V minulých dnech jste zabodoval u Nejvyššího správního soudu, který na základě vašeho podnětu zrušil omezující opatření Ministerstva zdravotnictví vydané podle pandemického zákona. Pokládáte to za velký úspěch, nebo jste takový verdikt očekával?

Je to úspěch z hlediska rychlosti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Návrh jsem podal 13. dubna a již za 9 dní byl vydán rozsudek. Tím, že jsou zákazy ministra zdravotnictví Arenbergera protiprávní, jsem si byl jist. Ovšem jako je rozdělena společnost, je rozděleno i soudnictví. Vždyť jiné soudy, např. některé senáty Městského soudu v Praze či i Ústavní soud, dříve hledaly výmluvy, aby nemusely covidistické zákazy řešit. Nyní senát předsedy Tomáše Langáška neotálel a postavil se na stranu zákona a lidské svobody.

Nejvyšší správní soud se vyjádřil hned k několika aspektům, které se týkají vládou vydávaných vládních opatření. Která jsou podle vás ta nejvíce zásadní?

Je to především to, že ministr musí respektovat zákonný příkaz, že musí mít pro vydání opatření předchozí souhlas vlády, který neměl. Dále musí rozlišovat termíny – zákaz, omezení a stanovení podmínek, a že omezení není zákaz. Pandemický zákon umožňuje omezení maloobchodu, ne jeho zákaz. Jako perličku uvádím, že soud zrušil zákaz zpěvu na bohoslužbách. Zákaz zpěvu známe z pohádky Pyšná princezna jako symbol tuposti špatné vlády. Pohádka byla natočena v době totality a ani tehdejší vládce nenapadlo nic jiného, než že jde o tak velkou hloupost, že ji lze stanovit jen v pohádce. Nikdo netušil, že jednou vláda dospěje tam, kam ani totalitní režim nedospěl, a zakáže zpěv.

Jak vnímáte to, že sám ministr zdravotnictví již při vydávání protiepidemických opatření připouštěl, že jde na hranu nebo možná za hranu zákona?

Jednání vedení Ministerstva zdravotnictví hodnotím jako pohrdání právy lidí a zneužití moci. Lidé mají vůči Arenbergovi jednat stejně a jeho opatření respektovat tak, jak on respektuje právo.