Jaký je váš vztah k Rusku?

Tady neustále existuje hrůza z Ruska, což si nemyslím, že je správné. Jsem studentkou ruské historie. Na Georgetown University School of Foreign Service jsme měli úžasné kurzy této historie. Padl zlý režim, ale nepadlo Rusko. V tom je veliký rozdíl. Do budoucnosti se musíme dívat pozitivně. Důležitý na světě je život bez války a vzájemný respekt. Bez toho to nejde. V byznysu zrovna jako v lidských vztazích máme mnoho situací, které aby dobře dopadly, jsou nasměrovány na win – win. To samé platí v mezinárodních vztazích, v jednáních na nejvyšší úrovni, v geopolitice. Musí tam být pocit obou stran, že žádná neprohrála. Musí tam být respekt a vyváženost. To lze udělat jen dialogem a vlastní sebereflexí.

Ostatně vaše odpověď na DVTV Daniele Drtinové ve smyslu, že situaci na Ukrajině vyhrotil spíš Západ, vzbudila celkem poprask. Nevyčítala jste si to poté?

Nevyčítala. Jsem stále přesvědčena, že kdyby zde již dávno byl seriózní dialog, bylo by to jiné. Nejsem již napojena na žádné vládní zdroje a orientuji se jen podle toho, co si přečtu. Celý život jsem žila obklopena vysokými diplomatickými jednáními a tak jsem se z mých zkušeností mnoho naučila. Věřím, že kdyby zde existoval již od počátku kvalitní dialog s prezidentem Vladimirem Putinem a Rusku by byl projevován určitý respekt jako nukleární velmoci, tak by možná padesát tisíc lidí ještě žilo a milion uprchlíků neztratilo domovy. Neříkám, že je vina na jedné či druhé straně. Nic není černobílé. Podle mě je vina na obou stranách. Nicméně je to vina, která zahrnuje mnoho mrtvých lidí a ještě více uprchlíků. Jsem sama uprchlík. Navíc jsem uprchlík ze střední vrstvy, takže můj táta měl známé v Americe a měli jsme se o co opřít, i přesto to bylo náročné. Proto si dokáži představit ty statisíce běženců, kteří opustí své domovy kvůli válce a je mi jich líto. Soucítím s nimi. A to se všechno děje ve jménu lidských práv? Kde to jsme? Interpretujeme dobře pojem lidská práva, když dovolíme, aby se tohle stalo? Nevím. Jsem v tom v rozporu sama se sebou, ale snažím se ten problém vidět z obou stran. Podle mě je velmi důležité diplomatické řešení, které uspokojí obě strany. Chci, abychom žili i nadále v míru. Možná, jak řekl Alexandr Solženicyn na Harvardské univerzitě v roce 1978, bychom se měli méně soustředit na lidská práva a více na lidskou povinnost a zodpovědnost.