Pane poslanče, vy jste zásadně podpořil návrh ústavního zákona o zakotvení označení manželství jako svazku muže a ženy do našeho ústavního pořádku. Vysvětlil jste na sociální síti, že pro vás jde primárně o reakci na snahu zavést do našeho zákonodárství tzv. manželství pro všechny. Bylo nutné předkládat ústavní změnu? Myslíte si, že bylo nedostačující zamítavé stanovisko k manželství pro všechny?

Na začátku volebního období jsem si myslel, že není nutné takový návrh podávat. Ale změnili jsme s některými kolegy názor právě jako reakci na snahu zavést tzv. manželství pro všechny. Už jenom proto, aby ve veřejném prostoru neustále nerezonovaly jenom tzv. progresívní názory, ale aby se lidé mohli ztotožnit i s názory opačnými.

Piráti, kteří přišli s návrhem manželství pro všechny, argumentují hlavně rovnými právy. Registrovaná partnerství totiž neumožňují stejná práva, jako mají lidé v manželském svazku. Diskutující na sociálních sítích vám vyčítají, že dělíte zbytečně lidi na různé kategorie na základě sexuální orientace. Co vy na to? 

Vyjadřuji se pouze k této argumentaci, a ta je chybná. Je to typický neomarximus, přiznat všem stejná práva, všechno unifikovat, sjednotit, potlačit rozdíly. Pak dospějete k pro mne absurdním postojům, že všichni mají právo používat pojem, který je určený historicky jenom pro institucionální vztah mezi mužem a ženou.

Zdůrazňujete, že rodina je nenahraditelná. Zajišťuje funkci „reprodukční, socializační i sociálně ekonomickou“. Jenže polovina tradičních manželství se rozpadá. Opakuje se tak stále otázka, proč nepodpořit jiné formy soužití? Možná kacířský dotaz, ale co když o „posvátný právní svazek“ ve formě muž, žena a děti už vlastně ani lidé nestojí?   

Odpovím protiotázkou. Proč konečně nepodpořit právě tradiční manželství za situace, kdy demografický vývoj naší společnosti je naprosto katastrofální? A pokud někdo chce mít v životě děti, musí si přiznat, že je sám nemůže vychovat tak kvalitně, jako v případě, že je vychovává s milujícím partnerem a přirozeným rodičem těch dětí. Vaše otázka by pak měla znít, jestli se nová generace vůbec chce obětovat kvůli vlastním dětem, protože pravé rodičovství skutečně je obětí, kdy zkrátka a dobře kvůli vlastním dětem nestihnete v životě spoustu dalších věcí.

Z mnoha průzkumů a statistik vyplývá, že veřejné mínění je v otázce práv LGBT komunity dost tolerantní. Samozřejmě, diskusí se otevírá i téma adopce dětí stejnopohlavními páry. Přesto, nemáte obavy, že jste konzervativnější, než zbytek společnosti?

Zcela upřímně, to je mi srdečně jedno. Otázka je, kdo takové průzkumy veřejného mínění zadává, a kdo je platí. A i kdyby tomu tak skutečně bylo, je správnější zastávat postoj menšinový, ale pravdivý, anebo postoj většinový, byť nepravdivý? Já jsem přesvědčen, že mám pravdu, tudíž obavy vámi sdílené nemám.

Manželství se naší společnosti, založené na židovsko-křesťanských kořenech, osvědčilo minimálně v posledních třech tisíciletích. Přece není možné, aby vše tak rychle změnil vývoj posledních dejme tomu třiceti let.  

Ve své argumentaci odkazujete na fakt, že i starověkým římským právem bylo manželství definováno jako svazek muže a ženy. A právě toto vám má řada oponentů opět za zlé ve smyslu, že zaostáváme. Dvě třetiny zemí EU už jsou s úpravou práv LGBTQ+ komunity dál než Česká republika. Prý jsme zase na chvostu sedmadvacítky a s legislativou v dané oblasti na tom podobně jako Litva nebo Rusko? Co s tím? Mimochodem už zaznívá, že podmínky nám stejně za chvíli určí Brusel… Rozdíly v rodinné politice napříč sedmadvacítkou totiž komplikují občanům EU právo na volný pohyb.

Zatím Brusel přímo do rodinné politiky států nemluví, byť si samozřejmě nemá smysl nalhávat, že západní část Evropy určité takové tendence jeví. Ale v programovém prohlášení této vlády je skutečnost, že narovnáme práva registrovaných partnerů tak, že budou stejná jako práva manželů. Tedy vyjma toho, aby se tyto svazky nazývaly manželstvím a vyjma toho, aby tyto svazky měly právo osvojovat děti. Ministerstvo spravedlnosti by mělo s touto novelou zákona o registrovaném partnerství pohnout, já s ní vůbec problém nemám.