V reakci na hodnotící prohlášení moderátora Jakuba Železného na ČT jste uvedl, že Čína není komunistická země a označit ji za totalitní je diskutabilní a je tam v zásadě kapitalismus. Nejde pouze o jinou variantu centrálně řízené ekonomiky, byť s kapitalistickými prvky?

Jde i nejde. Jde o „jinou variantu centrálně řízené ekonomiky“, posoudíme-li objem čínského HDP plánovaný a ovládaný centrálně. Dodám, že jde o ekonomiku s čínskými rysy, jak říkají sami Číňané. Poučili se z bankrotu centrálně plánovaného socialismu. Nejde, srovnáme-li ideologický imperativ společenského vlastnictví ve většině zemí bývalého RVHP a zejména v SSSR (situace v Maďarsku a v Polsku, ale i v Bulharsku byla odlišná, zejména v zemědělství, při výrobě a prodeji potravin a v řemeslech. Situace v jinak socialistické Jugoslávii byla naprosto jiná, zde bylo individuální podnikání součástí plně smíšené ekonomiky.) s Čínou.

V Číně je podíl soukromého podnikání vysoký, konkurence mezi podniky vražedná. Pouze klíčové resorty jsou plánovány a v nich je pořizována stabilizační a rozvojová státní objednávka spolu se státním dozorem výrob, a to i u jinak soukromých subjektů. Stejně tak je mezinárodní obchod vcelku volný, s výjimkou strategických odvětví a odvětví, které umožňuje tzv. dvojí užití (zbrojní výroba, high-tech), či případně by dumpingová politika importu způsobila zaostávání a závislost Číny na zahraničních technologiích či surovinách.

Ekonomika, které dominují státní podniky a podniky se smíšeným vlastnictvím, se také skládá z velkého domácího soukromého sektoru a otevřenosti vůči zahraničním podnikům v systému popsaném jako socialistická tržní ekonomika. Ta podle oficiálního názoru představuje předběžnou nebo „primární fázi“ rozvíjejícího se socialismu.Termín „socialistická tržní ekonomika“ zavedl Ťiang Ce-min během 14. národního kongresu Komunistické strany Číny v roce 1992, aby popsal cíl čínských ekonomických reforem. Někteří komentátoři popisují systém jako formu „státního kapitalismu“, jiní jej popisují jako původní evoluci marxismu, v souladu s marxismem-leninismem podobným „Nové hospodářské politice“ Sovětského svazu, přizpůsobený soužití s globalizovaným kapitalistickým systémem. Na rozdíl od NEP je „dlouhý pochod“ k socialismu „s čínskými rysy“ úspěšný, každoročně už dlouhodobě vykazuje profitabilitu.

Čína se díky této politice stává nejsilnější ekonomikou světa. Zastánci tohoto ekonomického modelu jej odlišují od tržního socialismu, protože tržní socialisté věří, že ekonomické plánování je nedosažitelné, nežádoucí nebo neefektivní, a proto pohlíží na trh „bez přívlastků“ jako na nedílnou součást socialismu, zatímco zastánci socialistického tržního hospodářství považují trh za dočasnou fázi ve vývoji plně plánované, harmonicky se vyvíjející ekonomiky. Sleduje teoretické základy socialistického tržního hospodářství k modelu liberálního socialismu Jamese Edwarda Meadea, ve kterém stát vystupuje jako žadatel o zisky vytvářené státními podniky, které jsou provozovány nezávisle na vládním managementu. Si Ťin-pching popsal budování „socialistické tržní ekonomiky s čínskými charakteristikami“ jako cíl, už bez jakéhokoli odkazu na posttržní socialistickou ekonomiku.