Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek prohlásil, že ještě před pěti lety by nejasnosti v příjmech a výdajích politika znamenaly okamžitou politickou smrt. Naráží tak na rozpory ve finančních prostředcích ministra financí Andreje Babiše, zejména o účelové krácení daní při nákupu dluhopisů Agrofertu nebo při půjčování peněz Agrofertu jeho vlastníkem za nevýhodný úrok, což i podle bývalého kriminalisty, advokáta a senátora Václava Lásky budí podezření z trestného činu. Jak si vysvětlujete, že politik, na kterého padá takové podezření, je stále jedním z nejmocnějších politiků v Česku a dělá si ambice stát se příštím premiérem?

Doba se skutečně zásadně změnila. Žádnému členovi vlády by ještě v nedávné minulosti neprošlo to, co projde současnému ministru financí. Ať už byla u vlády levice, nebo pravice, ministři odstupovali z vlády při sebemenším podezření, že oni sami nebo jejich blízcí spolupracovníci spáchali čin v rozporu se zákonem či jen určitými etickými standardy. U politiků platila presumpce viny. Média byla mnohem kritičtější a nesmlouvavější než dnes, což je způsobeno změnami v jejich vlastnické struktuře. A přesto má Andrej Babiš pocit, že na něj všichni útočí a chtějí ho vypudit z politiky.

Kdyby měl v nedávné minulosti ministr financí nebo jiný člen vlády tolik másla na hlavě a podivných kauz, do kterých se jen zamotává, už dávno by ve vládě skončil. Koaliční partneři a média by ho k tomu donutila. Aféra s dluhopisy je mimořádně ostudná. Minimálně vychází najevo, že ministr financí, který odírá živnostníky o každou korunu pod hrozbou likvidačních sankcí, hledá všechny skuliny v zákonech, jak se vyhnout daňové povinnosti. A to v řádu desítek milionů korun.

Takový člověk nemá žádný kredit požadovat po ostatních, aby řádně platili daně. Zvláště ty, kteří nemají prostředky na týmy daňových poradců, kteří oligarchovi pomáhají optimalizovat, čili neplatit daně tam, kde to je hodně na hraně, a možná i za hranou. Ještě není jisté, zda přitom nebyl spáchán trestný čin, protože firmy mohly nezdaněné korunové dluhopisy prodávat fyzickým osobám jen za určitých podmínek. Mimochodem, v nedávné minulosti by nikdo nepřežil ani aféru s Čapím hnízdem vyšetřovaným kvůli dotačnímu podvodu, což jde do značné míry na vrub i koaličním partnerům, kteří ji společně s hnutím ANO zametli pod koberec.

Odborníci upozorňují na to, že v letošních sněmovních volbách nepůjde jen o souboj pravolevých idejí jako v minulých letech, ale že budeme rozhodovat o tom, jestli se tady vůbec podaří udržet standardní plnohodnotnou parlamentní demokracii nebo zda povládnou oligarchové. Souhlasíte s tím?

Zkušenost s působením Andreje Babiše v politice je děsivá a varující. Vždy patřil mezi největší a nejúspěšnější lobbisty v podnikatelské sféře s výbornými kontakty zejména na politiky sociální demokracie v éře Miloše Zemana a Stanislava Grosse. Traduje se, že právě za jejich vlád expandoval jeho majetek mimo jiné i díky obchodům se státem. Díky svým osobním vazbám na vládní garnituru se řadil mezi nejúspěšnější manažery, kteří působili v éře sociálnědemokratických vlád. Proto je jeho kritika „Palerma“ velmi pokrytecká. Podařilo se mu vybudovat mohutný moloch koncentrující bezprecedentní politický, ekonomický a mediální vliv s významným přesahem do bezpečnostních složek a špiček státního zastupitelství. To je velmi nebezpečný mix do budoucna pro případ, že by ještě posílil svoji moc.

Zároveň je nutné, aby se obnovil pravolevý ideový střet, kdy proti sobě stojí stoupenci silného paternalistického státu, šlapajícího lidem na paty, pronikajícího do jejich soukromí a snažícího se řídit jejich životy na každém kroku. Proti nim stojí ti, kterým tento model přijde příliš byrokratický, nákladný a neúměrně omezující osobní a podnikatelské svobody, a chtějí ho změnit. Bezprogramovému protestnímu hnutí ANO s jednoduchými slogany se podařilo toto dělení do značné míry rozmělnit, a to je špatně.

