Velké diskuse se stále vedou kolem chystané cesty vicepremiéra Hamáčka do Moskvy, o které před časem server SeznamZpravy.cz napsal, že jejím cílem údajně bylo „ututlání“ kauzy Vrbětice, konkrétně vyměnit ji za milion dávek vakcíny Sputnik V, případně i za setkání V. Putina a J. Bidena v Praze. Jak moc tuto informaci považujete za pravděpodobnou?

Vzhledem k razanci, kterou se pan Hamáček od začátku brání, trestní oznámení, milionové odškodnění... tak předpokládám, že pokud by neměl jednoznačné důkazy, že by nic takového nedělal. Ale u dnešních politiků si jistý nejsem.

„Pokud by to byla pravda, tak by to bylo to nejlepší za celou Hamáčkovu kariéru. Takhle by měl jednat státník, kterému leží na srdci situace obyvatel vlastní země. Pokud by opravdu zjistil, že představitelé Ruské federace mají máslo na hlavě, měl by toho využít pro své lidi. Nemylme se, obyvatelé České republiky potřebují očkovací vakcíny, potřebují levné energie, potřebují přístup na ruský trh a potřebují celkově dobré vztahy. Zkuste se ale zeptat nějaké prodavačky z Nového Města pod Smrkem, jak jí zlepšilo život, že tu má Rusko méně diplomatů,“ uvedl v rozhovoru pro PL krátce poté, co se „informace“ objevila, sociolog Petr Hampl. Dá se to také tak brát?

No tak je to chytré samozřejmě. Ale neřeší to problém. Ten problém je, řekl bych, mnohonásobně složitější. A řekl to tak i pan prezident. I když se nevyjádřil správně. Hovořil pouze o dvou verzích. Těch verzí je vždycky mnoho. Takže každý politik, který prohlásil, a mezi ně patří i pan Hamáček a bohužel se k tomu připojil i pan předseda vlády, že je jenom jedna verze, tak použitím sousloví „jedna verze“ prokázal, že je třeba se vrátit do školních škamen a doplnit si vzdělání. Student právnické fakulty, který by při zkoušce z teorie státu a práva řekl „jedna verze“, by byl vyražen, protože by nevěděl, co vlastně mluví.

Já neříkám, že musí mít právní vzdělání, ale stačí nahlédnout do slovníku cizích slov. A ten říká – verze je varianta nebo obměna, jedna z rozdílných podob textu, vylíčení události z vlastního hlediska, rozcházející se zprávy o téže události.

Čili už to slovo samo o sobě hovoří o mnohosti. Říct tedy „jedna verze“ znamená tvrdit, že dva a dva je osm.

Další věc – abych řekl, že je jen jeden možný výklad této události, musím to prokázat. Pak ale neměl pan premiér říkat, že děkuje odboru boje s organizovaným zločinem, že dospěl k důvodnému podezření. Protože důvodné podezření je podezření. A to není důkaz!

Já těm, kteří tvrdí, že je jen jedna verze, budu říkat „jednoverzoví“. V našem minulém rozhovoru jsem totiž naznačil, co jsou někteří naši lidi zač, a dost jsem narazil. (smích) Takže tedy jednoverzoví...

Kdyby se nějakým způsobem vrátili k zakladatelům bohemistiky nebo slavistiky... Mezi ně patří takový zajímavý človíček, jmenuje se Josef Dobrovský. Jestli to těmto, možná vzdělancům, něco říká? Byl to jeden z nejchytřejších lidí své doby. Žil 1753 až 1829, čili zasáhlo ho to osvícenství. A on řekl: „Důkazů, osvědčených důkazů žádám. Nikoliv možností důkazů, nikoliv deklamací.“

Zatím jsme tedy slyšeli deklamace, demonstrovali jsme opět na Václavském náměstí. Ale nežádali jsme osvědčených důkazů, ale proklamací.

Celkově, co si myslíte o kauze Vrbětice i s odstupem několika týdnů od té doby, co se dostala na veřejnost?

Za svou praxi jsem také nějaké výbuchy vyšetřoval. Vždycky jsme vytyčili 8, 10, 15... verzí. Ale! Jestliže zjišťuji, že sebelepším vyšetřením se nikde nic nenašlo, nějaký zbytek roznětu nebo něco takového... vždyť tam byli čerstvě, tak co na to říct? A hlavně, v okamžiku, kdy dojde k takovéto události, tak se všechny ty objekty neprodyšně uzavřou a vyšetřuje se všude, jestli někde něco není. A jestliže první výbuch byl 16. října a druhý 3. prosince, tak buďto je naše policie totálně neschopná, nebo se to někomu hodilo do krámu. A že se to někomu mohlo hodit do krámu, o tom svědčí to, že napovrch to vylejzá v okamžiku, kdy se rozhoduje, kdo dostaví Dukovany.

Takže souhlasíte s těmi, co říkají, že to načasování je zvláštní?

Pan profesor Keller napsal, že kdyby se policajti dívali na jiný seriál, než na to, jak Skripala otravujou ti dva Rusové, tak že by se dospělo případně k jiným verzím. Mimochodem... Rusko má samozřejmě jen tyhle dva, kteří dělají tyto lumpárny po celé Evropě, a ještě jsou tak blbí... I z logiky věci je to skutečně důvěryhodné. A vyvrcholilo to tou jednou verzí!

A paní Benešová, magistra, je to právnička, aby si uchovala post ministryně, tak potom také řekne, že je jenom jedna verze? To je tragédie. Ať roztrhá právnický diplom.

Otokar Fischer, což byl profesor na Univerzitě Karlově, vynikající literární historik, řekl překrásnou myšlenku: „Nevedeme idylickou půtku za větrem. Jde o věc družně lidskou. Nám o našich dětí jde zem. Chceme, aby dnešní činy budoucna zvážil soud. Stoupnout si před dějiny a studem nezrudnout.“

A já vám řeknu, že jsem rudý až za ušima. Jestliže politická elita, ať už vládnoucí, nebo opoziční, se chová takovým způsobem, jak se chová... kdyby se šlo vystěhovat do „Burundy Burundy“, tak bych se tam vystěhoval.

Mluvil jsem o osvícenci, mluvil jsem i o člověku prvorepublikovém… A existoval také další člověk, který vlastně svými slovy skvěle charakterizoval naši současnou situaci, možná že ho budou i jednoverzisti znát. William Shakespeare. Žil v letech 1564 až 1616. V roce 1609 byly vydány takzvané Sonety. I když někteří literární historici zpochybňují, že jsou to jeho slova, ale jsou mu připisována: „Znaven tím vším já chci jen smrt a klid. Jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak dme se pýchou pouhý parazit. Jak pokřiví se každá dobrá věc. Jak trapně září pozlátko všech poct. Jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč. Jak lidskou slušnost korumpuje moc, jak zchromlá vláda na nás bere bič. Jak umění je pořád služkou mocných. Jak blbost zpupně schopným poroučí. Prostá pravda je všem jenom pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším už chci být lásko v hrobě, jen nemuset tím sbohem dáti tobě.“