Čínský prezident Si byl před několika dny v Moskvě a v posledních dnech pozorujeme značnou společnou aktivitu Ruska a Číny. Co to znamená pro ukrajinskou válku a celkově pro vztahy mezi supervelmocemi?

Jde o zásadní pohyb v systému mezinárodních vztahů z geopolitického hlediska. Sbližování Ruska s Čínou (a vůbec BRICS jako celku), jakkoli vzniká v důsledku bezprecedentního tlaku euroatlantického společenství na Rusko, je nepochybným faktem s dalekosáhlými důsledky. Čína a Rusko zcela jistě prohloubí strategickou ekonomickou a jak se již stalo i měnovou spolupráci. Tím bude dál pokračovat orientace Ruska na východ a jih. Rusko už v podstatě ani nemá jinou volbu a chystá se této situace využít. Navíc tito mimoevropští partneři jsou pro Rusko mnohem perspektivnější nejen z politického, ale i z ekonomického hlediska. Jde o dynamické a solventní partnery, kteří nemíchají do obchodu ideologické předsudky. Čínské globální aktivity, jejich tlak na dolar (podpis dohody o transakcích v juanech s Brazílií a přihláška Íránu do BRICS) nabírají na síle, dynamičnosti a vynikají hlubokou strategií.

Z hlediska vývoje ukrajinské války je v tomto kontextu rostoucího globálního vlivu Číny velmi důležitý čínský mírový plán a případná zprostředkovatelská role Číny, kterou akceptuje Rusko, ale i čím dál větší část Západu, včetně USA. Důkazem toho je nedávný výrok ministryně Černochové, která zprostředkovatelskou roli Číny v konfliktu uvítala. Což by bez předchozího souhlasu Washingtonu nejspíše veřejně neřekla. Souvislosti s arabskými dohodami jsou pozoruhodné. Je jasné, že dobrovolně z ukrajinské hry se nikomu nebude chtít (samozřejmě tady nemluvím o obyčejných Ukrajincích, kteří živoří na obou stranách fronty).

Zkrátka unipolární svět s dominantní rolí USA končí, ať se to bankéřům na Manhattanu líbí, nebo ne. Formují se dva nové mocenské a ekonomické bloky: jeden upadající euroamerický a druhý na vzestupu, dravější a konkurenční, kolektivní, bez jednoho vůdčího hegemona, okolo Číny, Ruska, Indie, Brazílie, Pákistánu, Íránu či Saúdská Arábie. Nezapomínejme, že v tom seznamu jsou nejméně 4 jaderné mocnosti a při přechodu na vzájemný obchod v juanech se dolar na své pozici rezervní měny neudrží.   

Rusko a arabské země v OPEC před několika dny schválily snížení těžby ropy v řádu procent. Někteří to interpretují jako koordinovanou válku se Západem. Jak to vidíte vy?

Ano, toto hodnocení je blízké pravdě. Ostatně saúdský král v posledních dnech veřejně pronesl několik ostrých výroků směrem k USA a nedávno, opět za zprostředkování Číny, uzavřel historickou smlouvu o spolupráci s největším rivalem v islámském světě, s Íránem.

Drahé energie pro USA a EU mohou také znamenat zvýšení tlaku na ukončení americké podpory pokračování války na Ukrajině. Je tedy otázkou, zda i toto nebylo bodem jednání (a možná i skutečným cílem) o dohodě mezi dvěma vlivnými členy OPEC Arábií a Íránem, kterou Čína zprostředkovala.

Co vůbec říkáte na roli arabského světa ve změnách geopolitiky, probíhajících v posledním roce?

Vidíme zde jednoznačné tendence jejich odklonu od podřízené role vůči USA, jejich větší politickou i ekonomickou koordinaci, emancipaci a pragmatický příklon k Číně a Rusku, To zahrnuje propojení ekonomik včetně klíčových oblastí zbrojní a obranné spolupráce a obchodu s nejdůležitějšími surovinovými komoditami, ropou a zemním plynem. Podle všeho arabský svět politika amerických demokratů nejenom že neoslovila (na rozdíl od Trumpova pragmatického přístupu) ale přímo vystrašila (prosazování migrace, LGBT atd). Vyvozuji to ze vstřícnosti arabského přístupu k politice prezidenta Trumpa a z rozpačité politiky vůči demokratům Bidena a Harrisové.