Českem zmítaly ohlasy na zvolení poslance Zdeňka Ondráčka předsedou sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Ten se ale v úterý postu vzdal. Vadí vám Ondráčkova minulost? O čem svědčí jak Ondráčkovo zvolení, tak veřejná kritika a demonstrace, které na něj reagovaly? Lze se ztotožnit s výroky, že Ondráčkovo zvolení je pošpinění památky obětí totalitního režimu? Padly totiž výroky, že: „Jmenovat chlapa, který mlátil demonstranty a ani se za to nestydí, šéfem komise na kontrolu policistů – to je výsměch celému listopadu 89, celé revoluci, kterou jsme tenkrát s čistým srdcem dělali.“ Jde o přiměřené vyjádření?

Pan Zdeněk Ondráček ve svých devetenácti letech, v době své vojenské základní služby, byl příslušníkem tzv. Pohotovostního pluku SNB, který rozháněl demonstrace v Praze. Pamatuji se na Palachův týden v roce 1989, kdy tihle hoši s dlouhými bílými pendreky honili lidi po Praze a v očích měli běsy. Jeden takový nám vtrhl i do kamerárny Československé televize ve Vladislavově ulici, kde jsme v temné komoře schovávali asi osm demonstrantů, kteří se k nám uchýlili a ukryli před policajty. Jeden z těch policajtů úplně uřícený a nepříčetný vrazil do dveří, které vedly přímo z ulice, v ruce měl dlouhý bílý pendrek a bílou helmu na hlavě a jako zdrogovaný hledal demonstranty. Zatímco jsme byli všichni zaražení, myslím, že byl tehdy s námi i mladý asistentík a dnes velká hvězda fotoreportáží Jan Šibík, kameraman Pavel Vondra neztratil duchapřítomnost a začal na policistu řvát, jestli ví, kde je a co tu dělá. Řval jako řvávají oficíři na vojně, a takto tomu policistovi nařídil, aby okamžitě vypadl. Možná to tehdy byl právě mladý Zdeněk Ondráček osobně. To řvaní na policistu zabralo, z nadrilovaného zvyku poslechl hlas autority a zmizel. Za půl hodiny demonstranti uznali, že je vzduch čistý a kamerárnu opustili a my se štábem odjeli točit něco do Otrokovic do gumárny. To byl leden 89. V listopadu toho roku se příslušníci Pohotovostního pluku veřejně omlouvali za ta pendreková extempore na ohromné demonstraci Občanského fóra na Letné. Sklidili potlesk a volání „Odpuštěno!“

Co si pamatuji, tehdy všichni, kteří začínali u Veřejné bezpečnosti, museli projít výcvikem v Pohotovostním pluku. To bylo něco podobného jako přijímač na vojně. O Ondráčkovi jsem slyšel, že poté působil v policii jako takový ombudsman a že měl důvěru a přirozenou autoritu. Jako šéf dohlížecího orgánu nad GIBS by byl Ondráček určitě velmi užitečný. Nezapomeňme, kdo a proč GIBS založil a k čemu měli Langrovi „giboni“ sloužit. To, že v GIBSu není všechno v pořádku, cítím intuitivně a kdo jiný by na ně měl dohlížet, než nezkorumpovaný profesionál, který má přehled a nikdo ho neopije rohlíkem. Bohužel se tak nestane.

Nechápu, proč po tolika letech je dospělému o třicet let staršímu člověku vyčítán jeho mladický prohřešek? Tehdy byl mladý a zpitomělý s vymytou hlavou, jako ten, co nám vtrhnul do kamerárny. A dnes proti němu demonstrují opět mladí a znovu zpitomělí s vymytou hlavou. Každá generace si asi musí projít vlastními chybami a z předchozích generací se nijak nepoučí. Ohební kantoři a aktivistická média jim to prohlédnutí zatím neumožňují.

Na Slovensku byl zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak, který pracoval pro zpravodajský portál Aktuality.sk. Zemřela i jeho partnerka. Oba byli zastřeleni. Slovenská policie poté uvedla, že jejich smrt souvisí s novinářskou prací Kuciaka. Novinář Ondřej Kundra na sociální síti poznamenává, že takto to dopadá, když někdo v legraci hovoří o zabíjení novinářů. „Chytnout za hlavu by se měli všichni ti, kteří novinářům vyhrožují. V Česku k jejich likvidaci nabádá například prezident Zeman, a není v tom rozhodně sám,“ psal na twitteru. Měl by Miloš Zeman a další změnit přístup k novinářům?