Náčelník generálního štábu Karel Řehka na velitelském shromáždění prohlásil, že česká armáda se primárně musí chystat na války velkého rozsahu proti vyspělému nepříteli. Jak to coby pamětník vnímáte?

Bojím se. Prostě se nemohu oprostit od vzpomínek z dětství, které jsem prožil během druhé světové války. Narodil jsem se uprostřed mobilizace, kterou moji předkové hluboce prožívali, stal jsem se svědkem hrůz německého nacionalismu despoty Hitlera, Ruskem vneseného komunismu pod taktovkou krutovládců Stalina nebo Brežněva a oddychl jsem si během desítek let bez hrozby světových konfliktů, i když někde, byť v omezeném měřítku, skutkově probíhaly. Obyčejní lidé vždy oceňovali vládu hledající mírové soužití, i když to nikdy nebylo lehké. Obávám se však, že naše nynější vláda nepracuje plnohodnotně v hledání poklidu pro své obyvatelstvo, ale spíše se přibližuje idejím konfrontací. Jsem si vědom historické vnímavosti naši křehké samostatnosti, neboť si pamatuji, že rok 1968 mohl vyústit stejně tragicky jako v dnešní Ukrajině, ale tehdy proběhl za souhlasu či lépe jen bez zájmu Západu. Když Hitler či Stalin územně „koncentroval“ nepřizpůsobivé spoluobčany, tak dnešní Putin se je jakousi substitucí snaží místně vyhladovět, což je vlastně alternativa aplikace zbraní hromadného ničení. Bohužel, hrůzy války jsou prostě nesdílitelné hrůzy! Už teď nás zbídačuje nedaleká válka a představa, že pro nárůst vojenských rozpočtů budeme mít ještě větší nedostatek zdrojů, že se staneme hříčkou velmocenských hrátek, je pro mírumilovné, byť nacionalistické duše nepřípustná – bojím se!

Jaké vyústění ruské agrese očekáváte pohledem člověka, jenž se narodil a dětství prožil na hranici tehdejších Sudet?

Míra lidského utrpení, a to jak na Ukrajině, tak celosvětově, roste. Ohrožuje celé regiony, nové generace a destabilizuje jakkoliv vládnoucí režimy. Je mi líto, že utrpení, způsobované válkou na Ukrajině, se v očích Američanů může jevit třeba jako přijatelná cena za ekonomické výhody, které válkou získávají a v budoucnu třeba v souvislosti s reparacemi využijí. Nepřijali ani legální termín teroristické země, zatímco Evropský parlament to odsouhlasil, ačkoli to nemá právní dopad. K tomu bezmocná OSN. V počátku ruské agrese někteří západní státníci dokonce upřednostňovali rychlou porážku Ukrajiny v zájmu zajištění energetických dodávek, navíc by pod otřesnou vidinou dlouhodobé války přijali prodlouženou hegemonii Ruska. Současné akce Kremlu jsou tak plně v souladu s ruskou doktrínou Velkorusi, a tudíž pro ně zcela legitimní. Útrapy a bída nejsou podstatné a mnoho Rusů dodnes obdivuje Stalina. Masivní útoky střelami s plochou dráhou letu přímo z Ruska nejsou žádným zoufalým krokem, kterým Rusko denacifikuje nebo se mstí za nějaké ztráty či přesvědčení, ale chladně prokalkulovanou kampaní, zaměřenou na územní zisk na bázi podlomení ukrajinské morálky a oslabení její armády.