Jak působily postoje české vlády a také prezidenta republiky Miloše Zemana během uplynulého roku, když se na ně soustředíte pohledem z Bruselu?

Nejsou nijak odlišné od toho, co předvádějí ostatní vlády v Evropské unii. Česká republika prochází stejnou krizí politických předáků, která se objevuje i jinde. Chybí osobnosti, vize, koncepce a myslím si, že taková situace bude i příští rok.

Je udržitelná EU? V Evropě hrozí hromady migrantů, ve Francii, Španělsku, Řecku či Británii je možné, že vyhrají politici, kteří stojí napravo či nalevo od evropského mainstreamu... Máme se toho obávat?

Myslím si, že ne. Evropská unie je správný projekt, který má svou logiku. Bohužel je realizovaný špatnými metodami.V dalších letech by mělo dojít k určité korekci. Zejména je důležitá institucionální reforma Evropské unie. To ale vidí málokdo z jejích špiček. Hovořil v této souvislosti pouze jeden kandidát na komisaře, pan Timmermans z Nizozemí, že tak, jak funguje tento systém není neudržitelný a že máme asi tři roky, abychom systém změnili a podpořili udržitelnost, jinak se začne rozkládat. Nicméně sám projekt integrace evropského prostoru je logický, rozumný a momentálně k němu není alternativa.

Takže by mělo jít o reformy vedoucí k omezení byrokracie, změnám ve financování, hospodaření… Co by konkrétně mělo být cílem?

Evropská unie musí být vyšší kvalitou národního života pro všechny zúčastněné země. Měla by být blíž zájmům jednotlivých občanů. Je velmi důležité, aby pravidla, která si země odsouhlasí, byla dodržována.

Vedou se bouřlivé debaty o dohodě TTIP, někteří odborníci slibují „závratný“ růst pro Evropu a druzí zase tvrdí, že přínosy budou mizivé. Vy patříte k jejím odpůrcům. Proč se vlastně diskutuje o smlouvě tak dlouho a existuje vůbec nějaký předpoklad, kdy by se mělo rozhodnout, zda ano nebo ne?

Patřím mezi ty, kteří ji kritizují. Rizika podle mého názoru převažují a žádný velký růst by se nekonal. Hlavně je důležité si uvědomit její jednostrannou výhodnost pro USA, která by znamenala kontrolu velkých evropských společností ze strany Spojených států a další omezení pro národní vlády. Kdyby například došlo k obchodním sporům, arbitrážní soudy budou stát nad úrovní národních vlád. Je to další hrozba a riziko. Nevýhody převažují. Zejména můžeme dopady předpokládat u trhu potravinářského, kdy je varující hlavně pád standardů, citlivá je i ochrana dat. Pro mě je velmi zajímavé, v jak utajovaném režimu vyjednávání probíhá. My jsme například na Výboru pro výzkum a energetiku, jehož jsem členem a místopředsedou, slyšeli tři vyjednavače, kteří mluvili jen velmi obecně, a nic zásadního jsme se nedozvěděli. Utajovaný a skrytý režim vyjednávání je to, co Evropský parlament kritizuje. Přitom bychom měli mít průběžné informace.

Obáváte se nějakých manipulací?

Může nastat manévr, jak se to stalo v případě smlouvy ACTA, proti které jsme vystupovali. Já jsem tenkrát byl jednoznačně proti, korespondoval jsem s komisařem de Guchtem a tuto věc jsme nakonec odrazili. Problém byl, že se pokoušel někdo manévry dostrčit materiál zpět do legislativního procesu. Podobné nebezpečí se dá předpokládat i v případě smlouvy TTIP.  Vzhledem k tomu, jak je problematika složitá, domnívám se, že musíme být informování o všech etapách vyjednávání, vše by mělo být pod parlamentním dohledem. Navíc není pravda, že veřejnost je natolik neodborná, že by do procesu neměla zasahovat. Problém, jako jsou geneticky modifikované potraviny, zajímá právem všechny. Uvědomme si, že asi 70 procent osevních ploch ve Spojených státech obsahuje právě tyto typy plodin. Jde o dost velký hazard. V Evropské unii se snažíme držet vysoký potravinový standard.

Jaká je atmosféra mezi europoslanci, co se týká této smlouvy, i když se k vám dostávají jen dílčí informace?

Myslím si, že se bude spoléhat na největší dvě frakce, které smlouvu mají protlačit. I tyto frakce jsou ale diferencované. Otázky národního zájmu, evropského trhu, zejména potravinářského, ochrany dat, do jisté míry štěpí i největší frakce.

Takže se zřejmě čeká na moment, kdy se bude dát předpokládat schválení pohodlnou většinou…

I tak se to dá říct.

Když volný obchod, co třeba spolupráce s BRICS místo TTIP?

Myslím si, že Evropská unie by měla být otevřená všemi směry. Existovaly dva konkurenční projekty. TTIP, který nám vnucují Američané, ale byl tu i podle mého názoru perspektivní projekt, který kdysi představil Putin v Bruselu, když přišel s myšlenkou jednotného ekonomického humanitárního prostoru od Lisabonu po Vladivostok. Torpédování tohoto projektu je jeden z aspektů ukrajinské krize. Všimněte si, že se o plánu nemluví, i když je ekonomicky lákavý, protože Evropská unie by získala privilegovaný přístup ke zdrojům, které jsou obrovské, a získali bychom přístup i do asijského prostoru. Samozřejmě Amerika si tento typ spolupráce EU nemůže přát v žádném případě.

Když hovoříte o asijském prostoru, zaujalo mě vystoupení prezidenta republiky Miloše Zeman a vicepremiéra Andreje Babiše na tiskové konferenci, kterou přenášela ČT 24, kde hovořili svorně o možnostech obchodu s Čínou. Právě Praha by se navíc měla stát vstupní bránou pro čínské investory, kteří by pak mohli snadněji navazovat kontakty v EU. Co Vy na to?

Praha může být místo lákavé z hlediska střední Evropy. Všimněte si, že Sberbanka, když vytvořila své zastoupení, centrálním místem střední Evropy byla Praha, která v tomto získala privilegované místo. Čína může uvažovat podobně. Osobně si myslím, že je na co navazovat. Česká republika měla například stavět v Číně sto energobloků, což by našim strojařům dalo, pokud by projekt tenkrát Havel a jeho kamarádi nezničili, velkou perspektivu.

Nevymykala by se ovšem trendem „Praha – Šanghaj“ Česká republika geopolitickému upevňování proklamované pozice uvnitř Evropské unie po boku Spojených států?

Obchod se Spojenými státy pro nás není příliš významný. Představuje pouze tři procenta celkové bilance. Nejvýznamnější obchodní partner je Evropská unie a v rámci ní Německo. Vazba našeho HDP na obchod s Německem představuje 23 procent, což je velmi silná vazba, dokonce víc než má Rakousko. Podíl Německa na zahraničním obchodu, a to je zajímavé, je prakticky stejný jako byl podíl Sovětského svazu v 80. letech, asi 40 procent. Samozřejmě se musíme zahraniční obchod snažit diverzifikovat, země třetího světa představují asi 3 procenta, a pokud jde o ostatní partnery, tak asi čtvrtinový podíl má Rusko. V roce 2013 jsme vyvezli za 113 miliard korun zboží a služeb a dovezli jsme za 155 miliard suroviny, energie, ale trend byl velmi zajímavý. Schodek jsme snižovali a nárůst byl v posledních letech asi 10 procent ročně. To je věc, které bychom se vzdávat neměli.