Od pátku se předsednické role v Radě Evropské unie ujala Česká republika. Jako stát, který určuje, o čem se bude v Evropě mluvit, může některé návrhy pozdržet a jiné třeba urychlit k projednání. Jako priority si vybrala těchto pět oblastí: uprchlická krize a poválečná obnova Ukrajiny; energetická bezpečnost; posilování obranných kapacit; bezpečnost kyberprostoru; odolnost evropské ekonomiky. Sáhla po nejpalčivějších úkolech k řešení, z celoevropského či z českého pohledu?
Řekla bych, že nás by především mělo zajímat, co budeme dělat, až s naší skoro stoprocentní závislostí na ruském plynu zůstaneme bez dodávek a až kapacita zásobníků dojde. V tu chvíli budeme absolutně závislí na tom, zda se nad námi západní část Evropy slituje a uskromní se a poskytne nám část svého plynu. Jasně, že to je hlavně „naše“, nikoliv „evropské“ téma, ale kdy jindy bychom ho měli otevřít než teď?
Naproti tomu třeba poválečná obnova Ukrajiny je jistě téma velké, nicméně je na Ukrajině, jak bude chtít svou obnovu provést, to není něco, do čeho bychom měli mluvit my.
Piráty navrhovaná sektorová daň na společnosti vyrábějící elektřinu by státu měla přinést 10 až 20 miliard korun ročně. Tento záměr začíná být blízký i koaliční KDU-ČSL. Její předseda a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka proto žádá, aby ministerstvo financí předložilo analýzu, kterým odvětvím se aktuálně daří a která odvětví při válečném konfliktu vydělávají například více než v minulosti. Na základě dat lze podle něj uvažovat o sektorové dani. Co té jeho myšlence analyzovat, kdo vydělává přespříliš, říkáte? A dá se zavedení speciální daně obhájit tím, že dle Jurečky lze konsolidaci veřejných rozpočtů dosáhnout jen pomocí dodatečných příjmů, nebo tím, že by se tyto peníze použily pro valorizaci rodičovské, nebo zvýšení životního minima, jak plánují Piráti?
Zavedení dodatečné daně, takzvané windfall tax, nelze ospravedlnit vůbec nijak.
Mně se vždy hrozně líbí, že když stát zlikviduje nějaké odvětví, jako třeba hospodské při zavření restaurací při pandemii, tak se řekne: Hm, to je nám líto, když nejste tak silní, abyste to přežili, asi jste špatní podnikatelé a nemáte tu co dělat. A když někdo začne být silný a taky rozhodnutím státu – byť ne třeba našeho, ale co je válka jiného, než rozhodnutí států? – a taky z „vnějších důvodů“, tak je to najednou zločinec a musí se extra zdanit. Tohle je příšerná mentalita typu nechť sousedovi chcípne koza.
A vůbec nerozumím tomu, jak lidé mohou být tak neprozíraví, až hloupí, že jsou schopni takové zasednutí si na nějaký sektor podporovat, a neuvědomují si, že příště mohou být na řadě zase oni a stát si může zasednout zase na ně na základě nějakých jiných parametrů.
Myšlence na zavedení sektorové daně začínají být nakloněni nejen politici, ale i někteří ekonomové. Bývalý viceguvernér ČNB a nově šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl vysvětluje, že by se nejednalo o zdanění celého zisku, ale jen jeho části, dočasně navýšené mimořádnými okolnostmi. „To by samozřejmě bylo jen na nějakou chvíli, protože i ten mimořádný zisk by tyto firmy měly jen nějakou chvíli. Ono windfall tax by bylo jen zdaněním toho, co jim spadlo z nebe,“ zdůvodnil. Nezní zajímavě a logicky, zdanit jen na chvíli a ještě jen to, co firmám spadlo z nebe?
Jak už jsem říkala – pandemie taky spadla z nebe, a kdo to vykompenzoval lidem, kteří kvůli tomu zásahu shůry trpěli? Vnímáte tu symetrii, to dvojí měřítko? To je prostě nemorální.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník