Bloger Daniel Sterzik, přezdívaný Vidlák, napsal článek Braniboři v Čechách. V něm popisuje svůj rozhovor s někdejším kolegou – elektrikářem. Elektrikář naříká, že nedělá nic jiného než že odpojuje domácnosti od elektřiny. Čistě profesionálně: Jak tento článek postavený na anonymní výpovědi hodnotit?

Blog a bloger, o kterém je řeč, Vidlákovy kydy (VK) a Vidlák, občanským jménem Daniel Sterzik, je – v době zřetelného úpadku tradičních médií hlavního proudu – do jisté míry fenoménem subkultury, tedy i mediální alternativy. Vidlákovy kydy se staly nejpozději s profilem na Facebooku erbovním médiem, informačním zdrojem části příznivců mediální alternativy. Stejně tak i Daniel Sterzik, JAKO Vidlák. Kydům se momentem jejich vstupu na Facebook významně zvětšil jejich dosah, popularita i vliv. Vstoupily aktivně i do činnosti opozice, politické alternativy, a to nejen svými popisy  podzimní demonstrace v Praze. Došlo i k pochopitelnému posunu na poli kvality, a to spíše do hodnot záporných. Na Facebooku už to nebyla záležitost kritického a vnímavého publika, hledačů perspektiv a neotřelých pohledů. VK se staly „masmédiem“, „fenoménem“ subkultury a části alternativy. V tomhle okamžiku už je, domnívám se, nutná i větší odpovědnost vůči běžnému publiku. To, co jsem ještě v sobotu, tedy v den vydání jeho kontroverzního textu Braniboři v Čechách (9.–10. 12. 2022) a i v neděli, považoval za obtížně pochopitelnou chybu, konkrétně velmi neobratné a podivné „krytí zdroje“, který autor připsal ČEZu, jejich distribuci, tedy onen jeho bývalý kolega z práce (elektrikář), nyní považuji za záměr. A to ne úplně odpovědný. Autor dobře věděl, domnívám se, co nastane. Jinak řečeno, je to partyzánská sólo akce blogera, který se rozhodl zhmotnit vlastní ambice, jež i několikrát artikuloval. Jde zejména o ekonomickou nezávislost, aby se mohl maximálně věnovat svému blogu. Jeho ambicím a popularitě to u části publika určitě pomůže. Na úkor vlastního zájmu nicméně poškozuje, může poškozovat alternativu, její komunikaci a důvěryhodnost jako celek včetně, a zejména té, která se teprve formuje. Možná se nicméně pletu a prostředí alternativní komunikace to pročistí a vlastně i posílí.

Co se onoho sporného momentu – výpovědi týče, Vidlák argumentuje, že výpověď jeho známého a dřívějšího kolegy, onoho elektrikáře, kterou vyslechl, odpovídá skutečnosti, již prostě zaznamenal a tlumočil. Nelze vyloučit, a je to i docela pravděpodobné, že onen anonymní elektrikář je pod vlivem emocionálního zážitku, případně zážitků, které jej psychicky poznamenaly. Bez ohledu na jejich frekvenci a celkové množství. Ono odpojit od proudu zoufalou matku samoživitelku s malými dětmi nebo důchodce, který celý život pracoval a je dost možná odsouzen umřít zimou, hladem a úplně sám, to nikomu na duševní pohodě nepřidá. Tedy pokud je jedinec jen trochu psychicky normální nebo i citlivější. Sám jsem se dosud nevzpamatoval ze situace, zážitku, kdy jsem vezl hračky dětem do dětského domova. V tomto smyslu ten tlumočený zážitek považuji za věrohodný.

Autora blogu Vidlákovy kydy pak za velmi talentovaného. Některé jeho postřehy a výroky jsou trefné. Často a pochopitelně i politicky nekorektní. Veřejně a oficiálně mnohdy i obtížně tlumočitelné. Tahle situace a komunikace je ovšem dobově podmíněná. Řečeno s K. H. Borovským: „Za pravdu je různá sazba – jednou pomník, jindy vazba. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz.“

Trochu neuměle pan Sterzik označil za viníka ČEZ, zatímco na jižní Moravě elektřinu distribuuje (a odpojuje) jiná společnost. Prý aby kryl záda svému zdroji, tedy elektrikáři. Je to chyba?

