Pane Chruščove, nejdřív bychom si dovolili  několik otázek z vašeho dětství, kolik jste měl bratrů a  sester, jestli jste měl ve škole nějakou protekci, když váš otec byl vysoký funkcionář strany a později nejvyšší představitel SSSR ?

Narodil jsem se v r. 1935. Byli jsme šestičlenná rodina a můj otec se narodil před VŘSR. Moji dva sourozenci se narodili v roce 1916  a 1919. Nevlastní matka a druhý bratr zemřeli na tyfus. Otec potkal moji matku v roce 1924. Byla Ukrajinka narozená v Polsku, byla rekatolizována a později se přestěhovala do Moskvy. V době občanské války dostala tyfus, přežila jej v Doněcku. Krátce nato potkala mého otce, vzali se a otec jí dal jednu podmínku: Musíš dobře vařit. Moje mladší sestra z tohoto manželství zemřela v době těhotenství. Měl jsem ještě jednu mladší a jednu starší sestru. Jedna žije v Moskvě s celou rodinou. Můj bratr zahynul za války jako pilot.

Do školy jsem začal chodit v Kyjevě, kde tehdy můj otec žil. Chodil jsem do normální školy. Neměl jsem žádné zvlášť dobré známky – něco mezi 3–4. Později mi učitel řekl: Musím ti dát  nějaké lepší známky, jinak by jsi musel v životě velmi tvrdě pracovat.To byla moje jediná protekce.

Dalo by se říci, že jste tedy skoro žádnou protekci neměl?

Samozřejmě jsme měli určité výhody, protože jsme žili v rodině vysoce postaveného funkcionáře. Měl jsem svého bodyguarda, ale nebylo to třeba jako ve Stalinově rodině. On se mnou jezdil do školy a moji spolužáci mne nebrali lépe, ale spíš hůře. Mně to ale nedělalo žádné problémy.

Zmínil jste se o Stalinovi. Pamatujete si, jestli váš otec někdy doma  mluvil o Stalinovi?

Ptáte se na to, protože tomu správně nerozumíte, stejně jako většina Čechů. Srovnáváte to s dobou Slánského, který byl ve vězení a později popraven. Nevíte, co byla skutečná tyranie.
V dobách Stalina stačilo, když jste vyslovil Stalinovo jméno a byl jste ve velkém nebezpečí. Jakmile jste vyslovil Stalinovo jméno v rodině vysokého funkcionáře, byl jste ve stonásobném nebezpečí. Stačilo, aby i mezi obyčejnými lidmi padlo jeho jméno a vznikaly potíže. Lidé donášeli a mohl jste se rychle bez příčiny dostat do vězení. Před Stalinovou smrtí můj otec o něm nikdy doma nemluvil. Když jsme se přestěhovali z Kyjeva do Moskvy v roce 1949, řekl mi: „Toto je telefon do Kremlu. Pokud bude někdo volat, řekni jen, že otec není doma. Pokud ti  někdo od Stalina položí jakoukoliv otázku nikdy, opakuji ti nikdy,  na ni neodpovídej!“ Otec znal Stalina a prostě se bál, že mi položí někdo od něj nějakou otázku a já z naivity jim něco řeknu, oni to zakonspirují a vzniknou z toho problémy.

V roce 1964 byl váš otec „odstaven od moci“, pamatujete atmosféru u vás doma a vaše pocity?

Řeknu vám to jednoduše: Otec byl v šoku a rodina také. Zvláště otec to těžce nesl, protože pracoval v zájmu lidí a cítil se jako vlak rozjetý v plné rychlosti, který vykolejil. Připravoval nové zákony, svobodnější volby a vymýšlel další a další věci. Například v r. 1964 se potkal s Alexandrem Dubčekem. Byli si velice blízcí mnohými názory. Myslím si, že vaše zklamání z Pražského jara bylo hlavně proto, že do tehdejšího sovětského vedení se dostali jiní lidé, kteří  tomu nepřáli. Na změny pak bylo již příliš pozdě. Silně a důrazně se odklonili od toho, co Chruščov plánoval. Odvolání otce byl prostě šok.

Zmínil jste Pražské jaro. Celá  60. léta byla plná světodějiných událostí. Co vyprávěl váš otec o sestřelení Garyho Powerse?

Velmi dobře si pamatuji na tu dobu, kdy Amerika přelétávala nad územím SSSR. Létali nad celým územím SSSR,  ale i východního bloku neustále od začátku 50. let.  Chtěli vědět, co se tam děje, ale zapomínali, že nerespektují suverenitu zemí a porušují mezinárodní zákony. Nechci strašit, ale něco podobného se dělo nyní s radarem u vás v ČR. Jsou to vojenské zájmy. Amerika žije se syndromem Pearl  Harboru. Chtěla by se stoprocentně zajistit, že nebude předmětem útoku. Syndrom P. H. je velmi podstatný syndrom, kterému v Evropě není příliš rozuměno. Tady v Americe je velmi silné národní cítění. Amerika žila celou dobu bez nepřítele a byla nezasažitelná. To je stejné, jako byste žil v hezké malované kleci a pak vás poslali do džungle. Najednou uvidíte, kolik problémů tam je.  To je podobné jako  Rusové. Ti zase žijí se syndromem německého napadení.

