V Česku máme tvrdý lockdown. Fotíte?

Nefotím.

Máte z pandemie koronaviru strach?

Stejně jako většina ostatních lidí jsem ji na začátku bral na lehkou váhu. Když mi během jednoho týdne odešel můj nejbližší přítel a mnoho dalších známých, tak jsem to začal brát vážně.

Názvy vašich fotografických sérií jsou například Brána naděje, Cesta ke svobodě, Ze tmy ke světlu, S láskou, Jsme ze stejné planety. Vyzařuje z nich víra v naději, v dobro. Je ale třeba v případech, kdy držíme ruku umírajícího, naděje oprávněná?

Bez naděje se nedá žít.

Podle mých výpočtů je vám pětasedmdesát. Už za sebou máte očkování?

Nedávno jsem dostal první očkování. Bylo to ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Dokonalá organizace. Všechno šlo jak po drátku. Personál velmi milý, usměvavý. Veliká pohoda.

Jak vnímáte ohledně koronakrize zdejší chování spojené třeba i s předbíháním některých lidí při očkování?

Vždy jsem překvapen.

Jaká je situace u vás na Olomoucku, kolem Sovince?

V Sovinci žije patnáct obyvatel. Celý den nikoho nepotkáte. Nemáme tam ani mobilní signál. Já stejně nemám chytrý telefon. Někdo by se mohl pošklebovat, že žijeme v pravěku nebo v pralesní zóně. Od dubna nám chtějí zrušit i pevnou linku. Už nám to písemně sdělili. Telefonních účastníků je málo a pro telekomunikační společnost je to údajně nerentabilní. Přestěhování telefonní stanice by prý stálo kolem čtyř set tisíc korun.

V Sovinci je středověký hrad ze 14. století, poté však několikrát rozšiřován a přestavován. Za normálních časů sem přijede téměř šedesát tisíc návštěvníků za rok. Nevím, co by se stalo, kdyby se něco stalo.

Proč se jako Sovinec české a moravské vesnice vylidňují?

Staří lidé odcházejí tam, odkud není návratu, a domy buď si přestaví někdo z rodiny anebo se z nich stávají chaty.

Fotografoval jste vždy sociální témata. Jak z tohoto pohledu berete koronakrizi?

Vnímám ji jako veliké tragické drama. Kéž bychom se z toho poučili a vzali si jen to pozitivní.

Třeba David Neff už má za sebou několik zajímavých fotoreportáží. Vy opravdu nechcete to drama zachytit?

Ne. Ponesu si to hodně dlouho v srdci jako velké poučení pro život.

Proč?

Fotografie jsou pro mne především vztahy, psychologie, výraz v obličeji. Roušky tomu brání.

Neschází vám jako fotografovi vzrušení z této práce?

Ale pozor, to si nerozumíme. Denně pracuji patnáct až osmnáct hodin denně. Věnuji se přípravě dalších cyklů a výstav. Zrovna před týdnem jsem zahájil výstavu ve Vídni. Připravuji vydání dalších knih a katalogů. V Německu byla nedávno vytištěna kniha, která se nabízí i v Praze.

Loni na podzim jsem měl výstavu na Staroměstské radnici v Praze, ke které byl vydán pěkný katalog. V Novém Boru je nyní výstava mých fotografií o vztazích kaplanů a vězňů z dvaceti tuzemských věznic.

Koncem roku, den před Vánocemi, byl vydán katalog Jsem sestra. Je o těžké práci sester ve zdravotnictví. Fotografoval jsem v nemocnicích v Olomouci, Šternberku a Vsetíně.  Do měsíce vyjde další katalog z nemocničního prostředí Na urgent. Několik měsíců jsem sledoval složitou práci lékařů, zdravotníků a sester, jak bojují o záchranu života každého člověka. Cyklus vznikal ve Fakultní nemocnici Olomouc.

V posledním čísle časopisu Legalizace vyšel veliký rozhovor. A tak dále a dále...

Jak nyní vypadá výuka na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědné fakulty Slezské univerzity v Opavě?

Všechny školy nyní učí on-line. Tak probíhají i naše přednášky. Praktické úkoly konzultujeme přes počítač. Všichni kolegové dělají pro studenty, co mohou. Ostatně i pro ty, co se k nám hlásí.

Někdy se o Česku mluví jako o fotografické velmoci, přičemž jsou mimo jiných jmenováni Drtikol, Sudek, Saudek. Není to přehnané tvrzení?

Myslím, že nejsme špatní. Mnohdy jsme nekritičtí anebo se podceňujeme. Občas je cítit i frustrace malé země s ne příliš dobrým renomé. Je to individuální.

Měli by být čeští fotografové na volné noze v této nelehké době podporováni státem?

Jen velmi málo fotografů se živí jen fotografií. Pokud tomu tak je, jde převážně o komerční produkci. Ideální stav je tehdy, když fotograf může pracovat na uměleckých projektech, které jsou podporovány státním grantovým systémem.

Jak je na tom vaše nadace?  

Funguje jako v normálních časech. Občas se objeví nějaká drobnost, kterou však hned řešíme.

Bude mít toto drama nějaký konec, nějakou poslední fotku?

Všechno má svůj konec...