Uvědomují si riziko všechny politické strany? Šéf TOP 09 vyzval pravicové a středové strany, aby se spojily na obranu demokracie, ale neuspěl. Předseda ODS Petr Fiala prohlásil, že nemá smysl spojovat se proti někomu jen proto, že je velký a že se ho bojíme. Je to skutečně jediný důvod, proč by se demokratické strany měly spojit proti hnutí ANO?

Většina představitelů demokratické opozice si toto nebezpečí jistě uvědomuje. Pravice však v tuto chvíli nedisponuje dostatečnou silou a dále se tříští zrodem nových subjektů typu Realisté, kteří usilují o stejné voliče jako zavedené pravicové strany a Svobodní. Místo společného postupu tak hrozí další dezintegrace pravice, což je bohužel vodou na mlýn právě hnutí ANO. Širší spojení proti antisystémovému hnutí by mohlo být v dané výjimečné situaci řešením, přičemž existují různé varianty, nejen široká koalice.

Jinak hrozí, že oligarchický Otesánek pozře vše, a to by už bylo s demokracií v naší zemi, kde už takhle raketově rostou byrokracie a státní dohled, skutečně nahnuté. Důležité bude, jak se zachovají sociální demokracie a nově vzniklý subjekt KDU-ČSL a STAN. Zatím vše nasvědčuje tomu, že by po příštích volbách měla pokračovat současná koaliční sestava, možná v prohozeném gardu premiéra. To rozhodně nevěstí nic dobrého.

Nebrání integraci pravicových a středových stran jako vždy v minulosti ambice politiků být tím prvním, nejvyšším představitelem sjednocené pravice? Miroslav Kalousek prohlásil, že pokud by KDU-ČSL, která se často netají animozitou vůči svému bývalému předsedovi, měla problém s jeho osobou, nemusí se středopravého bloku účastnit.

Bylo by opravdu na pováženou, kdyby pokračovala bratrovražedná poziční válka mezi pravicovými a pravostředovými stranami, která přispěla k oslabení demokratické pravice jako celku a otrávila mnoho podobně naladěných voličů. Mnoho z nich dnes neví, koho bude volit. Pokračování v této sebevražedné hře často jen osobních animozit by rozhodně ničemu pozitivnímu neprospělo. Je jasné, kdo by z této situace nejvíce profitoval a která média budou tyto případné konflikty jenom přiživovat. Přitom zejména řada malých podnikatelů a živnostníků právě prochází vystřízlivěním z „omámení“ Babišem, který jim jen naložil nové administrativní povinnosti a zvýšené náklady. U současných vládních stran se zastání nedočkají, a proto by byla velká škoda, kdyby tentokrát nepřišli k volbám.

Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek jasně prohlásil, že jeho strana v žádném případě po sněmovních volbách nepůjde do vlády s Andrejem Babišem. Ale takové rozhodné a jednoznačné vyjádření jsme od představitelů ODS neslyšeli. Myslíte si, že kdyby hnutí ANO vyhrálo sněmovní volby, byla by ochotna jít do společné vládní koalice, třeba s odůvodněním, že tak chce zabránit rozhazování levice? A co by takové rozhodnutí znamenalo pro samotnou ODS?

Já osobně si neumím představit, že by pravicové strany vstoupily do koalice s oligarchickým hnutím, jehož negativní stránky a nešvary by posílením jeho pozice ve vládě ještě více vynikly. A nevím o nikom z vedení ODS a TOP 09, že by o tomto povolebním spojení vážně uvažoval. Pokud někdo tyto spekulace šíří, nemá s těmito stranami a jejich směřováním nic společného.

Strana KDU-ČSL a hnutí STAN se rozhodly vytvořit dvoukoalici, která bude schopna konkurovat sociálním demokratům a ANO, dokonce volby vyhrát. Co si myslíte o takové ambici a šancích na úspěch?

