Při svém posledním hlasování před letní přestávkou zavázala Poslanecká sněmovna minulý pátek premiéra Andreje Babiše k tomu, aby na víkendové schůzce šéfů států a vlád členských zemí Evropské unie podpořil vznik „fondu obnovy EU“. Vzhledem k tomu, že k takovému hlasování vůbec došlo a že proti bylo jen 42 poslanců ze 151 přítomných, dá se říci, že „evropský plán obnovy“ je v zájmu České republiky?

Ne, myslím si, že tenhle „plán obnovy“, který se v podstatě ideově překrývá s „Green New Deal“, není výhodný ani pro Českou republiku, ani pro Evropu jako takovou. Lidem se tu podsouvá pohádka, že z ničeho je možno vytvořit něco. Podsouvá se jim představa, že vytvoříme nějaký plán, který nasměruje ekonomiky na lepší fungování než dosud, a najednou zbohatneme, respektive dostaneme se z ekonomického útlumu. To je principiálně úplná pitomost.

Neexistuje možnost, jak vytvořit perpetuum mobile. Neexistuje možnost, jak z vody vytvořit zlato, které bude mít větší hodnotu než voda. Jakýkoliv plán tohoto typu znamená jednu ze dvou možností, nebo jejich kombinaci:

1) Dnes vezmeme těm, kdo tvoří, a dáme těm, kdo tvořit neumí. Tímto přesunem hodnot od těch, kdo s nimi umí zacházet, k těm, kdo s nimi zacházet neumí. Celek v průměru zchudne.

2) Nebo si dnes půjčíme z budoucnosti. Dnes budeme žít na budoucí dluh. Tím také z pohledu deseti let jako celek zchudneme, protože místo toho, abychom v budoucnu tvořili, budeme splácet dnešní dluh.

Lidé by měli pochopit, že tyto plány jsou principiálně podvodem a fungovat nemohou, je to zakódované v samotné jejich podstatě.

Dalo by se to brát i tak, že v Poslanecké sněmovně zvítězili zastánci plánu na posílení politické unie, omezení národních států, plánu na zelenou devastaci tradičního průmyslu, plánu společného ručení za dluhy, plánu obrovského zadlužení a plánu na společné evropské daně, nebo je tato charakteristika ze strany v hlasování poražených přehnaně negativistická?

Myslím, že jste to pojmenoval přesně, ale současně předpokládám, že to není tak, že by si každý, kdo plán podpořil, uvědomoval, k čemu tím společnost tlačí. Z většiny poslanců mluví prostá naivita v kombinaci s neodvahou hlasovat podle svého svědomí, ale proti naivním představám jejich voličů. Voliči chtějí slyšet, že je někdo bez jejich zásluhy a snahy zachrání, a poslanci jim chtějí ukázat, že „na takové záchraně makají“. Že to není pravda, to si polovina z nich neuvědomuje, a polovině je to jedno, když to navenek dobře vypadá.

Vážně bych v tom nehledala informované vědomí o tom, že tímhle hlasováním dochází k devastaci našeho průmyslu, který nás živí a který nám zajišťuje prosperitu, tedy jdeme vlastně vstříc chudší budoucnosti, než bychom mohli.