Právě v Praze začíná už třetí ročník Svatovojtěšské konference, jejíž náplní je spolupráce středoevropských států. Co si od letošního ročníku slibujete? 

Další posílení středoevropské vzájemnosti. Pracujeme na ní, ve spolupráci s rostoucím počtem partnerských organizací v zemích středoevropského regionu, od počátku vzniku našeho spolku. Tam, kde se veřejnost a významná část politické reprezentace začínají přiklánět ke konceptu vzájemně výhodné spolupráce suverénních států, nepodřízených jedinému mocenskému centru, dochází naše vize budoucí středoevropské pospolitosti sluchu. Svědčí o tom i počty zahraničních účastníků a jejich společenské postavení v té které zemi.

Během prvního dne konference bude udělena Cena sv. Vojtěcha maďarské historičce Márii Schmidt. Co rozhodlo, že se letošní laureátkou stane právě ona? 

Mária Schmidt je legendou mezi středoevropskými historiky, zabývajícími se totalitními režimy 20. století. Na rozdíl od mnoha svých kolegů si však již delší dobu uvědomuje, že ani ideologie liberálního Západu a praxe z nich vyplývající nejsou prosty totalitních pokušení a impulsů. 

Dorazí hosté a řečníci z Polska, Rakouska, Maďarska, Slovenska, Srbska, Chorvatska, Bulharska a dalších zemí. To je patrně nejširší účast ze všech ročníků. Lze z toho vyčíst, že právě v kooperaci s těmito zeměmi by naše republika mohla vidět budoucnost v mezinárodní politice a v prosazování národních zájmů?

Střední Evropu neztotožňujeme výlučně se zeměmi Visegrádu, patří k ní, nepřekvapivě, Rakousko, ale i země Balkánu a do jisté míry i Itálie. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že tento region má specifické geopolitické ukotvení a v mnohém i společnou historickou zkušenost. V situaci, které dnes čelíme, tvoří tento region svébytný prostor, schopný se vymezit vůči zájmům mocností ať už na východě, či na západě. 

Současná česká vláda tomuto formátu rozhodně nakloněna není, dokonce vzdala i užší a po desetiletý zavedený formát Visegrádské čtyřky. Často argumentují tím, že své zájmy lépe prosadíme v tzv. tvrdém jádru. Není na tom něco? 

Být dnes v tvrdém jádru EU znamená přijetí eura a bezpodmínečné podvolení se řízenému procesu denacionalizace a deindustrializace. Jedním slovem – sebedestrukce. Naším bytostným zájmem je naopak posilování vztahů se zeměmi, které k tomuto tvrdému jádru nepatří, případně v EU, jak je tomu v případě Srbska, ani nejsou. Je-li pozitivní změna na úrovni EU vůbec možná, tak jen prostřednictvím důsledné decentralizace. A aby to každý neřešil na vlastní pěst, usilujeme o společný postup většího počtu zemí.

Během soboty budou hosté rozebírat mimo jiné téma role střední Evropy v měnícím se globálním světě. Současná EU je přitom dle řady expertů geopoliticky na druhé koleji. Měli bychom se tedy více zaměřit na spolupráci středoevropskou než celounijní? A byl by to geopolitický blok, který by velcí světoví hráči brali vážně?

Má-li nás okolní svět brát vážně, musíme být dostatečně velcí – rozlohou i počtem obyvatel. I proto míříme za hranice Visegrádu. Jsme si samozřejmě vědomi toho, že nějaká volnější forma institucionalizované střední Evropy v novém multipolárním uspořádání světa není ještě na programu dne, kroky vedené tímto směrem však považujeme, z hlediska našich národních zájmů, za ty nejlepší z možných. Pracujeme na tom – každoroční mezinárodní konference je jen třešničkou na dortu – abychom tuto výjimečnou příležitost k sebeurčení nepromeškali. Ta další by už také nemusela přijít.