Právě nám skončily prezidentské volby, jak celkově hodnotíte jejich průběh? Například bývalý premiér Petr Pithart řekl na televizi DVTV, že úspěch Miloše Zemana čekal, protože je stále velký rozdíl mezi životní úrovní lidí ve velkých centrech (především v Praze a Brně) a na venkově či v menších  městech, a že dokud se nesníží centralizace českého státu, která úzce souvisí s úrovní služeb a životními podmínkami v regionech, lidé budou stále nespokojení a ještě více v dalších letech podpoří populisty. Dá se s tímto názorem souhlasit?

Ano, souhlasím. Již drahně let, co jsem měl možnost působit v Poslanecké sněmovně, jsem upozorňoval na rozdílnou životní úroveň v Praze a v jejím okolí s jinými regiony. Vždy jsem apeloval na to, že nelze přijímat zákony, které odpovídají situaci v Praze, ale že je nutno analyzovat situaci v celé zemi. Vzpomínám si na neoprávněnou kritiku mého volebního hesla Konec levné práce ve Zlínském kraji. Přitom je nejen pravdivé, ale ukazuje, jak je na tom náš region. Podle mého názoru je třeba, aby solidaritu, která je praktikována v Evropské unii, začala praktikovat i česká vláda pro Českou republiku.

Velký tábor odpůrců Miloše Zemana si polepšil oproti roku 2013 téměř o tři procenta, ale stejně ho neodstavili. Co udělali jeho odpůrci – Jiří Drahoš i ostatní protikandidáti – podle vás špatně, že se jim ani tentokrát nepodařilo tohoto úspěšného politického matadora porazit, i když měli také podporu mnoha internetových médií?

Těch příčin je několik, a ty si musí analyzovat zejména Jiří Drahoš. Řada z nich vyplývala z politické nezkušenosti kandidáta, některé se udělaly zbytečně. Teď mám na mysli neochotu pana Drahoše jít do diskuse na NOVĚ a na TV Barrandov. A také nepříliš dobrá příprava na jeho diskusi na Primě. Jinak jsem osobně postrádal „pozitivní“ program Jiřího Drahoše pro občany naší země, protože s vymezováním se vůči současnému panu prezidentovi si nikdo nemůže vystačit. Když se řekne A, tak by se mělo říci i B.

Do jaké míry se na výsledku prezidentských voleb odrazily debaty na Primě a v České televizi? I řada příznivců Jiřího Drahoše mu vyčítala přílišnou a možná zbytečnou nervozitu a nedostatek klidné argumentace. Co vy na to, mohlo tomu tak být?

Nervozita byla patrná, ale například v ČT, zejména v první části, působil pan Drahoš velice dobře. Podle mých informací to byla právě nezvládnutá diskuse na Primě a třetí část vystoupení na ČT, která ubrala hlasy. Či způsobila, že někteří jeho voliči zůstali doma. Podle mého názoru si měl vzít příklad ze svého soupeře a více argumentovat konkrétními fakty.

Po odjezdu Miloše Zemana se strhla v jeho štábu rvačka. Novinář Karel Slezák, na němž byl poznat dobrý boxerský trénink a který patřil do spolku příznivců prezidenta, napadl zcela neočekávaně třemi nebezpečnými údery kameramana iDnes.cz. Bylo to fér jednání v souvislosti s celou kauzou a má se prezident obklopovat podobnými lidmi?

Já jsem již mnohokráte kritizoval lidi, kteří se pohybují v bezprostřední blízkosti pana prezidenta. Tady musím souhlasit s premiérem Andrejem Babišem, že prezidentovi nejbližší spolupracovníci panu prezidentu Zemanovi škodí. Ta rvačka však nemá s osobním výběrem pana prezidenta nic společného. Prostě to byl psychický a morální úlet jedince. Přesto bych očekával, že se pan prezident pracovníkům médií omluví. A rozhodně by organizátoři podobných akcí měli více dbát na slušnost a morálku lidí, zapojených do těchto akcí.

Je pravdou, že Miloš Zeman měl během své první pětiletky momenty, které se mu vůbec nepovedly. Exces kvůli hodnocení ruské skupiny Pussy Riot, neúspěšný soud ohledně domnělého článku F. Peroutky atd. Co už nesmí Miloš  Zeman dělat, aby se ve svém druhém volebním období neztrapnil před dějinami? A je důvod stydět se za Miloše Zemana s ohledem na průběh volební kampaně?

