Minule jste mi sdělila, jak se hovoří o tom, že by se „Německo mělo zbavit své obsese vyrovnaného rozpočtu a místo toho investovat do své budoucnosti“. Je to ten problém, na který nyní tamní ekonomika doplácí „ochlazováním“?

V první řadě je potřeba říct, že dokonce i autor oné dluhové brzdy uznává, že Německo zanedbalo investice. Německá průmyslová strategie z minulého roku, kterou předložil německý ministr průmyslu Altmaier, přímo hovoří o zaostávání za hlavními ekonomickými a technologickými rivaly – Spojenými státy, Čínou a Japonskem. A Financial Times informovaly již na konci minulého roku o poněkud neobvyklém spojenectví mezi německými odbory a představiteli byznysu. Obě dvě skupiny tvrdí, že Německo má rapidně zhoršující se infrastrukturu a potřebuje investovat bez ohledu na vyrovnaný rozpočet. Vyčíslily nutnost investic na 450 miliard eur. Merkelová ovšem trvá na své obsesi „černou nulou“ a na tom, že se nic měnit nebude.

Jen připomenu, že žádný z těch rivalů, které Německo ve svém vlastním oficiálním dokumentu definuje, nemá za hospodářskou prioritu vyrovnaný rozpočet.

Problémy německé ekonomiky souvisejí s tím, že dlouhodobě podceňuje důležitost domácí poptávky a vrhá všechny síly do exportu. A ještě si myslí, že je to skvělý přístup i pro jiné. Zapomíná ovšem na to, že se tím vystavuje velkému riziku, když se zahraniční ekonomické prostředí stává stále nestabilnějším.

Německý průmysl je tedy už rok v problémech, ani předpovědi na rok letošní nejsou příznivé. Co podle vás čeká průmysl český, který s tím německým souvisí?

Když se podíváme na Český statistický úřad (ČSÚ), tak zjistíme, že již údaje za listopad ukazují na meziroční zpomalení, i když se prozatím nejedná o žádné drama. ČSÚ uvádí jak pokles průmyslové produkce, tak i pokles nových zakázek. Propojení s Německem je silné, ale neměli bychom ho vnímat tak automaticky, že se vše, co se děje v Německu, plně přenese k nám.

„K prosperitě se nelze proškrtat na základě chorých dokumentů, k prosperitě je nutno se proinvestovat,“ řekla jste mi v minulém rozhovoru. Pomůže k tomu Národní investiční plán premiéra Andreje Babiše? Proč ano, či proč ne?

Především, idea investičního plánu je dobrá, potřebujeme dokumenty se strategickým výhledem. Ale samotné zpracování mě skutečně zklamalo. Víte, ono nejde předpřahat vůz před koně. Nejdřív musíte mít národohospodářskou strategii, hlavní rámec a z něho pak vyplynou hlavní priority. Pokud tohle neuděláte, tak máte prostě soupis a všechno to tak nějak leží vedle sebe. Přičemž není vhodné zůstat jen u zbožných přání, ale chce to mít i hlubší pohled na stranu příjmů, nejen na to, jaké potřeby jsou na straně výdajů. V této podobě bohužel Národní investiční plán plní funkci píárka pro premiéra.

Jak je na tom tedy s investováním Česká republika v posledních letech? Daří se vládě investovat do budoucnosti?

Pozitivně hodnotím to, že se vláda snaží napravovat alespoň některé deficity v sociální oblasti. Investice jsou důležité, ale to neznamená, že zapomeneme na to, že lidé žijí tady a teď. Jedna věc je řešit to v rámci sociálního systému, ale jsou problémy, které je potřeba řešit tam, kde vznikají – problém nedostatku dostupného bydlení přeci nemohu pořád řešit doplatky na bydlení, které nabízí obrovské možnosti dobývání renty od státu. Potřebuju podpořit družstevní výstavbu, obecní byty. A chybí mi systémovější pohled na vývoj země na další dekády, to se zase vracím k národohospodářské strategii.