Kudy se bude ubírat vývoj na trhu s energiemi v nejbližší době vzhledem k aktuálním plánům Evropské unie a jaké jsou z tohoto pohledu perspektivy českého průmyslu a českých domácností? Co můžeme především očekávat?

Tlak na omezení nebo i zastavení odběru ruské ropy a plynu ze strany Evropské unie dále roste. EU představila další plán, jak to realizovat, tzv. RePowerEU. Nástroji mají být vítr, solární fotovoltaika, zelený vodík, tepelná čerpadla, úspory energie, diverzifikace dodávek prostřednictvím zkapalněného zemního plynu (LNG), bioplyn. Evropská unie si je vědoma toho, že tyto nástroje ruskou ropu a plyn nenahradí, minimálně do roku 2030. A že se sankce proti Rusku zcela minuly účinkem, ruská ekonomika vzkvétá a EU se propadá do recese. Navíc se role otočily, nyní se Evropská unie obává, že dodávky plynu zastaví Rusko, které si to může ekonomicky dovolit, protože navázalo strategické partnerství s Čínou, Indií, ale i Jižní Koreou a dalšími. Proto EU připravuje plán na přídělový systém pro dodávky plynu a zastropování cen energií na burzách. Vláda České republiky všechny tyto návrhy Evropské unie podporuje, takže perspektiva českého průmyslu a domácností je jasná. Nedomnívám se, že ceny energie jsou na stropě, jak bylo publikováno, riziko jejich dalšího zvyšování zůstává.

Jsou nějaké možnosti, jak alespoň trochu čelit zdražování, kterému se Česko stejně jako další země nevyhne?

Problém je v tom, že Česká republika neřeší příčiny energetické krize, dá se říci, jako jediný stát v EU, takže zdražování energie bude u nás zase nejvyšší. Nástroje jako dvoustranná smlouva na levný plyn nebo nákup zásobníků stejně jako uložení daně z mimořádně vysokého zisku při výrobě elektřiny v Česku vláda neřeší. Odmítá i zpětný nákup energetických aktiv do vlastnictví státu jako princip, velmi vlažně se staví i k podpoře úspor energie, preferuje spíše další rozvoj solárních a větrných elektráren. Můj dojem je, že vláda si přeje co nejvyšší ceny energie pro odběratele, jinak se to vysvětlit nedá.