Jako energetický poradce se setkáváte s dopady Green Dealu na českou ekonomiku. Jak se vyrovnává český průmysl s tím, co se po něm chce?

Nejde jen o zvyšující se ceny energií, ale i nutnost respektovat další požadavky, které Green Deal vyžaduje nebo bude vyžadovat. Český průmysl je nutné rozdělit dle vlastnické struktury. Pokud jde o tuzemskou pobočku zahraničního vlastníka, je přístup ke Green Dealu nadiktován z managementu mateřské společnosti. Často se setkávám mimo protokol s tím, že si tuzemští manažeři klepou na čelo, nicméně jsou nuceni projekty zaměřené na Green Deal realizovat. Jako anonymní příklad lze uvést přechod jednoho průmyslového podniku od plynových kotelen na tepelná čerpadla. Na otázku, jak se popasují s energetickým mixem v ČR, kde 42 % elektrické energie je z uhlí, zazněla odpověď: „Koupíme si zelenou elektřinu.“ Tedy nicotný podíl energetického mixu, jehož výroba probíhá většinou v létě a kterým se samozřejmě v rámci bilančních výpočtů budou ohánět i během největší spotřeby v zimních měsících. Pokud jde o české vlastníky, pozoruji povětšinou stav vyčkávání. Nikdo těm nesmyslům není ochoten uvěřit.

Představme si normální průmyslový podnik, který podniká v energeticky náročném odvětví. Co ho v příštích deseti letech čeká? A je důvod obávat se likvidace českého průmyslu jako celku?