Uvedu další příklad. Před napadením SSSR nacistickým Německem přelétávala území SSSR německá letadla. My jsme si tedy jednoduše mysleli, že když Američané nyní také přelétávají nad územím SSSR, že na něj také zaútočí. Zkoušeli jsme sestřelit všechna letadla, která přelétávala přes naše území, ale tehdy to bylo technicky nemožné. První přelet celého území byl zaznamenán  2. 6. 1956, a to byl v podstatě začátek nového kola zbrojních závodů. Před tím to byl vývoj střel dosahu 10 až 15 kilometrů,  ale Američané létali ve výšce nad 20 kilometrů. Začaly se tedy vyvíjet dalekonosné řízené střely. Jako vyvrcholení tohoto vývoje pak bylo možné 1. 5. 1960 poprvé sestřelit americké letadlo nad sovětským územím.

Váš otec dal příkaz nebo musel odsouhlasit vojenským rozkaz sestřelit letadlo U2?

Nedal žádný příkaz ani rozkaz. Byla to standardní povinnost vzdušných sil sestřelit jakéhokoliv letadlo nepřítele nad naším územím. Zkoušeli to mnohokrát, ale až 1. 5. 1960 se jim to podařilo. Za jiných okolností se jim nepodařilo například 9. 4. 1960 sestřelit jiné letadlo, které přelétávalo naše území, i přesto, že už měli stejné technické možnosti jako 1. 5. 1960.

Jaké jste měl pocity,  když jste se před několika lety potkal se synem  Garyho Powerse?

Tak to byla opravdu kuriozita, když jsem viděl skutečného Garyho Powerse. Řekl jsem mu „Gary, nyní je třeba,  aby ses dozvěděl jednu skutečnost, která byla dlouho tajemstvím. Když tvůj otec přistál na padáku nedaleko Sverdlovska u vesnice Kosulino na poli,  pověsti říkaly, že byl ihned zatčen KGB. Nikdo ho nezatknul. Byl sváteční den 1. máje, okolo jela svatba v automobilech značky Moskvič. Když viděli parašutistu na zemi, tak zastavili. Viděli muže, rusky nemluvil,  a protože bylo poblíž výcvikové středisko,  kde se trénovali vojáci Varšavské smlouvy a dokonce i piloti z jiných zemí, kteří také neuměli rusky, tak vůbec nebyli překvapeni. Ptali se ho: ‚Ty jsi Bulhar?‘ On zcela překvapen odpovídal, že není Bulhar. A oni zase: ‚Ale vypadáš tak‘. Překvapený Powers vůbec nechápal, proč se v téhle situaci Američana ptají takovou divnou otázku. Možná se domníval, že to jsou speciální psychologické metody výslechu KGB.“

Pak mě Gary řekl, že má v úmyslu vybudovat Muzem Studené Války. To se mně velice líbí.  Rozhodl jsem se mu pomoci, jak nejvíce jen mohu, hlavně tím, že budu ve prospěch této idey  hovořit při různých příležitostech. Myslím si, že je velmi důležité rozumět tomu, co se v té době dělo, analyzovat co se stalo nebo co se mohlo stát.
Příkladem je, když už jste zmínil Garyho Powerse i projekt U2. Je třeba o něm hovořit a pokusit se odstraňovat záhadnosti...

Ještě dnes si myslíte, že je to záhada?

Tato záhadnost bude existovat na věky. Ve skutečnosti přesně nevíme, proč byl tento let uskutečněn a letadlo s Garyho otcem CIA posláno a prezidentem Eisenhowerem let odsouhlasen. Samozřejmě existují memoáry od lidí z CIA, vysvětlující, že bylo těsně před připravovaným summitem otce s prezidentem Eisenhowerem a probíhaly další diplomatické aktivity, že oni neměli čas pro špionáž a další povídání.

A  pak jsem začal přemýšlet, co by se mohlo stát a k čemu mohl ve skutečnosti let sloužit. Oni říkali, že to byl Chruščov, který se ve skutečnosti nechtěl účastnit připravovaného summitu, což nebyla pravda. Prý nebyla budoucnost ve vyjednávání,  protože společně nemohli  vyřešit německý problém.  Nikdo nechtěl sjednocení Německa vyjma USA a SSSR. Ale SSSR chtěl sjednocení Německa tak, aby Západní Německo se připojilo k NDR a Amerika chtěla sjednocení tak, aby se NDR připojilo k Západnímu Německu, takže bylo opravdu nemožné vyřešit tuto otázku. Bylo také velmi obtížné diskutovat odzbrojení, protože existovala stále obrovská americká převaha. Ale byla jedna věc, z mého pohledu, kde mohli uzavřít dohodu. Bylo to omezení jaderných testů. Můj otec deklaroval několik moratorií na jaderné testy, ale Amerika jej nenásledovala. Tak testy obnovil. Ale myslím si, že obě strany si nepřály válku. Oba znali její hrůzy a krutosti. A byl tu nejmírovější prezident – generál Eisenhower. On stejně jako můj otec by nejraději řekl svým generálům: Na vaši práci nepotřebujete žádné jaderné zbraně. Myslím si, že bylo možné, aby se  potkali ve Francii nejdříve privátně a diskutovali tuto otázku. Kdyby se dohodli, byli schopni podepsat dohodu příští měsíc. To byla velká možnost a silná pozice. Nevím, jak to tehdy hodnotily  Spojené státy, ale já vím, jak mi tehdy otec odpověděl na moji otázku – proč vyhlásil moratorium, když nyní máme nové bomby čtyřikrát lehčí a čtyřikrát  silnější než před tím. Řekl: „Technické záležitosti a konstrukce teď už nejsou podstatné. Můžeme zkonstruovat více a více účinnějších nových věcí. Existuje dostatek kapacity zničit vše. Musíme to zastavit.“

