Koncem září jste v Parlamentu vznesl dotaz na vládu, co dělá proti tomu, aby nepřišla třetí vlna infekce. Prý se na vás dívali dost podivně. Co tedy dělá? Či lépe řečeno – připravuje se na ni dostatečně poučena těmi dvěma vlnami, aby ji zvládla lépe? Co si o tom myslíte?

Ano, dívali se na mne jako na někoho, kdo zbytečně straší. Podle mne jde vláda podivnou cestou (hlavně nikoho nenaštvat, půjčit si neskutečný balík peněz na kompenzace, ty svázat nesmyslnými požadavky na prokazování nároku, na místo aby se snažila o co možná nejplošnější podporu pracujících a živnostníků), opatření nejsou dostatečně razantní a psychologická kampaň vedená proti opatřením („antirouška“) již od září výrazně snižuje jejich účinnost. Při svém vystoupení jsem vycházel z historie tzv. španělské chřipky a z toho, že při vyprovokované nekázni obyvatel mi bylo jasné, že se infekce prudce rozšíří.

Je patrné, že se vláda ze zkušeností z první vlny nepoučila a naopak, snad ve strachu z nadcházejících voleb do krajů a do Senátu, neměla dost odvahy vyhlásit razantní omezení. V té době už totiž bylo nejenom z vlastních zkušeností, ale i signálů ze zahraničí dostatek na to, aby bylo každému jasné, s čím máme co do činění. Zatímco v případě španělské chřipky byla třetí vlna mírnější, já se obávám, že třetí vlna covidu bude hodně silná. Nezachytil jsem žádný signál, že by se vláda na tuto třetí vlnu připravovala.

„Vysvětlete mi prosím někdo, proč na jaře národ stál při sobě, šil roušky, zaťal zuby a utáhl si opasek, aby se infekce nerozšířila? Proč na podzim se tak úspěšně rozjela ta oblbující kampaň, že o nic nejde, že je to podvod, bez které by infekce nemohla dosáhnout těch 15 000 nakažených denně?“ ptáte se na facebooku. Máte na to i nějakou odpověď?

Nemám, mohu jenom spekulovat v porovnání dvou typů scénářů řešení epidemie. Ukázněné (jako vidíme například v asijských zemích s vysokou občanskou disciplínou) dodržování vládních nařízení a kombinace nařízení s psychologickou antikampaní, která je zpochybňuje a která tím výrazně sníží jejich účinek. Stejně jako v zimě, kdy došlo k vysokému dovozu infekce z Itálie, na podzim bylo jasné, že došlo k masivnímu dovozu při návratu turistů od moře, zejména z Chorvatska. Když porovnáme počty nakažených z února a z října, vidíme praktický dopad obou scénářů, zejména drtivý výsledek toho druhého.

Myslím, že zejména toto muselo být zajímavé pro americké vojenské zdravotníky, kteří nás údajně přijeli zachránit. Mimochodem, jejich úlohu v České republice ani jejich odjezd v tichosti oficiální místa dosud nevysvětlila. Přestože speciálně o jejich příjezdu musela několik hodin jednat Poslanecká sněmovna na úkor jiných, mnohem urgentnějších záležitostí.

Jak ukazují příklady ze světa – tak dle mého nejlépe covidovou situaci zvládají některé asijské země (mající s různými infekcemi už zkušenosti), a to opravdu tvrdou restrikcí a také disciplinovaností obyvatel. Je ale něco takového možné v západních společnostech, tedy i u nás, které jsou už unaveny dlouhým bojem s covidem a v případě třetí vlny by je čekal další lockdown, který zdá se je jediný alespoň částečně účinný?

Měl jsem možnost diskutovat tuto otázku s tchaiwanskými představiteli a také izraelské zkušenosti s tvrdým uzavřením všeho jsou velmi důležité. Tchaiwanci potvrdili, že se jedná zejména o důraz na kázeň, dodržování nařízení a drastické pokuty pro ty, kteří si dovolí je porušit. Berou to tak, že je to pokuta za to, že ohrozí ostatní. Osobně si také myslím, že svoboda nenosit roušku během epidemie je omezena mojí svobodou nenechat se nakazit od takových „rebelů“. Možná by stálo za úvahu v tomto případě i uplatnit již platné zákony o úmyslném šíření nakažlivé choroby.

Tvrdé omezení kontaktů mezi lidmi, omezení cestování, využití všech prostředků, které mohou šíření viru omezit, je asi jediný způsob, jak nástupu třetí vlny zabránit, i když si nejsem jist, zda to, co mohlo efektivně fungovat v srpnu či v září, bude schopno zastavit šíření infekce v prosinci. Když jde o zdraví anebo o život, tak by měla západní demokracie moudře ustoupit striktnímu řešení. Ne všichni to ale chápou.