„Skladník do Senátu proti Fialově vládě“, píšete na svém facebooku. Z toho je dost jasné, že současnou vládu zrovna v lásce nemáte. Co konkrétně vám nejvíc vadí?

Ten zásadní moment je, že se vládne jen ve prospěch nejbohatších, a nikoliv v zájmu všech společenských vrstev. Je to vidět na příkladech ohledně energetické krize, ohledně Green Dealu, jak se s tím zacházelo v českých poměrech. Ale i ohledně inflace, kdy se prostě nepoužily ty zásadní státní nástroje na snížení inflace. Současně tato vláda ničí všechny výdobytky, které Sociální demokracie v tomto státě zavedla. Například pojištění důchodů proti inflaci. Víceméně kvalitní zákoník práce, který je v podstatě západoevropskou normou, i když pochází už z dřívějších dob. To všechno chtějí bortit. Výpověď bez udání důvodu… Tato stabilní kampaň proti lidem, kteří je vlastně nevolili. Toto provokování těch lidí „dole“, to mě k té kandidatuře přivedlo. Vlastně mě nadiktovalo, jak ji mám dělat. O tom jsem mluvil v ulicích s víc než tisícovkou lidí. A cítí to stejně.

Na co se vás ti lidé v ulicích nejvíc ptají, co je trápí? Co s vámi chtějí probrat?

No ono je to většinou také o tom, koho oslovím. Já se vlastně bavím jen s lidmi, kteří jsou proti vládě. Pro mě nejsou perspektivní lidi, kterým řeknu – můžu vám dát skladníka proti Fialově vládě, a oni odmítnou. A jelikož jsem na té ulici byl teď téměř denně, tak už poznám podle oblečení, podle toho, jak ten člověk vypadá, jestli je proti vládě, nebo není. Pro mě nejsou voliči, kteří řeknou, že jsou pro Fialovu vládu, absolutně perspektivní. Ale někdy i je v rámci demokratické diskuse oslovím.

A co vám tedy říkají ti, se kterými mluvíte?

Zrovna tento týden mi říkala jedna starší paní, že –  „ti fialovci nás umoří“. Což na mě udělalo strašně silný dojem, že takovou formulaci jsou schopni lidé „dole“ říct. Jinak nejzásadnější, co se na ulici musí vybojovat, je, že má smysl chodit k volbám a že má smysl demokracie. To je ten nejdůležitější boj, co jsem musel vést, že to má smysl se proti tomu ozvat. Protože ta pravice vlastně vytvořila pro ně velmi výhodnou atmosféru tím, že tito lidé „dole“ nad tím mávnou rukou, že se stejně nic nezmění, ti nahoře si udělají, co chtějí. A já jsem vždycky říkal – ale kvůli tomu Masaryk tu republiku nezakládal, aby se vládlo jen ve prospěch těch nejbohatších, kteří to potom takto určují. A ty senátní volby jsou právě symptomatické v tomto, protože skrze Senát ovládá pravice celý stát. Protože Senát navoluje Ústavní soud. My jsme právě teď o tom dělali s Matějem Stropnickým kampaňové video. A pro nás je prostě Senát pojistkou proti lidem. Ne pojistkou demokracie, ale pojistkou proti lidem.

Zaznívá ale z některých míst, že Senát je v podstatě zbytečný. Vy si to nemyslíte?

Díky atmosféře, která se vytvořila, že Senát je vlastně zbytečný… Právě převolit Senát nalevicovo je otázka u optimistického myslitele nejméně dvanáct let. Tak si dovedete představit, jak dlouho bude ten pravicový Senát, který je vlastně pojistkou proti lidem, ještě dál díky Ústavnímu soudu ovládat tento stát. Kdy si tam vlastně bude volit jenom lidi, kteří…  jak jsme viděli třeba ohledně toho obrání důchodců o inflační zvýšení penzí. Viděli jsme, že vlastně všichni soudci navolení tímto Senátem hlasovali pro posvěcení toho vládního zákona. Který vlastně destruoval ten systém. To zvýšení důchodů bylo dobrým měřítkem pro ty, co důchod nepobírají, aby si uvědomili, o kolik tou inflací přišli. Tak to chtěli ti vládci, kteří nás tady udržují v tom koloniálním postavení nízkých mezd, která zakládá teda paradoxně prosperitu… Ale zakládá ji na základě toho, že ti lidé, hlavně ti dole, jsou sdíráni. Nedostávají svůj podíl. Půl bilionu jde každý rok z této ekonomiky pryč. Stát není schopen pohlídat, aby se to dostalo dolů k lidem? A ten Senát v tomto hraje zásadní roli.

Potom další moment je, že se o Senátu vytváří představa, která je úplně neústavní, že to je regionální komora. Oni ale nerozhodují o regionálních věcech, oni rozhodují o celostátních. A my jsme několikrát v kampani narazili, když jsme byli konfrontováni s novinářskými otázkami, že se kandidátů do Senátu neptají na celostátní otázky. Jestli jsou třeba proti výpovědi bez udání důvodů, nebo pro prolomení hranice 65 let pro odchod do důchodu. Prostě tady se vytváří představa, že jakoby na tyto otázky kandidát do Senátu nemusí odpovídat. Že je vlastně jenom reprezentant obvodu. Takže jsou to otázky jako – jak jste spokojen s dopravou v našem okrese (smích). Tato falešná atmosféra, která se kolem Senátu vytváří, je prostě jakoby příznakem toho, že ti nejbohatší prostě režírují tu společnost právě i pomocí těchto voleb. Já jsem také velký kritik toho, jak se Senát volí.

Jak to myslíte?

Tady je prý snad každý demokrat, ale aby hleděli na to, aby šlo k těm senátním volbám alespoň tolik lidí jako k těm sněmvním, tak to neudělají. Oni neudělají jednokolovou volbu, kde by se po australském modelu volilo tak, že v prvním sloupci by byl nějaký váš srdcový kandidát a v druhém sloupci byste zakroužkovali někoho jiného, kdyby se ten váš nedostal. Tímto by se udělala jednokolová volba. Bylo by to pro ty lidi snazší. Rozhodně by to přispělo k větší účasti, a hlavně by to odstranilo ten moment druhého kola, kdy vlastně díky tomu, jak se v té společnosti vytvořila ta atmosféra proti Senátu, tak ti „obyčejní“ lidé, na které to hlavně funguje, k tomu druhému kolu nepřijdou. Ale ti vládní voliči samozřejmě přijdou, protože to jsou samozřejmě takoví ti „lepší“ lidé, kteří mají rozhled a je to pro ně statusová záležitost. Ale pro „obyčejného“ člověka „dole“, kterého chci reprezentovat, prostě chodit k druhému kolu voleb není statusová záležitost. Ale já vždycky říkám – jestli nadáváte na tu Fialovu vládu a říkáte, vidle na ně, kalašnikov… Toto není ten správný způsob. Správný způsob je odstranit je hlasovacím lístkem. A jít k druhému kolu voleb. Takže toto musí člověk v ulici vybojovat první.

A jak ti lidé, které jste oslovil, reagují na to, že chcete jít do Senátu ze skladu?