Nezisková organizace Prague Security Studies Institute (PSSI) ve své nedávné analýze nazvané „přitvrzování dezinformační scény“, kterou podrobně rozpracovaly SeznamZprávy, vytvořila seznam webů, na kterých nedoporučuje inzerovat, a to s odůvodněním, že jde o protivládní, protiunijní, protiukrajinské, pročínské, proruské apod. zdroje. Co tomu říkáte?

Tento trend sledujeme v posledních letech v přímém přenosu. Jakmile někdo nejde s davem, nevolí, jak je to správně, nepodporuje Green Deal, manželství „pro všechny“ a další aktuální módnosti, hned vás nálepkují jako proruské nebo dezinformační živly. Začalo to neodůvodněným urážením během covidových restrikcí. Tehdy jste přece nesměli ani zapochybovat, ba ani položit otázku, aby vás neuráželi a nenálepkovali. Bohužel se takto nenávistně chovali i politici, čímž ukázali, že se smí nenávidět a odsuzovat. Pak skončil covid a podpora nenávisti se přesunula ke každému, kdo málo nadšeně podporoval Ukrajinu, kdo pochyboval, kdo si sám zjišťoval informace z jiného zdroje, než je Česká televize.

Tak začal hon na dezinformace, který vyústil v nenávist a v potírání odlišných názorů jako oficiální politiku. Není divu, že se média i zastánci oficiálních názorů cítí být na koni a urážejí do všech světových stran.

Jedna ze spoluautorek analýzy Kristína Šefčíková pro Český rozhlas k údajné dezinformační scéně uvedla, že „celá tato krajina se za posledních několik let hodně změnila, protože je to vlastně velmi přizpůsobivá krajina. Tito lidé jsou vždy připraveni naskočit na cokoli, co se děje, jakýkoli příběh, ale také jakýkoli formát, který je aktuálně populární“. „Dezinformátoři“ podle ní během covidové pandemie a ruského vpádu na Ukrajinu vylezli ze stínu. Souhlasíte s jejím pohledem?

Mně se zdá, že to je přesně naopak. Z mnohovrstevnatého světa plného různých lidí, kteří mají odlišné životy a rozdílné zkušenosti, a tedy i odlišné pohledy a názory na svět, jsme se pod vlivem výše zmíněných tendencí dostali do světa, v němž je uznávána jen jedna „pravda“, jedna oficiální teorie a té se musí nadšeně a bez výhrad věřit. Je to velmi podobné náboženství a je nakonec jedno, zda jde o podporu elektromobility, vegetariánství, bláznivé ochrany klimatu, podporu EU nebo genderové indoktrinace. Musíte absolutně bez pochybností věřit všemu. A jakmile zapochybujete, jakmile řeknete vlastní názor, který je jen trochu odlišný od oficiální doktríny, hned na vás zaútočí hordy nenávistných progresivistů, aby vás zbavili práce, dobrého jména a jakýchkoliv možností uplatnění a vystoupení. Jen si vezměte, kolik lidí nesmí přednášet, kolika lidem hážou klacky pod nohy, když chtějí své názory popularizovat. Já mohu zveřejnit na svém soukromém Facebooku jakýkoliv sebenevinnější status, například o návštěvě Brna nebo o výtvarné činnosti, a hned mě „hejtuje“ několik nenávistníků, kteří mě sledují z nějaké masochistické radosti a nenechají v klidu žádný můj výrok.

A přitom mít na svět rozdílné názory je naopak normální. Kdo chodí do hospody nebo mezi lidi, ten se o tom může přesvědčit na každém kroku. Stoprocentní souhlas je stejný nesmysl jako stoprocentní účast ve volbách za socialismu nebo sto pročet hlasů pro jediného kandidáta.

Když se podíváme na samotný „seznam nepohodlných“. Na prvním místě je Rádio Universum, který provozuje Kupředu do minulosti. Druhé místo Zákony bohatství provozované Tomášem Lukavcem (toho analytičky nazvaly dezinfluencerem). Třetí místo youtubový kanál Aby bylo jasno Jany Bobošíkové. Znáte tyto zdroje?

Všechny tyto zdroje znám a jejich charakteristikou naopak je různorodost pohledů na svět. Nemusíte s každým pohledem, názorem nebo způsobem života souhlasit, ale tak vypadá život. Naopak jeden jediný schválený a dovolený pohled je laboratorní teorie. Jen se podívejte na mladou generaci. Ta je na rozdíl od nás, kteří jsme zažili svobodná porevoluční devadesátá léta, velmi opatrná na každý názor a na každé slovo. Je to pro mě velmi bolestný poznatek. Proto říkám své názory při každé příležitosti, kdy je to možné. Abych posluchačům a lidem kolem sebe poskytla možnost také se svobodně projevit. Někdy se mnou budou souhlasit, někdy budou mít pohled jiný. Ale to je přece v pořádku. Tak vypadá pravá rozmanitost a tu bychom měli naopak podporovat.