Když se podíváte na logiku, myslím, že tehdy bylo stejné cítění na americké straně. Byli podezřívaví ke všemu, i k prezidentovi. Podezřívaví k vojensko-průmyslovému komplexu, k vojákům a CIA. Možná chtěli předejít možnosti i teoretické možnosti dosažení jakékoliv takové dohody v Paříži. Chtěli torpédovat toto setkání. Proč mám tuto teorii? Protože zaprvé řekli, že nevěděli, že SSSR má všechny tyto zbraně. Ale SSSR měli SA 2 a letecké řízené střely. Když viceprezident Nixon přiletěl do Sverdlovska rok předtím v roce 1959, byl s ním důstojník CIA, s klíčovou  fotografií z letadla, kde byla ukázána tato řízená střela. Věděli, že tato střela existuje, byl tam také MIG 21 a další vojenská technika. Bylo to exponováno na různých místech možná i nad východoevropskými zeměmi. Věděli o tom, a přesto dál posílali letadla přes Sverdlovsk, Čeljabinsk, dělali první fotografie Bajkonuru, létali nad dalšími testovacími prostorami u Balchašského jezera. Byli v pohotovosti a viděli jednou,  že tam jsou stíhačky ale beze střel,  pak tam byly zase střely bez hlavic, a tak odletěli nazpátek. Ale pak letěli za dva týdny nový let, zase stejnou cestou. Je jasné, že Sověti byli v plné pohotovosti. Jednou se to může stát, ale podruhé jste mimořádně ostražití. Powers letěl opět přes Tyuratam, kde Sověti už měli tři baterie a pak letěl přes stejný Čeljabinsk, kde udělal tyto fotografie 2 dva týdny předtím jeho kolega z programu U2.

Co se mohlo změnit za ty dva  týdny? Proč dělal tyto fotografie, když stejné  už CIA měla dva týdny před tím? Když se podíváme na průzkum, Powers měl letět přes Preseck, kde byla letecká základna, dál přes Severaldvinsk, kde byla základna jaderných ponorek, a pak přeletět Severomorsk, kde bylo velení Severní flotily. Takže kdybych byl hlavou  CIA, byl bych rád, že nesestřelili mé letadlo na této cestě, kterou mám již zmapovanou a co tam mohu ještě více udělat? Letadlo bylo opakovaně posláno nad tehdy nejvíce střeženou oblast. Jestliže chcete udělat fotografie na takto exponovaném místě, skočte tam na chvilku a zmizte co nejrychleji, protože potřebujete jen informace. Ale oni chtěli, tak tomu rozumím, aby bylo letadlo sestřeleno a potřebovali následný skandál. Chruščov to takto řekl tisku, když bylo po všem. Americkému velvyslanci Tomsonovi řekl: „Je to skandál, ale myslím vážně to, že by bylo užitečné setkat  se s vaším prezidentem ještě  před oficiálním summitem v Paříži a řešit vzniklý problém.“ Příští den US státní department vydal prohlášení, že „ My budeme přelétávat sovětské teritorium, kdykoliv si budeme myslet, že je to v našem národním zájmu“. To bylo po tom, co prezident zrušil celý program U2. To znamenalo, že přání kohokoliv nic nezměnilo. Následně prohlásili, že budou provádět satelitní průzkum. Proto si myslím, že to byla jen provokace,  která měla rozhněvat Chruščova. Nikdo by nebyl šťastný, kdyby nad jeho územím přelétala cizí špionážní letadla.

Když pak Chruščov přiletěl na setkání s prezidentem Eisenhowerem do Paříže o den dříve, prezident mu řekl, a to vím od otce: „Jestliže vy byste přeletěli území USA, mohla by být válka. Za U2 bych se možná  omluvil.“ Ale ministr zahraničních věcí tehdy řekl „Ne“.

Chruščov se cítil zahnán do kouta, cítil, že nebyl respektován jako hlava suverénní země. Zrušil summit. Nebylo žádné jednání o jaderných zkouškách, nebylo nic. Pak byla podepsána dohoda omezení jaderných zkoušek mnohem později, až po Kubánské krizi 1962. Tak to je moje teorie.