Jako chyba, případně výmysl a podvod se to jeví a může jevit, celkem pochopitelně na první pohled. Typicky při konvenčním způsobu myšlení a jednání. Ta „chyba“ a tady už jsou uvozovky na místě, byla zřetelná. Velmi, tedy i obtížně pochopitelná. Tyhle věci, jako je „ochrana zdroje důvěrné, neoficiální informace“, se přece dají řešit obecnou formulací typu: „zaměstnanec distribuce jedné energetické firmy“... Moc jich tady není. Každý si snadno domyslí, o kterou jde, případně může jít. Příspěvku by to na jeho atraktivitě a dopadu příliš neubralo a nic by se ani nedělo. Proč tedy taková zřetelná „chyba“?! Vždyť Vidlák je zkušený a talentovaný autor, bloger. Negativní zpětnou vazbu dostal od části publika, té kritičtější téměř okamžitě. Trval nicméně na původní formulaci. Nehodlal to vysvětlit, případně vzít zpět. Trval na tom, že vše bylo tak, jak to zaznamenal a tlumočil včetně užité formulace. Osobně jsem jej ze lži nepodezříval a nepodezřívám. Domníval jsem se původně, že je dost možná momentálně emocionálně nestabilní. Ty jeho podivné, emocionálně přeexponované a opakované věty prosby, aby alespoň na svátky byli milosrdní… Bylo to zvláštní. Dříve pro něho ne úplně typické. O té „chybě“ jsem se tak začal pomalu vyjadřovat a uvažovat v uvozovkách. Podezříval jsem autora, že jede vlastní partyzánskou sólo akci, na maximalizaci dopadu, inspirován předlohou a příběhem filmu Jakub lhář (1974). Tedy faul ve snaze pomoci „dobré věci“. Autor pak dále a stále tvrdošíjně trval na tom, že to je pravda. Aby upustil páru, poznamenal, že to možná nebylo úplně šťastné – ta formulace. Nicméně ji nezměnil. Hrál o čas, domnívám se. Jinak řečeno, nebyla to chyba. Byla to past. Vidlákova past. Dobře promyšlená i nalíčená.

ČEZ zaslal panu Sterzikovi výzvu k omluvě. Lze čekat, že dalším krokem může být žaloba a pan Sterzik půjde za článek k soudu. Kdybyste byl PR poradce, doporučil byste ČEZu tento postup?

Z hlediska žádoucí publicity, teorie a praxe PR (komunikace a „vztahů s veřejností“) nepovažuji krok managementu ČEZ za úplně rozumný. Právě naopak. Faktem je, že dopis k omluvě formulovalo právní oddělní ČEZ. Otázkou je, nakolik konzultovalo a naslouchalo vyjádření vlastních specialistů PR, případně kdo učinil finální rozhodnutí o charakteru a způsobu reakce. ČEZ mohl předstírat velkorysost, nadhled a smířlivost, ve smyslu orel much nelapá. Zvoleným právním tahem ovšem dopřál tomuhle rebelovi a „partyzánovi“ publicitu, kterou si jinak může dovolit zase jen ČEZ. Tam to ovšem zaplatíme všichni. Je to podnik s většinovým vlastnictvím státu. Tedy daňových poplatníků.

Ono mlčení je pak v praxi PR, v některých situacích, taktika, která je často i velmi funkční a levná. To je pro její užití, zejména v případě velkých, bohatých a sebevědomých organizací, i důvod, proč je většinou také ignorována. Ono jak fakturovat klientovi „mlčení“, ve smyslu lidového rčení „mlčeti zlato“, když tohle doporučení zná každé malé dítě. Na to přece nepotřebujete nákladný PR servis. Platí to i pro interní specialisty PR, když je potřeba obhájit vlastní užitečnost pro činnost organizace. Právě tahle malost a omezenost managementu v jeho vlastní velikosti byla, do značné míry, dost možná i Vidlákovým kalkulem. PR specialisté a agentury PR pak horlivě a krizově komunikují a následně horentně fakturují. Výsledek je v lepším případě srovnatelný nebo spíše negativní. To může být i tento případ.

Sečteno a podtrženo: Ten venkovan dokázal vyprovokovat jeden z největších průmyslových gigantů v regionu, který disponuje armádou právníků a PR specialistů k akci, která jej, domnívám se, přijde draho (ČEZ). Zejména ve smyslu negativní publicity a nákladů na PR. Takový závěr (konstatování) bylo možno ovšem učinit až v okamžiku, kdy do hry vstoupilo právní oddělení ČEZu, a to bylo až (v případě tahu ČEZu už) v polovině týdne. Je to ukázková akce „guerilla PR“, model David a Goliáš. Vidlák je už nyní, svým způsobem, vítězem, ať dopadne spor jakkoli. Dokonce se domnívám, že tohle může být jednou považováno za „výstřel z Aurory“. Souhlasu netřeba.

Jozef FTOREK
lektor PR, konzultant a publicista