Je to především obrovský risk, protože dvoučlenná koalice musí dosáhnout volební hranice deset procent hlasů, zatímco samostatně kandidující strany pět procent. Příliš tomuto hazardu, který je někým vydáván za odvahu, nerozumím. Většina průzkumů v současné době nepřisuzuje v součtu oběma stranám deset procent, a nikde není psáno, že tyto součty platí. Výsledek může být ještě horší a spíše se může blížit jednocifernému zisku samostatné KDU-ČSL. Jejich mandáty by mohly chybět v případné antibabišovské sestavě, i když zejména lidovci dávají spíše najevo, že by s hnutím ANO nejraději pokračovali i nadále.

Co byste raději viděl, kdyby skutečně ve volbách zvítězilo hnutí ANO? Vládní koalici ANO a pravicových stran, které by ukončilo rozhazování peněz na různé nápady socialistů, nebo protibabišovskou koalici demokratických politických stran, které by se byly schopny shodnout jen na zachování demokracie a snad i na nezpochybňování našeho členství v Evropské unii a NATO? Jednoduše řečeno, považujete za horší vládu pravice s oligarchou, nebo s levicí?

Už jsem výše popsal, že si vládu pravicových stran s hnutím ANO neumím představit. Andrej Babiš se vymezuje vůči tradičním politikům a obviňuje všechny z nejhorších zločinů. Sám přitom jejich vazeb dříve využíval k vlastnímu obohacení. Neumím si například představit, že by TOP 09 a ODS vstoupily do vlády, která by ponechala v běhu EET a další byrokratické zhůvěřilosti založené především ministrem financí. To by naprosto popřely samy sebe.

Už se objevuje srovnání, co je nebezpečnější pro budoucnost České republiky, zda je to oligarcha, který využívá zákonodárnou a výkonnou moc ve prospěch svých velkopodnikatelských zájmů, nebo komunisté se svou nebezpečnou ideologií? A nehrozí riziko, že se mohou v budoucnu účelově spojit?

Spojení těchto dvou sil reálně hrozí, zvláště pokud budou mít ve sněmovně v součtu více než polovinu mandátů. Předsedové ANO a KSČM k sobě mají blízko už svojí minulostí. Oba byli v komunistické straně a oba se podivně zapletli se Státní bezpečností. Rozhodně mají k sobě blízko i uvažováním silného dohlížecího státu a praktikováním „Velkého bratra“. A je zajímavé, že se Andrej Babiš vůči komunistům nijak nevymezuje. Na rozdíl od opoziční pravice a ČSSD. Jejich případné spojení, nejpravděpodobněji formou tolerance menšinové vlády hnutí ANO, by proto nemělo být žádným překvapením.

Jaká je podle vás role současného prezidenta a médií, nejen těch, které Andrej Babiš vlastní, na cestě Andreje Babiše k moci?

O tom, že má prezident Miloš Zeman k Andreji Babišovi hodně blízko, nelze pochybovat. Spíše je však pragmaticky pojí mocenský pud a snaha vymezit se vůči Sobotkově ČSSD než programové ideje a zásady. To je velmi varující, ale je otázkou, zda toto propojení vydrží. Oba politici se například neshodli v závažném vládním střetu o policejní reorganizaci, který Andrej Babiš prohrál a kde marně očekával prezidentovu podporu.

Média dnes ve svém celku zdaleka nejsou tak kritická jako ještě v nedávné minulosti. Nejkritičtější jsou některá nově vzniklá, zejména internetová média, a jen několik titulů působících i v předbabišovské éře, například Reflex a Euro. V poslední době se ukazuje, že i část zpravodajství České televize, i když s minulostí se to stále nedá srovnávat. Nakonec proto si Andrej Babiš koupil Mladou frontu DNES a Lidové noviny, aby o něm konečně „psaly pravdu“. A s řadou dalších uzavřel pakty o neútočení, nejspíše obchodní povahy. Někde zřejmě pracuje i autocenzura, o jejíchž důvodech lze jen spekulovat. U Respektu překvapuje snad nejvíce. Před deseti až patnácti lety tento týdeník zveřejnil řadu velmi kvalitních investigativních článků, mapujících podezřelé podnikání Andreje Babiše, ať už kauzy Lovochemie, Unipetrol a další. Majitel Agrofertu se s Respektem mnohokrát soudil a drtivou většinu soudů prohrál. A dnes šéfredaktor Erik Tabery vyzývá TOP 09 a ODS k otevřené kolaboraci s oligarchou, podezřelým z několika trestných činů. Tomu se prostě nechce uvěřit.