Bohužel je to opravdu tak – více dbáme o podmínky vězňů než o podmínky pacientů v nemocnicích, maminky po porodu nevyjímaje, a rovněž tak domovy důchodců nemají na rozhazování, aby svým klientům přilepšily. A nehovořím jen o jídle. Zato ve věznicích se pod pláštíkem pseudohumanismu staráme o to, aby nedej bože vězni nestrádali – v jídle, ve vyžití, poskytují se jim dluhové poradenství, vzdělání, možnost relaxu… A to vše z našich peněz. Důvod – mají se převychovat. Dvě poznámky – opravdu si někdo myslí, že recidivisté je možné převychovat? Investovat do vězňů si může dovolit společnost, která má vše důležitější zaplaceno. Každému bych dala jednu šanci na nápravu – jsi-li ve vězení podruhé, máš smůlu. Nečekej komfort, anebo si ho zaplať.

„A nedosti na tom. Maminky, které pracují a pracuje i jejich manžel, zkrátka ti kteří dnes a denně chodí do práce nebo mají živnosti, aby měli na hypotéku, jídlo, všechny své potřeby, nemají právo na porodné ani přídavky. Protože je třeba, aby bylo na porodné a přídavky pro ty, jež se množí jako králíci, aniž by kdy na práci vůbec pomysleli, neřkuli do nějaké zašli,“ píšete dále. Je i tohle podle vás příčinou toho, že lidé aktivní a pracující mají těch dětí pomálu? A co je třeba v tomto směru pozměnit?

Vědomě podporujeme neodpovědné lidi, aby rodili další neodpovědné lidi, a ty odpovědné dostáváme do situace, že nemohou mít tolik dětí, kolik by chtěli. Maminka, která vydělávala, nedostane porodné, nedostane přídavky. A mělo by to být přesně naopak – ti, kteří pracují, dávají tedy do rozpočtu státu peníze, by z nich měli dostávat v době, kdy to potřebují – tedy když mají děti. Porodné, přídavky, mateřskou a rodičovský příspěvek by měli mít naopak vyšší, protože pracovali. Mnohem méně by měli od státu dostávat ti, kteří bezdůvodně nepracovali. Protože dnes je to tak, že děti jsou pro tyto rodiny zdrojem příjmů od státu, a tak je prostě ve velkém rodí – na účet nás všech. Takže normální rodina s jazykem na vestě pracuje, aby všechny své potřeby utáhla, maminky budou spěchat do práce a odkládat děti v jeslích, a to i proto, aby jejich daně živily ty matky, které mohou spát do oběda a jejichž děti se od malička učí, že stačí jen natáhnout ruku směrem ke státu a on bude sypat tisíce. Není tedy opravdu absurdní, že až neuvěřitelnou podporu dostávají ti, kteří si ji zaslouží nejméně, a rodiny, jež pracují a které by od mládí vštěpovaly svým dětem, že pracovat je normální, nutíme, aby počet svých dětí omezovaly, protože od státu nemohou v této době čekat pomoc? Jakou že to vlastně chceme populaci?

Jana Zwyrtek Hamplová

Nechcete žít v zemi, která „spekuluje o desetikorunách pro své důchodce a na podporu cizích hord posílá stamiliony jen proto, že řve Evropa“, jak uvádíte a pokračujete: „Přijde mi to tak, jako bychom doma měli prázdnou ledničku, a přesto sousedovi, který mlátí vedle do plotu, nesli jako slouhové vepřo knedlo zelo.“ Migrační krize je však realitou, co navrhujete za její řešení? Myslíte, že se to obejde bez peněz?

Migrační krize je realitou, kterou někdo zavinil, tak ať si to ten někdo zaplatí. Třeba ten, kdo rozpoutal arabské jaro. Nebo Merkelová, která je sem zvala, aniž se kolegů z EU vůbec ptala. Nebo evropské struktury, které jsou akčně zcela impotentní, aby cokoli vyřešily. Česká republika nenese milimetr viny na migrační krizi. Nikdo neplatí v právním státě za chyby druhých z rozhodnutí třetích. Česká republika by v zájmu bezpečnosti mohla přispět na jediné – na odsun těch lidí tam, odkud přišli.