Česká vláda, tak jako jiné vlády, má na vývoj inflace velmi malý vliv. Rozhodující je vývoj cen surovin, globální krize ve světě, které významně ovlivňují ekonomiky, přírodní katastrofy a další. V domácích poměrech to je nepochybně fiskální politika ČNB, úroveň konkurenčního prostředí a investice. Vlády naopak svými vstupy do ekonomiky často zvyšují inflaci. Jsou to různé dotační programy, které narušují tržní prostředí. V poslední době je inflace z velké části v důsledku zapojení naší země do evropského projektu Green Deal. Nesmyslná ideologie, která nemá, podle mého názoru, žádný výrazný vliv na klimatické změny, zatěžuje naši ekonomiku, tržní prostředí a tím i ceny, tzv. emisními povolenkami, které zdražují těžbu uhlí a dalších komodit, různá průmyslová odvětví, zemědělství, což všechno má vliv na konečné ceny pro spotřebitele. Jako velmi nešťastné vidím, že naši levně vyrobenou elektrickou energii alokujeme na Lipské burze a potom ji draze nakupujeme pro české zákazníky. To všechno se odráží na míře inflace. Takže opravdu nevidím důvod, proč by se vláda měla vychloubat, že zvládla inflaci.

Dostal jste se i k navrhovanému zvýšení poplatků za ČT a Český rozhlas. Jsou na místě?

Možná, že bych pochopil valorizaci televizních a rozhlasových poplatků, protože je pravda, že jejich současná výše je mnoho let stejná. Mám však několik ale?! Především, návrh ministra kultury zdaňuje koncesionářskými poplatky všechny, kteří mají jakýkoliv přístup k internetu. To znamená, každou domácnost, aniž by měly televizní či rozhlasový přístroj. Současně je navrženo, aby podnikatelé platili poplatky podle počtu zaměstnanců, takže někteří zaměstnavatelé budou platit až 180 tisíc korun měsíčně. Co je však nejhorší, poplatníci daně neví, co si zaplatili, protože není zveřejněn rozpočet, nevíme, kolik berou jednotliví zaměstnanci ČT a ČRo, jako u státních zaměstnanců a samosprávných celků. To znamená, že bychom měli mít více informací z vnitřku obou médií. Proto nesouhlasím se současnou snahou ministra kultury na zvýšení cen televizních a rozhlasových poplatků. Uvedu ještě jeden příklad. Pan ministr navrhuje, aby zákon současně stanovil podmínky pravidelné valorizace koncesionářských poplatků. Jen pro srovnání. U příspěvku na péči, který pomáhá lidem, aby mohli žít ve svých domovech, se pravidelnou valorizaci dosud nepodařilo prosadit, i když jsem o to velmi usiloval. To považuji za velkou ostudu státu.  

Samozřejmě nemůžeme vynechat ani tragédii, která se v minulých dnech odehrála na Slovensku a sice útok na premiéra Fica. Dá se tento čin vůbec komentovat?

Na svém Facebooku jsem se již k tragédii na Slovensku vyjádřil. Jedná se o politický čin, který je neomluvitelný a je zřejmé, že je to důsledek současné politické a společenské situace. Poražení všech možných voleb se snaží okamžitě po volbách zvrátit většinové rozhodnutí občanů, a to téměř všemi prostředky. Důsledkem jsou pak takové tragické činy. Naše politická kultura poklesla natolik, že nejsme ochotni respektovat základní pravidlo demokratického vládnutí, že vlády se střídají. Vítězná strana má mít čas, aby prosazovala svoje koncepty vládnutí a pokud občané v příštích volbách naznají, že nejsou spokojeni s její vládou, zvolí si jiné vedení. Opozice má kritizovat předkládané koncepty a navrhovat jiná řešení společenských problémů. Dnes však sledujeme boj o moc pomalu až do hrdel a statků.

Jak se podle Vás teď bude situace na Slovensku vyvíjet? A ovlivní to nějak výrazněji i Českou republiku?

Slovensku by moc pomohlo, kdyby se pan premiér Fico co nejdříve uzdravil a opět se ujal své funkce. Myslím si, že je kompetentnější než ti, kteří jeho jménem dočasně „vládnou“. Obávám se, že může dojít k dalšímu vyhrocení situace, protože i na straně vládní koalice jsou lidé, kteří mohou politický konflikt dále eskalovat. Bylo by to velmi nešťastné, ale výroky o tom, že jsme na prahu občanské války mě docela zneklidnily. Nedomnívám se však, že by současné události na Slovensku měly výrazně ovlivnit dění na české politické scéně. Možná bychom se mohli poučit a nedělat stejné chyby.

Blíží se nám volby do Evropského parlamentu. Čekáte od výsledků velké změny ohledně směřování EU? A jaké změny byste případně přivítal?

Přiznám se, že jsem skeptik, protože si myslím, ryby si vlastní rybník nevypustí, a že je málo politiků, kteří se nepřizpůsobí a odolají, jak já říkám, „slušnému sociálnímu zabezpečení“, které je v Evropském parlamentu. Představa důležitosti a příjem poměrně velkých peněz z našich daní může otupit kterékoliv ostří současných kandidátů do Evropského parlamentu, kteří jsou dnes velmi kritičtí a slibují voličům, že budou pracovat na omezení moci EU vůči jednotlivým členským státům. Pro mě by byl přijatelný výsledek, kdyby se sešla taková sestava poslankyň a poslanců v EP, kteří by postupně skutečně demontovali současné nastavení EU, které se stává vládcem jednotlivých národních států. Konečný výsledek by měl být takový, že by evropské země spolupracovaly v hospodářské oblasti a neurčovaly by členským státům různé zákazy, příkazy, které omezují jejich pravomoci, jež mají od svých voličů v jednotlivých zemích. Vzhledem k imigrační vlně by bylo možná dobré se i zamyslet, jak by měla do budoucna fungovat Schengenská smlouva o odstranění kontrol na vnitřních hranicích a volném pohybu pro všechny státní příslušníky signatářských zemí, protože dnes se ilegální imigranti mohou prakticky bez překážek pohybovat z jednoho státu do druhého.