Pan prezident opakovaně vzkazoval, že žádnou předvolební kampaň nevede. Takže za průběh předvolební kampaně a šíření některých nepravd po sociálních sítích zřejmě mohou nejbližší spolupracovníci pana Zemana. Přesto být panem prezidentem, tak bych se za řadu věcí z jeho předvolební kampaně styděl. Co se týká nějakých rad, a to přesto, že Miloš Zeman si nikdy moc radit nedal, tak bych mu poradil, aby zvolnil své tempo s ohledem na své zdraví. Únava a nemoc se velmi negativně projevuje na činnosti každého člověka. Mimochodem bylo již vidět i při televizních vystoupeních, že pan prezident není ve stoprocentní kondici. Jinak vždy platilo a stále platí: Dvakrát měř a jednou řež. A to by mělo platit i v politice.

Milan Chovanec a Tomio Okamura stáli za Milošem Zemanem po vyhlášení výsledků vedle sebe. Co k tomu říci i vzhledem ke sjezdu ČSSD? Rýsuje se nám spíše menšinová Babišova vláda s podporou komunistů a SPD, anebo koalice ANO s ČSSD za podpory komunistů? Nebo zcela jiná varianta vládního kabinetu podle vašeho názoru?

Přiznám se, že jsem se docela bavil, když jsem pozoroval všechny ty osoby sedící či stojící za panem prezidentem. Ale je u každého na jeho zvážení, zda by se měl či neměl takového setkání účastnit. Já osobně vidím dvě varianty možného řešení současné politické situace. Tou první je menšinová vláda ANO 2011 s parlamentní podporou KSČM a ČSSD. Tou druhou je koaliční vláda ANO 2011 s ČSSD a s tichou parlamentní podporou komunistů. Přiznám se ovšem, že ani jednu z těchto variant osobně nepodporuji. Spíše se kloním k předčasným volbám, které jsou řešením současné patové situace v Poslanecké sněmovně.

Jak hodnotíte účast Milana Chovance ve vítězném štábu Miloše Zemana? Bývalý ministr vnitra také ohlásil předsednickou kandidaturu na vašem blížícím se sjezdu. Má šanci uspět, když Andrej Babiš prohlásil, že s ním v jedné vládě sedět nebude, a také, když hodně hlasů z regionů volá po zcela novém vedení?   

Již jsem se v minulé odpovědi zmínil, že je osobní i politickou odpovědností každého zúčastněného, aby svůj postoj vysvětlil. Já osobně bych se takovéto akce neúčastnil. V neděli jsme měli krajskou konferenci, na které Milan Chovanec získal podporu své kandidatury na předsedu ČSSD. Předně chci říci, že považuji mimořádný sjezd sociální demokracie za krizový, ze kterého by mělo vzejít krizové vedení strany do řádného sjezdu ČSSD. A proto jsem docela rád, že sociální demokracie má řadu vhodných kandidátů do tohoto „krizového managementu“. Já osobně se rozhodnu až na sjezdu po vystoupeních jednotlivých kandidátů. Protože od samotných kandidátů očekávám nejen jejich veřejnou sebereflexi, ale zejména představení svého programu, jak hodlá působit na širokou veřejnost a na příznivce sociální demokracie, aby se získala dnes ztracená důvěryhodnost. Podle mého názoru je třeba také volit takové kandidáty, kteří na tuto práci budou mít dostatek času.

Jak může vůbec sjezd ČSSD dopadnout? Ten má nyní zásadní význam, jak pro sestavení nové české vlády, tak i pro image naší republiky v zahraničí. Jaké má třeba šance Jan Hamáček, který kandiduje na předsedu sociální demokracie? A uspějí spíše nové tváře, které mají blíž k Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi, anebo lidé z bývalé vlády?

To je otázka. Ale já bych výsledek našeho sjezdu nepřeceňoval za předpokladu, že v příštím roce proběhne řádný sjezd ČSSD. Osobně preferuji nové tváře v čele strany, které by mohly přinést novou dynamiku a nové vnímání veřejnosti. Dnes se vyprofilovalo několik jmen lidí, včetně Jana Hamáčka, kteří mají šanci uspět. Rozhodovat ovšem budou sami delegáti a bude jejich spoluodpovědností, jak s ní naloží. Osobně bych byl nerad, aby strana po sjezdu byla opět vnitřně rozdělena, ať již podle jakéhokoliv klíče. Sjezd by měl konsolidovat členskou základnu a měl by zajistit, aby sociální demokracie hovořila navenek jedním jazykem. Zároveň by sjezd měl odstartovat vnitrostranickou diskusi o programových prioritách strany, o organizačních i koncepčních změnách uvnitř sociální demokracie a o změnách stanov ČSSD. A pokud by se mělo rozhodovat o podpoře či vstupu sociální demokracie do vlády, pak by měli rozhodnout všichni členové ČSSD ve vnitrostranickém referendu.