Byl jste několikrát oceněn za Váš nekompromisní postoj ke korupci. Cítíte se být hrdinou?

Hrdina dělá něco, co překračuje rámec běžného chování. Já jsem dělal a dělám jenom to, co by měl dělat každý. Když sousedce kradou auto, zavolám policii, když se v práci krade, zavolám policii...

Není mezi tím žádný rozdíl?

Pro mě ne, rozdíl spočívá v tom, že v druhém případě tu policii drtivá většina lidí nezavolá.

Proč?

Protože se buď bojí, nebo jsou pohodlní a nechtějí se namáčet do něčeho, po čem jim nic není a nebo - a to je bohužel nejčastější - jsou v systému nějak zaangažovaní. Ve státní správě se krade od papíru na záchod až po tendry za desítky miliard, takže ta „namočenost“ nemusí být v nějakém ohromujícím měřítku. Vždycky si vzpomenu na tu scénu ze Švejka, když se bába ozývá proti tomu, že ji strážník neplatí a on jí říká: „Mlčejí, bábo, nebo jich dám zavřít, my víme, že váš syn je pytlák a chodí na dříví do panskýho!“ Nic se od Jaroslava Haška nezměnilo.

Rozhodl jste se vstoupit na politickou scénu, co byste chtěl přinést?

Nemůžu slibovat a slibovat nebudu, že narovnám zdeformované poměry ve veřejné správě. Budu dělat to, co jsem dělal doposud, jsem právník, který ví, jaké normy je potřeba přijmout k tomu, abychom se někam v žebříčku korupce posunuli, jaké praktické kroky jsou potřeba učinit, aby se vlivy zločineckých mafií eliminovaly. Základem je to, aby se o boji proti korupci přestalo jenom líbivě žvanit a ty plány se nestrčily k ledu v minutě zavření volebních místností.

Patří mezi tato opatření další trestní oznámení?

Patří, samozřejmě, nestačí něco oznamovat, musíme všechno taky prokazovat. Nicméně spíše než nějaké odsouzení k podmíněnému trestu bych se více zasazoval o to, aby konkrétní lidé zaplatili to, co způsobili. Je to mnohem snazší, než se tvrdí. Chce to jenom chtít a mít dobrý právní servis.

Bylo by třeba k efektivnějšímu trestání přijmout nějaké zákony?

Ano, namísto podmínek se musí ukládat vysoké peněžité tresty, propadnutí části majetku a zákaz činnosti působení ve veřejné správě apod. Lumpa to často bolí víc a státní rozpočet se bude plnit. Rovněž se musíme zamyslet nad tím, proč nejsou trestány právnické osoby, ač k tomu zákon schválený máme, a proč nejsou efektivně - jako na Západě - zajišťovány výnosy z trestné činnosti.

Kde je možné získat největší prostředky do státního rozpočtu?

V polostátních mološích, ty se většinou vymykají jakékoliv účinné kontrole. Řada státních organizací či státních podniků slouží jako politické pokladny. Přijde nový ministr a jmenuje nového ředitele čili stranického pokladníka, přehodí se výhybky na penězovodech a krade se dál.

Jak z toho ven?

Musí se stanovit konečně nějaká jasná pravidla. Zákon, jehož obrysy mám sepsané, musí říci, kdo může vykonávat manažera státní organizace nebo podniku vlastněného státem. Rozhodně se nemůže rekrutovat ze sněmovny nebo stranických sekretariátů. Manažer musí být odměňován jasně a předvídatelně tak, že nebudou žádné „propíračky“ milionových odměn, za něž si pak ministr bude kupovat mediální prostor. Zákon musí zarazit i úplně úchylné reklamní činnosti státních molochů. Těch bizarností, jako je zvěřinová kuchařka Lesů ČR, je mraky a není nám pět, abychom si nespočítali, jaká svinstva se z toho financují.

Dovedete si představit, že by Vás někdo jmenoval ředitelem nějakého takového molochu?

Nebráním se tomu, ale nemá to cenu dělat, pokud nezískám veškeré pravomoci, včetně personálních věcí. Jednak nikdy nepřijmu funkci s nějakým politickým zadáním a jednak ji nevezmu s vidinou, že nebudu mít zřejmou příležitost práci dokončit. Pracuji v organizaci, kde se ředitelé střídají po půl roce nebo roce a už nikdo ani nepamatuje, proč se nějaká smlouva vypovídá, natož proč vlastně vznikla. Kontinuita odborné práce je jeden ze zásadních problémů státních útvarů i organizací, proto nechci tento trend prohlubovat vlastní dočasnou činností.

Je někde nějaká další díra ve veřejných rozpočtech, o níž se moc nemluví?

V tuto chvíli mě, kromě systémových věcí, napadá celý IT sektor, do něhož vždycky vidí jenom nějaká skupina IT sektářů. Podívejme se jenom na IT zakázky ministerstev TOP 09. O glorifikovaném charismatikovi Schwarzenbergovi vypráví pan Jakub Klouzal, o podivnostech se softwarem na dávky pro zdravotně postižené si vypráví í i ptactvo na střechách v exotičtějších zemích a o miliardách, jež padají do projektu elektronické státní pokladny jak planety do černé díry, se raději ani nemluví. Kdyby se v sektoru zadávání IT zakázek udělal nějaký pořádek a nastavila se určitá pravidla, ušetřily by se miliardy nebo spíše desítky miliard. A to ještě nemluvím o tom, kdyby se software, databáze a systém propojovaly a budovaly v nějaké symbióze, pak bychom ani nevěděli, co s vybranými daněmi dělat.