nebude, a také když hodně hlasů z regionů volá po zcela novém vedení sociální demokracie?

Myslím, že všichni kandidáti mají šanci uspět a záleží to jen a jen na sjezdu a členstvu ČSSD.

Rýsuje se podle vás spíše menšinová vláda hnutí ANO s podporou komunistů a SPD, anebo koalice ANO s ČSSD za podpory komunistů? Nebo zcela jiná varianta vládního kabinetu? Dokáže se například Andrej Babiš nakonec domluvit s ODS za cenu mnoha ústupků ze svého programu?

Věštění z křišťálové koule považuji za mnohem přesnější a vědečtější odhad této situace. Tu kouli taky neumím.