Před listopadem 89 bylo lépe. To stále tvrdí určitá část české společnosti. Co na to říkáte? A z jakého důvodu podle vás tolik lidí stále porovnává dnešní a „předlistopadovou“ dobu?

Porovnávat kdeco s kdečím je přirozené. Není nic divného na tom, že lidé porovnávají předlistopadovou éru s tou dnešní. A umím pochopit i to, že pro mnohé lidi bylo před listopadem 1989 lépe. O socialistické době jsem slyšel říkat, že se jednalo o ráj průměrných. Když jste neměl velké ambice a stačilo vám 3+1 na Jižním městě a chatička na Sázavě a dovolená v Rumunsku; pak zdarma školy, lékařská péče, nárok na byt a jistota práce byly přece velké jistoty. Běda těm, co pošilhávali po vyšším standardu, co se nechtěli jen žárlivě dívat do talíře německým sousedům, co chtěli mít totéž doma… těm dopřáno nebylo, až na pár vyjímek, jejichž práce byla směnitelná za valuty. Ale hlavně, v tom čase chyběl motiv pro pohyb vpřed. Nebylo proč se hnát kupředu, razit cestu pro ostatní, nebylo proč nespat a makat šestnáct hodin denně. Metály a výjimečné tituly to na chviličku nahrazovaly, ale dál už motivace chyběla… a bez motivace se usadí v celé společnosti pouze stagnace a zmar. Tak to bylo, takže i když ne všem je lépe, celkově se doba dnešní s dobou minulou porovnávat nedá. Nemůžete srovnávat škodu Favorit z roku 86 s dnešní Oktávií. Je snad jasné každému, že by to bylo porovnávání absurdní.

Zastánci předlistopadové éry poukazují například na to, že jim vadí, jaká je dnes korupce, nemožnost vymoci právo nebo bezpečnost. Podle sociologů jde ale spíše o nejistotu v zaměstnání, zadluženost, exekuce nebo nízké mzdy. Jak vy toto vidíte?

Nevím, nezažil jsem osobně korupci na vlastní kůži tenkrát ani dnes. Říká se ale, že celá země je na prodej, že všechno se dá koupit, že úplatky v naší zemi neomezeně vládnou. Možné to je, ale já jsem to na vlastní kůži nezažil. Možná proto, že mě k tomu „výměnnému obchodu“ nikdo nikdy nepozval. A neumím říct na sto procent, jak bych se zachoval, kdyby mě někdo pozval k zatraceně výhodnému kšeftu za to, že bych v obálce pustil chlup. A vymoci si právo je strašně relativní problém. Nevím, jestli se dnes dá vymoci právo hůře než v dobách předlistopadových. Asi jak komu. Já jsem právo před listopadem vymáhat nepotřeboval, takže nevím, ale v dnešní době jsem raději od soudního sporu upustil, protože mi advokát řekl, že i když je jasné, kde je pravda, že výsledek rozhodnutí soudu je i tak nejistý. A když jsem se na to zeptal kamaráda z vysoké advokacie, zeptal se mě nikoliv na důkazy, ale kdo to soudí, to mu přišlo důležitější. Že by podezření z možné korupce soudce? A bezpečnost? Ano, to je velmi moderní, aktuální problém, související s bezzásadovou „korektností“ evropských politiků. To už mě nebaví komentovat. Všichni vědí, kde je problém, a stále se nic neděje. Tohle jednou bohužel skončí hodně špatně. Samozřejmě, že nejistoty z toho plynoucí, strach o holou existenci, z mnoha důvodů, nebezpečí plynoucí z ekonomické negramotnosti občanstva, nedostatečné mzdy, které by dovolovaly větší lehkomyslnost bez tragických následků pro tisíce rodin… ano, to jsou problémy, které vedou tu nejchudší a nejohroženější část společnosti k tvrzení, které je mylné. Před listopadem nebylo lépe, bylo pouze jinak, byly větší jistoty a menší rizika.

Když vy sám to zhodnotíte, bylo něco před rokem 89 podle vás lepší a co všechno je naopak lepší dnes?

Když se podívám na dnešní čas objektivně, všechno je dnes lepší. Není to sice taková lehárna, ale když si člověk mákne a snaží se, obzory jsou otevřené. Samozřejmě ne všem. A od toho by měla být společnost úspěšných, aby těm, kteří na to nemají, podala pomocnou ruku a nenechala je zcela padnout. To by měla být povinnost bohaté společnosti. A my jsme bohatá společnost!!!

Na podmínky, ve kterých dnes někteří lidé žijí, upozorňuje i novinářka Saša Uhlová. Ta pracovala půl roku na místech, kde zaměstnanci berou buď minimální, nebo téměř minimální mzdu. Popsala situaci lidí v některých supermarketech, prádelnách nebo třeba i potravinářských závodech. Mluví o tom, v jak špatných podmínkách často pracují, jako například nemožnost si dojít podle potřeby na toaletu. Po práci jsou tak vyčerpaní, že už často ani nemají „čas na svůj život“. Jejich finance jim navíc neumožňují například poskytnout dětem to, co opravdu potřebují. Je podle vašeho názoru situace opravdu tak strašná, že část českého národa žije vlastně téměř nebo úplně v bídě?

Myslím, že jsem již leccos řekl v minulé odpovědi. Ano, lidé, kteří se neválejí a pracují, by neměli žít v bídě nebo skoro v bídě. Dokonce žádní lidé v civilizované demokratické, bohaté a úspěšné společnosti by neměli žít v totální bídě. Už nejsme v počátcích kapitalismu v anglických dolech, jsme v jedenadvacátém století. Společnost má ohromnou nadprodukci a z ní by měla umět poskytnout alespoň malinkou část těm nejpotřebnějším. Myslím, že je špatně, když musím vidět, jak někdo vybírá popelnice, aby se alespoň něčeho najedl; nechutná mi a stydím se. Za svůj blahobyt, i když jsem NIC neukradl.

V tomto kontextu, co říkáte na to, že někteří rodiče prostě nemají ani na to, aby dětem zaplatili obědy ve školní jídelně a pořádají se tak různé sbírky?

Ano, vím o tom, vyprávěl mi to můj bratr, který dělal ředitele základní školy v městečku nedaleko německých hranic, nedaleko hranic nezřízeného blahobytu. Vyprávěl mi o tom jako o otřesné realitě, i když mi k tomu připojil i za B… kdo za to může. Ne vždy společnost, ale třeba i rodiče, kteří buď nepracují, protože pracovat se jim nelíbí, nebo pracují a peníze utrácejí nehorázným způsobem a bídu svých dětí ani neregistrují. Tohle téma je velmi komplikované, a přitom by vůbec nemělo existovat!

Jak už jsme dříve v některých rozhovorech zmiňovali, vy žijete s rodinou částečně v USA na Floridě. Pokud se vůbec k takovýmto informacím v Americe dostanete, víte, v jakých podmínkách žijí zaměstnanci v obdobných firmách tam? Nebo jak to tam vůbec vypadá s nabídkou a poptávkou po práci?

My v Americe nepracujeme. Nesmíme tam pracovat, i když tam z běžného roku trávíme dost času, tak pouze jako turisté. Amerika si pracovní příležitosti velmi chrání a občané si jich považují. Mít práci je v Americe synonymem bohatství, když ztratíte práci, přestanete být plnohodnotný občan. Když nemáte práci, nemáte příjem, když nemáte příjem, přestáváte existovat… práce je tam dost, ale nejen příjemné a dobře placené.