Z jednání na G7 vyplynulo, že Čína je „přijatelná“ i přes otázku lidských práv, ale na Rusko si stěžují hlavně evropské státy. Proč je nám podle vás v tomto směru bližší kabát než košile?

Jde o čistě podvědomé pragmatické rozhodnutí vycházející z povahy současného hospodářského řádu. Čína je dnes „dílnou světa“ s obrovskými finančními rezervami a výrobní základnou, zatímco Rusko svým příklonem k vlastní cestě, spojující autoritářství s jistou mírou sociálního rovnostářství, konzervatismu a etatismu, představuje z hlediska Západu antiliberální herezi. Čína byla vždy svébytnou civilizací, která se zformovala ve starověku, a na rozdíl od Římské říše v kritické polovině prvního tisíciletí nezkolabovala, ale dokázala veškerá zhroucení ve svých dějinách překonat. V zájmu své revitalizace čerpala různé kulturní a ekonomické podněty z vnějšího prostředí a vždy je přizpůsobovala povaze svého civilizačního řádu. Stepní kočovníci, Mongolové, Mandžuové, Evropané a Japonci, ti všichni v minulosti Čínu částečně nebo zcela ovládli. Zanechali však pouhý pomíjivý otisk v jejích dějinách, zatímco „Říše středu“ využila získanou zkušenost ke svému obrození a opětovnému vzestupu.

I komunismus jako západní modernistická a milénaristická ideologie byl v Číně nakonec úspěšně využit pro stabilizaci a obnovu jejího v zásadě dynastického zřízení. Politická a ekonomická opatření, která zavedla dynastie Ming ve druhé polovině patnáctého století po zániku mongolské hegemonie, nápadně připomínají komunistickou Čínu, jež se ustavila po konci západní koloniální nadvlády. Čínu nepochopíme, jestliže nezohledníme její vyhrocený etnocentrismus, dlouhodobou historickou kontinuitu a sílu imitace. Bez těchto vlastností by nedokázala přežít tři tisíce let. Západní představitelé tuší, že jejich liberální a progresivistický světonázor je ve srovnání s čínskou historickou zkušeností a odolností slabý a prchavý. Moderní Západ představuje krátkou dějinnou epizodu, zatímco Čína přetrvá do věku budoucích civilizací, o jejichž povaze nemáme nejmenšího tušení.