Nejvyšší správní soud během krátké doby zrušil mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o omezení obchodu a služeb, také škol a školek, dále opatření Ministerstva zdravotnictví k povinnostem pozitivně testovaných zaměstnanců a OSVČ nebo části opatření Ministerstva zdravotnictví týkající se omezení provozu restaurací a kasin. O čem to vypovídá?

Poslední rok nám zcela otevřeně ukázal, jak naše společnost funguje. A to není problém posledního roku ani koronaviru. Politici mají dlouhodobě pocit, že jsou nám nadřazení, že nám „vládnou“. A mnoho lidí to cítí podobně, spoléhá se na vládu jako na instituci, která je má chránit, což je ještě horší. Pojďme, prosím, toho posledního roku využít k opravdu intenzivní sebereflexi. Pokud chceme žít v demokratické společnosti, pak musíme převzít odpovědnost do svých rukou. Vláda je jen tým lidí, kterému jsme my, občané, prostřednictvím voleb do Poslanecké sněmovny svěřili naši zemi do správy. Vláda nám nic dát nemůže, protože nic nemá. Jen hospodaří s tím, co jsme my vytvořili. A my jsme zodpovědní za to, aby vláda svůj mandát nepřekročila. Mně vlastně mnohem méně vadí snaha Andreje Babiše a jeho kolegů zbavit nás našich práv než lhostejnost, se kterou si to necháváme líbit.

Proč tedy společnost na osekávání práv svých členů nijak zvlášť nereaguje?

Asi jsme si zvykli na to, že demokracie je samozřejmost. Že se o ní my, občané, voliči, nemusíme bát ani starat, že to za nás udělají politici. Tak v tomto ohledu nám současná vláda snad skutečně otevřela oči. To, co zažíváme, je totální destrukce demokracie v podobě, na kterou jsme si za posledních několik desetiletí zvykli. A to nepřeháním – ještě v únoru 2020 by si žádný právník nedokázal představit, že by vláda mohla více než rok obcházet Parlament a soudy. Že by vláda převzala zákonodárnou moc i v otázce ústavně garantovaných práv. A že by s tím ani parlamentní opozice, ale hlavně ani soud nebyl schopen nic dělat. Zatím asi vrcholem vládní zvůle bylo přijetí pandemického zákona ve stavu legislativní nouze.

Ale tady nelze vinit jen vládu, pro pandemický zákon hlasoval jednotně i tzv. demoblok. Pro hlasovalo 132, proti 25 poslanců. Zákon nepodpořila celá SPD a část poslanců KSČM. Co vám tedy na zákonu, na němž se shodla koalice se zmíněnou opozicí, vadí především?

Už v únoru jsme v rámci naší odborné skupiny Zdravého fóra pro právo upozorňovali, že tento návrh je nebezpečným experimentem, který fakticky zlegalizuje dlouhodobé omezování základních občanských práv a svobod ze strany výkonné moci. Evidentně jsme měli pravdu. Pandemický zákon je průšvih, ke kterému nikdy nemělo dojít. Nevěřím, že existuje právník, který by byl schopen tento právní předpis obhájit. Díky tomuto zákonu nás vláda omezuje bez jakékoliv možnosti účinné právní obrany.

Pokud bych měl tedy shrnout svůj pocit z posledních několika měsíců, pak musím říci, že jsem vyděšen lhostejností, kterou naše společnost projevuje ve vztahu k základním principům demokracie. A že jsem stejně tak vyděšen tím, jaké kompromisy jsou lidé připraveni udělat ve vztahu ke státní moci. A i na základě zkušenosti z tohoto roku udělám vše pro to, aby mé děti této lhostejnosti a konformnosti nepodlehly.