Světem otřásla zpráva o tom, že měl být otráven vůdce ruské opozice Alexej Navalnyj. Ruští lékaři hovoří o „nízkém cukru“. Komentátoři dávají jeho kritický zdravotní stav do souvislosti s děním v Bělorusku. Jaký názor máte vy?

Děkuji vám, paní redaktorko za otázky a možnost sdílet s vámi i se čtenáři odpovědi nezávislé osoby s náznakem širšího kontextu. Pandemie strachu z mutujícího koronaviru, chaos a rychlost změn v dění nejenom v Ruské federaci a v Bělorusku, ale i například v samotné Evropské unii a v Evropské komisi, doprovázejí konání vlád a ubírají čtenářům zdroje, které je nutno aktivizovat, chce-li se čtenář vydat na cestu k jejich pochopení.

Za prvé, přeji Alexeji Navalnému a jeho rodině, aby se brzo jeho zdravotní stav stabilizoval a vyléčil se, aby mohl působit, jak vy to nazýváte, jako vůdce ruské opozice. Kreml potřebuje živého Navalného, ne mrtvého. Z vašeho označení Navalného jako vůdce ruské opozice v kontextu diskusí v sociálních sítích a veřejnoprávních médií Západu o příčině hospitalizace, diagnóze, stavu zdraví a dalšího léčení Navalného v Německu vyplývá, že máme co dělat s lékařskou, politickou, případně i vojenskou problematikou, s motivy a s dvojitou otázkou:

1) Cui bono? Tato latinská fráze znamená v čí prospěch? Používá se v kriminalistice, trestním právu, při soudních procesech, detektivkách apod.

2) Cui prodest? Touto frází se tazatel ptá na motiv trestného nebo jiného činu vycházeje ze zkušenosti, že úmyslné trestné činy jsou motivovány vlastním obohacením pachatele, získáním větší moci, vlivu, konkurenčních výhod apod. Používáním této fráze se proslavil římský konzul Lucius Cassius Longinus Ravilla (kolem 125 př. n. l.). V roce 52 př. n. l. ji zpopularizoval Marcus Tullius Cicero ve své obhajobě Tita Annia Milona Papiana. Zmiňuji se o této frázi, protože se používá v politice jako naznačení, že za politickým činem je kromě oficiálního důvodu i důvod jiný. Protože se v politice pro nic za nic neděje nic, jakákoli individuální příhoda s Navalným v opozici se musí hodnotit v souvislosti i s děním v Bělorusku, EU a USA.

To i proto, že diskuse zarazil virus nedůvěry k ruským lékařům, virus patologického podezřívání Kremlu západními médii, manželkou Julií a bratrem Navalného, a virus důvěry k berlínské klinice Charité a k Evropskému soudu pro lidská práva. Hudební doprovod v boji různých virů představuje hysterie asistentů Navalného, ředitele nadace Ivana Ždanova, a v neposlední řadě nabídka filmového producenta jménem Jaka Bizil a organizace Cinema for Peace. Jenom naivní nebo hloupý člověk nevidí a neslyší cvrkot peněz, propagandy a info-spoofing.

Takový mix virů s mezinárodní podporou nutí člověka se selským rozumem zamyslet se nad smyslem a aplikací sakrální oběti. Ta se z různých důvodů doposud neobjevila v Bělorusku. Ale s pravděpodobností hraničící s jistotou se určitě ještě objeví. Jestliže Keltové věšeli na stromech oběti Esusovi, bohu větru, aby si je tak mohl náležitě pohoupat, staří Germáni a Vikingové oběšením vzdávali úctu bohu Ódinovi, který se podle legendy sám oběsil na světovém stromě Yggdrasilu, aby tak dosáhl osvícení – tak v případě Navalného a Běloruska se nabízí posuzovat jiný, možná dokonce nový druh sakrální oběti.

O obětech a času obětování dnes rozhodují loutkovodiči. Že Navalnyj je jednou z mnoha loutek, podobně jako je bloggerka, žena v domácnosti a manželka exkandidáta na prezidenta Běloruska, nebo dokonce sám ministr zahraničí Běloruska, by nemělo být u nikoho pochyb. Loutka je nevinná, protože je loutka. Nitě nebo dráty, které vedou loutku na scéně, se vždy ztrácejí ve tmě nahoře. Loutky, děti a koncentrovaný divák si myslí, že loutka mluví. Dnes si to myslí i média, statisté a upřímní podporovatelé tzv. opozice. Proto jsou loutky nebezpečné.

