V sobotu od 14 hodin se na Václavském náměstí v Praze bude konat demonstrace s názvem Česká republika na 1. místě. Jde o reakci na energetický vývoj, inflaci, opatření za covidu, cenzuru, ale i na politickou podřízenost Česka vůči EU. Co vás vede k tomu, že se jí chystáte nejen zúčastnit, ale i jako jeden z řečníků na ní promluvit?

Z kroků vlády pro mne vyplývá, že svou činnost koordinuje s Bruselem, Německem, Washingtonem a že to jsou kroky, které viditelně nejsou v souladu se zájmy naší země a se zájmy občanů. Energetický vývoj, inflace a podobně jsou řešitelné i v rámci České republiky, nejen v závislosti na přání ze zahraničí.

K opatřením za covidu se dnes vláda přiznává, že se při rozhodování o lockdownech a dalších nařízeních řídili politici pocity, nikoliv vědou. Jsou to výroky ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). A odpovědnost a poučení z doby pandemie prozatím žádné nepřichází, stále se oficiálně tváříme, jako by bylo vše v pořádku. Dělali jsme to sice špatně, no a co, ve stylu „zameteme to pod koberec“, to je ten správný postoj politiků? Děti bez škol, odloučené rodiny doma i v zahraničí se kvůli zavřeným hranicím nemohly vidět přes rok, senioři izolovaní bez rodin v sociálních zařízeních, zavřené podniky a obchody, ale velké obchodní řetězce otevřené, lidem jsme vzali několik let života.

Cenzura stále běží, YouTube a Facebook určují občanům České republiky, co si mohou, a co nesmějí mezi sebou říkat, jaké informace sdílet – a vláda proti tomu nezasahuje, je s tím spokojená?

To si nejsem jist. Ale zpět k vašemu ohlášenému vystoupení. Jak jste se mezi vybrané řečníky na demonstraci dostal?

Byl jsem osloven organizátory na začátku léta, zdali bych na demonstraci nevystoupil a nepromluvil o médiích. V 90. letech, po sametové revoluci, jsem pomáhal zakládat novodobé zpravodajství a publicistiku v tehdejší Československé a později České televizi, kde jsem pracoval jako šéfredaktor, moderátor a redaktor, v Ostravě a v Praze, později jsem byl ředitelem programu televize TA3 v Bratislavě na Slovensku, a mohu porovnávat s dneškem.

Podle mého by za normálních okolností novináři neměli na demonstracích vystupovat, protože novináři by měli události sledovat a přinášet o nich informace, a ne se jich aktivně účastnit. Přesto si pamatujeme řadu aktivistických redaktorů, kteří v minulosti vystupovali na Václaváku ve prospěch různých, někdy až nesmyslných ideologií.

Dnes jsme se ocitli v mimořádné situaci, kdy jde to tuhého, a novináři se vytratili. Přestože jsme dnes v ohrožení svobody slova, dokonce i našich životů, a za cenzury média selhávají na celé čáře.

V čem to selhávání médií hlavně spatřujete?

Aktivně manipulují, produkují propagandu, cenzuru, aktivistický žurnalismus a podílejí se na PSYOPS – neboli celosvětových psychologických operacích –, jejichž záměrem je uvést lidi do hypnózy v různých společenských tématech, aby zůstávali v podřízenosti vůči politikům, takzvaným elitám a nadnárodním společnostem.

Žijeme ve světě dvou pravd – v médiích vidíme tu falešnou, ale realita našich životů v oficiálních médiích není. Média přestala být hlídacími psy demokracie, nejsou kritická, nezkoumají opatření proti covidu s dopady na naše zdraví a hospodářství. Nezkoumají souvislosti s válkou na Ukrajině, nehledají a netlačí na politiky, jak bychom mohli zabránit jaderné válce, která nám dnes hrozí víc než kdykoliv jindy v historii lidstva, nebo co je v pozadí inflace. Do jaké míry je, nebo není uměle řízená, proč máme vysoké ceny energií a co by se s tím dalo dělat namísto pletení svetrů.

Média zároveň ovládla nenávist a potřeba rozdělovat společnost na ty, co poslouchají, a na ty druhé, ty nepohodlné, co přemýšlejí, co chtějí být občany. Vůči nim média vedou nenávistnou kampaň s nálepkováním, že jde o ruské trolly, antivaxery, konspirátory, dezinformátory a podobné nesmysly.