Senátu dříve nevyšla snaha prezidenta zbavit funkce pro údajnou velezradu, teď přišel výbor vedený Pavlem Fischerem s iniciativou, že Miloš Zeman není způsobilý funkci vykonávat. Má jít o článek 66 Ústavy. Do jaké míry to lze aplikovat na současnou situaci a prezidenta? 

To máte těžké. Máme v Ústavě dvě ustanovení umožňující sesadit prezidenta republiky.

Jednak máme „velezrádný“ článek 65, umožňující prezidenta sesadit pro velezradu nebo pro hrubé porušení ústavy (velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu). Návrh žaloby podává Senát, schvaluje ji Sněmovna a rozhoduje o ní Ústavní soud. To je způsob, jak se zbavit „zločinného“ prezidenta.

A pak máme nenápadnou vsuvku v článku 66, který sám o sobě pojednává o tom, na koho přecházejí prezidentské pravomoci nebo není způsobilý svou funkci vykonávat – v té souvislosti se tam píše, že jeho nezpůsobilost je dána, konstatují-li ji Sněmovna a Senát. To je způsob, jak ulevit nemocnému prezidentovi.

Senátor Fischer – budu mluvit o něm, protože zahraniční výbor je zjevně zcela v jeho vleku a žádný jiný jeho člen se k onomu Fischerem koncipovanému usnesení veřejně nehlásí – tedy senátor Fischer navrhuje konat podle článku 66, ale přitom argumentuje nikoli medicínsky, ale politicky, jako člověk, který chce prokázat ne prezidentovu indispozici, ale jako jeho velezradu. V tom Fischer popírá sám sebe. Ostatně, on je lékař? Není. Je filolog. A kdyby lékař byl, tak za posuzování něčího zdravotního stavu takto na dálku by asi rychle lékařem být přestal.

A na tohle jste se neptal, ale já si to neodpustím – Fischer není ani tak odporný tím, že něco takového navrhl, ale svým alibistickým opakováním, že on nic, on jen dostal od senátních klubů úkol… Když už se jednou rozhodnu odstřelit prezidenta, tak si za tím jdu a nesu s tím spojené riziko, a nesnažím se to házet na druhé, to udělá jen srab.

Někde jsem četl, že tato pasáž byla do Ústavy dána pro případ, že by prezident republiky třeba utrpěl mrtvici, nebyl schopen reálně funkci vykonávat a zároveň nebyl třeba při vědomí a nemohl se tak funkce ani vzdát. Je to správná interpretace, nebo je to podle vás jinak? 

To ustanovení není zas až tak nové. Vy si možná pletete – a jako laik na to máte nárok – čl. 65 a čl. 66. Čl. 65, ten o velezradě, doznal poměrně zásadních změn v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta. Článek 66 je stále stejný od roku 1993. A budu-li jej brát jako „nástupce“ čl. 64 Ústavy z roku 1960, ve znění novely z roku 1975, pak znamenal  „rozvolnění“ – je to degradace předchozího stavu, je to odfláknuté ustanovení.

Postupně. V Ústavě z roku 1960 nic o nemohoucnosti původně nebylo. Pak se roznemohl Ludvík Svoboda, ale odstoupit nechtěl. Podle jiné verze ho nejdřív nechtěl nechat odstoupit Gustáv Husák, protože za něj neměl náhradu (Husák byl tehdy šéfem KSČ, ale ještě ne prezidentem, a rozdělení funkcí předsedy ÚV KSČ a prezidenta vyvolávalo zdání demokratičnosti), a pak zas už nechtěl odstoupit Ludvík Svoboda. 

Vyřešilo se to ústavním zákonem č. 50/1975 Sb., který doplnil čl. 64 o tento odstavec: „Nemůže-li president Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad (odstavec 1) delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit nového presidenta Československé socialistické republiky na nové funkční období."  Jinými slovy, komunisti si to nastavili tak, že prezidenta šlo sesadit jen zvolením nového a ta nemohoucnost navíc musela být dlouhodobější, což mělo eliminovat okamžité politické tlaky. Tedy teoreticky, prakticky to ustanovení bylo použito jen na Ludvíka Svobodu.

No, a když se psala současná ústava, jak už to bývá, nikdo neviděl ani za roh, možná to někomu přišlo nadbytečné, možná neuctivé vůči Václavu Havlovi  – tady si tehdy nikdo neuměl představit, že tu jednou budou i jiní prezidenti nebo že by Václav Havel mohl udělat něco ošklivého – tak to zmírnili, ale úplně vynechat to nemohli – a výsledkem je legislativní zmetek obsažený dnes v čl. 66 Ústavy.