Co se týče požadavku na převoz a léčení Navalného do berlínské kliniky Charité, je nutné povolat paměť na pomoc k vysvětlení některých politických souvislostí. Například. Ukrajinský exprezident Viktor Juščenko, prý otrávený dioxinem, se tam léčil. Po 15 letech a mnoha změnách ve vládě Ukrajiny musela každá ukrajinská prokuratura přiznat, že neexistuje žádný důkaz. Zato ale stačilo falešné nařknutí (fake news) k odstartování oranžové revoluce a rusofobie na základě amorálnosti vládní moci. Dodnes soutěží výborně placení propagátoři rusofobie v obviňování Kremlu v amorálnosti.

Po Juščenkovi byla v klinice Charité také nemocná premiérka Julie Timošenko. Opět nic. Dnes běhá jako za mlada a nikdo neví, jak došlo k zázraku. Nabízí se proto jednoduchá otázka: Proč nevyužít reputace kliniky pro Navalného? Prezident Putin přece mluvil krátce před příhodou v Omsku s kancléřkou Merkelovou o Bělorusku, a prezident Lukašenko s ní odmítl mluvit?

Osobně hodnotím dnešní (21. 8.) povolení k převozu Navalného do Berlína jako symptom povrchní slabosti Kremlu s možným nepoučením se z minulosti. Současně a v kontextu zjevného nedocenění ruských lékařů, desetiletími prověřené ruské toxikologie na světové úrovni a zkušenosti se nabízí symptom síly Kremlu ve formě akceptování sakrální oběti (v Německu), kterou potřebuje Západ a nezveřejnitelné rozhodnutí Kremlu týkající se představitelného vývoje v Bělorusku.

Rozhodnutí a vývoj nemohou přinést žádnou radost EU a elitám členských států v době gest, hospodářské deprese a politického chaosu v USA. I v případě Navalnyj, úterní rozhovor ministrů obrany USA a Ruské federace a plánovaná návštěva náměstka ministra Pompea, diplomata Stehpena Bieguna v Moskvě a Vilniusu platí, že pravda se nebojí ničeho, leda toho, že bude utajena.

Navalnyj byl několikrát zatčen, je známý jako odpůrce Kremlu. Kdo všechno by mohl mít zájem na tom, ho umlčet?

Zájem na umlčení Navalného mohou mít pouze jeho loutkovodiči. Obyčejný člověk se k Navalnému nedostane. Vnitřní zrada se vyloučit nedá. V Omsku se kolem Navalného pohyboval jeho asistent. Je jedno, jak se jmenuje a co dělal v týmu Navalného. Za loutkovodiče v dané situaci konají v páru kancléřka Merkel s nabídkou léčení v Německu a prezident Macron s nabídkou azylu ve Francii.

Ruští lékaři se snaží předejít obvinění ze spoluviny na případné smrti Navalného s prohlášením a zveřejněním výsledku elektroencefalografie, předáním odpovědnosti příbuzným Navalného a německým lékařům, specializovaných v resuscitaci.

Bohužel, to vše nebude v případě smrti stačit k vyloučení pomluv a kritiky Kremlu, jak dokazují zástupně případy Litviněnko, Skripal & Co a další.

Očekáváte v Rusku demonstrace? Do jaké míry se spojí protesty s ohledem na dění v Bělorusku s tím, co se stalo vůdci ruské opozice?

Žádné demonstrace v Rusku ani v Bělorusku ve spojení s příběhem Navalnyj neočekávám. Navalnyj má dnes pouze symbolickou cenu pro Kreml, a to jenom, když bude živý. Zemře-li a projeví-li se snaha o jeho sakralizaci s pomocí rusofobie a bůhví čeho ještě, velká většina ruské veřejnosti si oddychne. Kreml bude muset čekat, zda se objeví náhradník z rezervy. Protože všechny rezervy jsou již zmapované, neočekávám ani zde překvapení.